Je můj 17. listopad naším 17. listopadem?
Ivan ŠtampachUdálosti roku 1989 přinesly naději. Po třiceti letech je ale zjevné, že naplnění došla jen část očekávání. Máme sice svobodné volby, ideál rovnosti je však dále v nedohlednu. Naše demokracie musí usilovat o to, aby byla sociální.
Dny ve druhé polovině listopadu 1989 byly jako vždy v tomto období před zimním slunovratem temné. Jen o několik minut přesahovaly osm hodin světla proti šestnácti hodinám tmy. A byly to tehdy ještě navíc dny mrazivé.
Nálada přesto byla tak trochu jarní. Režim ztratil oporu v Moskvě a v sovětských jednotkách dislokovaných na našem území. Z Moskvy už nepřicházel mráz, nýbrž mírné oteplení. Objevily se první soukromé obchody a živnosti. Některé sdělovací prostředky, například deník tehdejší Československé strany socialistické Svobodné slovo začaly ignorovat faktickou cenzuru a Gorbačovovu perestrojku pojaly důsledně. V divadlech se kolem sedmdesátého výročí vzniku Československa odehrávaly již rok před listopadovým obratem odvážné performance. Režim v prosinci 1988 povolil opoziční demonstraci v Praze na Škroupově náměstí.