Na každého z nás současné restrikce a opatření působí jinak a mnoho lidí se s pocitem osamění těžce vyrovnává. Jsou však mezi námi i skupiny lidí, kteří pocit osamění zažívají dennodenně. Jak pandemii prožívají senioři, autisté nebo lidé s hendikepem a co pro ně můžeme udělat?

Sociální distanc ovlivňuje celou společnost, ale každého jinou měrou. Obecně v karanténě dochází k nárůstu depresivity, úzkostnosti, nespavosti a sebevražedných myšlenek, ale také zvýšenému stresu, podrážděnosti, strachu, zmatku, hněvu, frustraci či nudě. Některé problémy přetrvávají i po návratu do normálu.

Jak tomu u podobných výjimečných událostí bývá, nejhůře dopadají na ty nejvíce znevýhodněné a zranitelné skupiny. Výzkumy psychologického dopadu masových traumat (například přírodních katastrof či propuknutí chřipky) naznačují, že pandemie by mohla poškodit zejména duševní zdraví marginalizovaných skupin, které mají horší přístup k socioekonomickým zdrojům a podpůrným sociálním sítím.

Ohrožené skupiny uvádějí vyšší úroveň sociální izolace a zesílené pocity osamělosti než produktivní společnost. Izolace je spojena se zvýšeným výskytem srdečních chorob, demencí a dalších zdravotních problémů. Kromě toho může současný nápor na zdravotnický systém prohlubovat diskriminační přístup k jednotlivcům se zdravotním postižením, což pochopitelně zhoršuje úzkost z nemoci.

Pojem ohrožení je nejčastěji spojován s živočišnými druhy, jimž hrozí vyhynutí — často z důvodu ztráty přirozeného prostředí. Cosi podobného nyní zažíváme i my.

Ztráta přirozeného prostředí se dotýká třeba studentů, kteří se museli vystěhovat z kolejí a kterým „utíkají“ jedny z nejlepších let života, kdy se mohou bavit a zkoušet, co všechno je možné. Podobně jsou na tom děti, které náhle nemohou rozvíjet své mezilidské dovednosti s vrstevníky tváří v tvář.

Zapomínáme ovšem i na skupiny, které jsou ohroženy i za běžných podmínek — ty, kteří strádají normálně a nyní o to více, pouze jsme si zvykli je přehlížet. Při troše zjednodušení lze říct, že druhá vlna pandemie prohlubuje vlnu první a že platí přímá úměra: osamocení se stali osamocenějšími, křehcí se stali křehčími, ohrožení se stali ohroženějšími.

Právě tito lidé často nemají blízké, jimž se svěřit, a zpravidla ani prostředky na to vyhledat odbornou pomoc. Dopadům současné situace jsou tak vystaveni naplno.

Poslední týdny spolupracuji se zařízeními, v nichž žijí lidé, kteří zažívali pocity osamění už před pandemií. Spolu s dalšími terapeuty jim zdarma nabízíme sezení ve snaze v těchto těžkých chvílích alespoň trochu pomoci. Jak situaci vnímají?

Samoživitelé: Nejistota v nouzi