Oslavy 17. listopadu jako pomník ignorance
Roman VyšanskýPřipomínka 17. listopadů trvale postrádá reflexi přítomnosti. Lidská práva jsou nedělitelná a dokud budou v České republice i jejím okolí marginalizována, není prostor plácat se po zádech. 17. listopad požaduje akci, nikoli sentiment.
V posledních týdnech vzbudila rozruch glosa novinářky Evy Soukeníkové nazvaná „Oslavy 17. listopadu? OK Boomer“. Trefně v ní poznamenává, že z oslav Dne boje za svobodu a demokracii a mezinárodního dne studentstva se stal nesnesitelný kolovrátek jedné a té samé věci. A já s ní zcela souhlasím. Místo rozvíjení ideálů a hodnot sametové revoluce jsme si vytvořili jakýsi imaginární a kýčovitý pomníček minulosti, přes který nejsme schopni vidět dál.
K této problematice jsem se ostatně už vyjadřoval. Politici defilují po Národní třídě, zapalují se svíčky, hraje Modlitba pro Martu a tak nějak si všichni připomínáme, že před rokem 1989 jsme nemohli svobodně volit, cestovat či vyjadřovat své názory. Věřím tomu, že je důležité tuto část naší historie připomínat, učit se z ní a snažit se o to, aby se neopakovala. Zatímco první část nám jde velmi dobře, v té druhé bohužel selháváme na plné čáře.
Boj za svobodu a demokracii totiž není ani zdaleka vyhraný. Ve světě jsou stále porušována lidská práva, miliony lidí nemůžou svobodně volit, jsou pronásledováni za své politické postoje či dokonce vězněni za svou sexuální orientaci. V Polsku jsou brutálně omezována práva žen, o to samé se mnozí politici snaží i na Slovensku.
A právě upozorňování na tyto problémy by mělo být hlavním tématem svátku 17. listopadu. Vzpomeňme koneckonců na to, že demokratickým státům též nebyla situace v poúnorovém Československu zcela jedno. Winston Churchill či Eleonor Rooseveltová žádali Klementa Gottwalda o milost pro Miladu Horákovou, Josef Beran byl jedním z prvních politických vězňů, na které upozorňovalo Amnesty International a někdejší francouzský prezident François Mitterrand se během své oficiální návštěvy ČSSR roku 1989 kromě představitelů komunistické strany setkal též s chartisty.
A jak tyto vstřícné kroky vracíme současnému světu my? S klapkami na očích, které nám znemožňují výhled do okolních zemí, se zoufale ubezpečujeme, že u nás je už všechno v pořádku.
Jistě, můžeme zde položit argument, že Den boje za svobodu a demokracii je český svátek. Ale i tak má potenciál změnit se v něco většího a užitečnějšího, než je každoroční mecheche na náměstích. Můžeme jej využít k jakési revizi polistopadového vývoje. Zhodnotit, zda ideály a hodnoty sametové revoluce stále přetrvávají ve společnosti, přemýšlet, zda jdeme správnou cestou.
Dát svátku přesah a vrátit jeho původní náplň, tj. boj za svobodu a demokracii. Přetavit jej do dnešní podoby a pojmenovávat současné problémy. Naším problémem již dávno není KSČ, nýbrž klimatická krize. Můžeme volit koho chceme, nicméně homosexuální páry nemohou vstoupit do manželství. Za politický názor nás už sice nezavřou, ale české školství je v naprosto tristním stavu. A mohl bych pokračovat klidně dál. Den boje za svobodu a demokracii je oslavou občanské společnosti, tak ji pojďme budovat a rozvíjet dál.
Odkazování ke zrůdnosti nacistického i komunistického totalitního režimu jsou samozřejmě nedílnou součástí svátku, pokud se ale postavíme do role ignorantů, kteří se jen slepě ohlížejí za minulostí a plácají se po zádech, aniž by viděli současnost, jsme odsouzeni k záhubě.
Letos poprvé po mnoha letech zase budeme mít skutečně důvod k oslavě. V minulých x letech se ze strany občanské společnosti právě vůbec nejednalo o oslavy, ale o protesty proti tomu, jak se to zvrhlo, a co za parodii na demokracii jsme to v Česku měli. V tomto směru nám letos po volbách opět zasvítila naděje. (A to zdaleka nejenom kvůli tomu, že komunisti jsou konečně po více než 30 letech z kola ven.)
Je ovšem jasné, že občanská společnost, a bublina zapšklých radikálních levičáků jsou dvě různé věci. Jasně se to ukázalo např. v postoji k iniciativě Milion chvilek pro demokracii. Tady jste přece měli ty demonstrace "proti současnosti", po kterých voláte. To vám ale taky moc nevonělo, viďte.
