Vláda při řešení klimatické krize neplní své vlastní strategické dokumenty ani závazky vyplývající z Pařížské dohody, nesnižuje emise a vůbec se nezabývá spravedlivou transformací uhelných regionů. Tak zní verdikt ekologických organizací Social Watch, Klimatická koalice a Centrum pro dopravu a energetiku, které představily na středeční tiskové konferenci výsledky monitorovací zprávy o klimatické politice vlády.

Zpráva poukazuje na zmatečné a kontraproduktivní kroky české vlády při naplňování závazků Pařížské dohody, jejímž cílem je nedopustit vyšší průměrné oteplení planety než o jeden a půl stupně Celsia oproti předindustriální době. Česká republika nejen že vlastní emise snižuje příliš pomalu, ale v jeho ambiciózních snahách o přechod ke klimatické neutralitě blokuje i zbytek Evropské unie.

Jen čtyři ze čtyřiceti

„Důkladná evaluace strategického dokumentu Politika ochrany klimatu v ČR ukázala, že po třech letech od jejího přijetí jsou ze čtyřiceti opatření a doporučení uspokojivě plněna pouze čtyři. Nelze se tedy divit, že až do příchodu pandemie české emise skleníkových plynů zatvrzele odmítaly klesnout,” uvedl Tomáš Jungwirth z Centra pro dopravu a energetiku.

Ekologům také vadí, že namísto podpory zdravých ekosystémů přetrvávají v zemědělství i lesním hospodářství špatné postupy. V důsledku toho se česká krajina nedostatečně adaptuje na nové klimatické podmínky, proměňuje se v neúrodnou polopoušť bez schopnosti zadržovat vodu a stává se zdrojem dalších emisí. Slabá je podle nich také podpora spravedlivé transformace uhelných regionů.

„Pro spravedlivou transformaci je klíčový regionální rozvoj uhelných krajů a vytvoření férových podmínek ve spolupráci s horníky a odbory. I přes existenci programu Re:start, který přerozděluje evropské fondy do uhelných regionů, se do nich však nedaří v přepočtu na obyvatele dostat výrazně více prostředků než do ostatních krajů. Obchodem s emisními povolenkami z nich navíc odtékají příjmy uhelných společností. Proto je nutná výrazně vyšší podpora, než jaké se jim v současnosti dostává, a zajištění lepšího využití dostupných finančních zdrojů z dotací,“ uvedla Kristína Zindulková, analytička z Asociace pro mezinárodní otázky.

Nejen klima, ale i regiony

Nedostatečnou pomoc pak Česká republika poskytuje nejen strukturálně postiženým regionům na svém území, ale také rozvojovým zemím, jimž ve srovnání s ostatními vyspělými zeměmi v poměru ke svému HDP posílá jeden z nejmenších finančních příspěvků na pomoc s klimatickou krizí. I v tomto případě je jednání České republiky v rozporu se závazky Pařížské dohody.

Ekologové proto vyzvali vládu, aby opustila myšlenku snížení spotřební daně z nafty, předložila novelu zavádějící uhlíkovou daň, pomocí regulací snížila spotřebu minerálních hnojiv v zemědělství, rozšířila a zkvalitnila železniční síť a využila evropské fondy pro spravedlivou transformaci uhelných regionů. Po klíčových ministrech i premiérovi dále požadují, aby v Evropské radě neblokovali projednávání ambicióznějších cílů pro snižování emisí do roku 2030.