Nicméně vemte na vědomí, že my, kteří jsme se už veškerých demonstrací "proti současnosti" zúčastnili (a to zdaleka nejen proto, že jsme trochu starší), a taky jsme nyní dosáhli nadějného úspěchu ve volbách, nyní (konečně) máme co slavit. Vaší zapšklosti navzdory.
Ostatně, Milion chvile pro demokracii bude nějakou akci taky organizovat. Přijdete?
A vemte na to jed, že pokud bude třeba, pokud budou temné síly zla v podání Zemana, Babiše a jejich pohrobků znovu něco zkoušet, se vší důrazností se znovu ozveme.
Sejdou se Husákovy děti oslavit návrat ODS k moci u pomníčku ukradené revoluce, vystěhovaného napospas živlům, když vítězové zprivatizovali veřejný prostor podloubí.
Mezinárodní den studenstva slavit nebudeme, protože studenti nemají co slavit, a stejně teď všichni demonstrují v Glasgowě.
Ať žije milion tun uhlí pro demokracii!
Zuzana Čaputová napsala dnes toto:
Neviem si predstaviť iné miesto, kde by som chcela stráviť predvečer pádu komunistického režimu, ako práve v Prahe. Prajem si, aby ten pocit blízkosti, súnáležitosti a schopnosti sa navzájom podporovať a inšpirovať, ktorý mnohí z nás pred 32 rokmi zažívali na námestiach po celom Československu, sme dokázali spoločne preniesť na čo najviac ďalších generácií. Ja dnes túto blízkosť zažívam na každom jednom oficiálnom aj neoficiálnom stretnutí.
Vo Valdšteinskom paláci som z rúk predsedu senátu Miloša Vystrčila prevzala Striebornú medailu Senátu Parlamentu Českej republiky. Vnímam ju nielen ako ocenenie mojej osoby, ale aj ako ocenenie dobrých vzťahov medzi Čechmi a Slovákmi. Ak by som sa mala o toto ocenenie s niekým symbolicky podeliť, boli by to najmä neviditeľné ženy a muži, bez ktorých by sa náš prechod k slobode, pluralite a liberálnej demokracii v Novembri 89 nepodaril.
Sviečka, ktorú som podvečer zapálila na Národní tříde, na mieste potlačenia pokojnej študentskej demonštrácie 17. novembra 1989, patrí všetkým vám, ktorí ste prejavili ľudskosť, odvahu a odhodlanie ukončiť viac než štyri desaťročia komunistickej totality. A tiež vám, ktorí aj dnes nesiete odkaz vtedajšieho víťazstva pravdy nad lžou, lásky nad nenávisťou a nezištnosti nad egoizmom.
Jo, zrovna koukám na fotky, jak se Čaputová, Pekarová a Vystrčil producírují bok po boku bez respirátoru.
Co taky čekat od lidí, kteří nejsou schopni navrhnout adekvátní opatření, která by zabrzdila prudký nárůst úmrtí na covid a kteří házeli vládě klacky pod nohy při vyhlašování nouzového stavu. Vypadá to dokonce, že formující se vláda navrhuje méně razantní opatření, než ta Babišova.
ODS, TOP 09 a spol si zřejmě tu svou "svobodu a demokracii" představuje hlavně tak, že tu hodně z nás nechá "svobodně a demokraticky" umřít na covid. Mimo jiné.
„Chceme se vyhnout lockdownům, plošným opatřením a budeme dělat vše pro to, abychom situaci zvládli. Jsem přesvědčen, že když budeme dělat opatření rozumná a mít dostatečné kapacity na trasování, zvýšíme proočkovanost a budeme rozumní, tak se tomu můžeme vyhnout. Je pravda, že čísla jsou hrozivá. Rostou i v okolních zemích, ale u nás velmi dramaticky,” prohlásil Fiala (Petr Fiala, budoucí premiér), 17. listopadu
"rozumná opatření" říká Fiala a zřejmě tím myslí, že v duchu pravicového populismu a liberalismu se nebude dělat skoro nic, to jest nenastaví se žádné potřebné regulace a restrikce, které by lidské životy, kterých v důsledku covidu zhasíná čím dál více, zachránily. Ostatně nevšiml jsem si, že by nějaké relevantní restrikce a regulace Fiala navrhoval. Pochopitelně ani nemůže, asi se bojí, že by byl obviněn z "komunismu" či totalitních praktik. Takže kvůli této zcela fiktivní hrozbě zde budeme dál umírat.
A opět, i Petr Fiala se promenáduje v době další vrcholící vlny pandemie na Národní třídě v některých momentech bez respirátoru, kde se hromadí fanatické davy údajných demokratů, myslících ale často jen na to, jak by se na úkor někoho obohatili, roznášejíc při tom vražedný covid.
Zdejšího Pepka Vyskoče, primitiva Krupičku, jenom stručně upozorňuji, že zatím všichni mrtví na Covid v Česku (a že jich opravdu je) jdou na konto jeho vůdce Babiše.
Kdybyste aspoň držel hubu, Krupičko. Nedivil bych se, kdyby vám ji v životě už někdo párkrát rozbil.
Právo být idiot patří k nezadatelným lidským svobodám, ale nedivte se, pokud Vás pak lidé jako idiota berou. Fiala neměl a nemá šanci ovlivnit dvouleté selhání vlády -- prostě proto, že díky Zemanovi ta vláda povládne až do vrcholu stávající vlny covidu.
A možná Vám to ušlo, ale v Praze se po ulici chodí bez respirátoru, s výjimkou zastávek MHD -- tedy, lidi s respirátorem neuvidíte ani na nich, ale tam porušují nařízení.
Potíž by byla na veřejných setkáních, ale nikoli při pietním aktu.
Pokouším se Vás brát vážně, když tu píšete své roztrpčené výhrady proti nespravedlnosti společnosti i proti těm, o nichž jste se rozhodl, že to můžou -- nestěžujte mi prosím tuto snahu tím, že ze se děláte naprostého idiota takhle okázale.
Násilí na chudých, jehož důsledkem jsou např. bezdomovci umrzající na ulici nebo trpící lidé, kteří si nemohou dovolit některé zdravotní pomůcky či úkony je běžnou součástí třídního boje, který vedou bohatí proti chudým.
Extrémním příkladem tohoto boje jsou slova Herr Kolarika (bez háčku nad "r"), který místo argumentů standardně nabízí urážky a teď už se dokonce snaží protivníka umlčet či nepřímo vyhrožuje násilím. Inu, "demokrat".
A po pravdě řečeno, opravdu bych Krupičkovi přál, aby si někdy takto pustil hubu na špacír před nějakým pozůstalým někoho, jehož život má Krupičkův vůdce, trestně stíhaný 67 letý AB z Průhonic na svědomí.
Píšete nesmysly. Pokud se politik ocitne hodně blízko jiným lidem, měl by jít příkladem a mít respirátor, protože existuje riziko, že někoho může nakazit. Moje tvrzení, že Fiala a spol. dosud nepřišli s opatřeními, které by zvrátila situaci ohledně covidu (i když ještě nemají moc, mohli o těch opatřeních už dávno přesvědčovat veřejnost), jste také nevyvrátil.
Ale ono bylo více méně vždy jasné, na čí straně jste. Stači si vygooglovat informace z médií, jakým způsobem jste přišel ke svému majetku. Tak to na mě laskavě nezkoušejte. Jste bezohledný demagog a falešný hráč.
Můžete mít prachy a vliv (který máte ovšem hlavně díky tomu, že se lísáte k podobně bezohledným lidem, kteří jsou ještě mocnejší než-li vy), ale když přijde na lámání chleba, jste argumentačně slabý podobně jako pan Kolařík. Prostě jen sobecky hájíte své zájmy, svůj majetek.
napsal bych, že to od Vás nebylo hezké, že jsem se rozčílil a spráskla kvůli Vám jezdeckým bičíkem svého komorníka, který chudák pochází z nativního chudého heterosexuálního obyvatelstva a tudíž se ho na rozdíl o imigrantů, Romů a příslušníků LGTB nezastane proti mému zneužívání jeho existenčního strachu, jen Maláčová a Stropnický -- ti ale nemají čas, protože jeden se musí starat o svůj zámek a druhá o své zvolení.
Jenomže Vy vykazujete takovou míru ignorance, že byste to mohl brát vážně a proto to vyjádřím slovy příslušnými Vašemu intelektu: Zalez pod kámen, ty idiote!
To máte těžký, jeden vám tu protestuje proti minulosti, jinej proti současnosti, no a slyšel jsem dokonce i vo děvčeti, co protestuje proti budoucnosti (samozřejmě tý temný).
Jenom proti světlý budoucnosti nikdo neprotestuje - to bejvávalo vždycky vo držku, takže nějakej ten prostor pro seberealizaci tady vždycky bude, i když nám pánové z intelektuální elity konečně zařídí ty světlý zejtřky.
„Ve světě jsou stále porušována lidská práva... demokratickým státům též nebyla situace v poúnorovém Československu zcela jedno... A jak tyto vstřícné kroky vracíme současnému světu my?“
Tak třeba ... prosazujeme přece lidský práva v Afghánistánu!
A teď si vemte, že po 40 let nám tihleti Krupičkové (Macháčkové, Vyleťalové spod.) vládli. A do letošních voleb nám vládli znovu.
Eh, a to jako nemáme oslavovat, že tomu v r. 1989 byl a nyní znovu je konec?
A kdyby to bylo málo, tak třeba ty lidský práva chráníme i v Mali. Francouzský prezident už varoval, že se Francie z Mali stáhne, pokud islamistická radikalizace povede k větší nestabilitě.
(Takže jestli si tam ti troubové neudělají pořádek, my jim ty lidský práva pořád chránit nebudeme a dopadnou po zásluze jako v Libyi.)