Útok z 3. ledna tohoto roku, který připravil o život generála Qásema Sulejmáního, velitele elitních jednotek Quds Islámských revolučních gard a ikonickou postavu porevolučního islámského režimu v Íránu má zřejmě většina z nás ještě v živé paměti. Incident, který se odehrál poblíž Bagdádského letiště a při kterém zemřelo dalších devět osob, vyvolal mezinárodní krizi a živé obavy z rozpoutání nového ozbrojeného konfliktu v oblasti Blízkého východu.

Krize byla nakonec o pět dní později ukončena íránským odvetným útokem na americké základny v Iráku. Při něm byl mimo jiné zřejmě nezamýšleně sestřelen let 752 Ukrajinských aerolinií se 176 lidmi na palubě íránskou protivzdušnou obranou.

Již v období bezprostředně po americkém útoku se objevily četné pochybnosti o jeho legitimitě. Poměrně ostrým tónem je vyjádřil například bývalý ministr zahraničí Karel Schwarzenberg.

Celý incident se nyní dostal na pořad jednání Rady OSN pro lidská práva. Zvláštní zpravodajka pro mimosoudní, hromadné, nebo svévolné popravy Agnes Callamardová radě začátkem července předložila zprávu zaměřenou na problematiku takzvaného „cíleného zabíjení prostřednictvím bojových dronů“, která zahrnuje mj. obsáhlou analýzu legality útoku na Sulejmáního z pohledu mezinárodního práva.

Závěry zprávy nejsou povzbudivé z více různých stran. Z hlediska vlády USA je zřejmě nejzásadnější, že Callamardová lednový útok na íránského představitele označila za ilegální akt svévolného zabití.

Celý incident je podle zpravodajky OSN novým milníkem ve stále se rozšiřující praxi nikým a ničím neregulovaného využívání dronů k cíleným útokům uvnitř i vně teritorií jednotlivých států, jež vede k porušování lidských práv a ohrožuje legální a institucionální struktury, na nichž závisí mírové vztahy mezi státy. To by mělo znepokojovat celé mezinárodní společenství a globální veřejnost jako takovou.

Kritéria mezinárodního práva

Stanovisko Callamardové k lednovému útoku na Sulejmáního zřejmě vyvolalo největší pozornost, a proto je vhodné jej zmínit na úvod. Zpravodajka OSN v něm dospívá k názoru, že neexistuje právní rámec, podle kterého by tento útok mohl být označen za legální, a proto je v rozporu s mezinárodními právními normami. Spojené státy podle ní nedokázaly doložit fakta, na jejichž základě by akci bylo možné obhájit.

Callamardová ve své zprávě podrobně rozebírá okolnosti celého incidentu a zevrubně je hodnotí z hlediska tří právních rámců tvořících normy mezinárodního práva, které na něj lze uplatnit. Jde o soubor norem ošetřující ochranu lidských práv (tzv. mezinárodní právo v oblasti lidských práv, IHRL), pravidla pro vedení ozbrojeného konfliktu (ius in bello neboli mezinárodní humanitární právo) a pravidla pro užití síly mezi státy (ius ad bellum, definované v první řadě Chartou OSN).

Americký útok na Sulejmáního se ze své podstaty dostává do sporu se všemi uvedenými normami. Mezinárodní právo v oblasti ochrany lidských práv zapovídá svévolné zabití, tj. mimo soudní proces nebo válečný konflikt. Podle Charty OSN je pak užití síly ve vztazích mezi státy — Sulejmání byl vysokým íránským vojenským představitelem — nepřípustné vyjma případů cizího, probíhajícího či hrozícího, útoku, a tudíž legitimní sebeobrany.

Podstatná je pak též okolnost, že útokem byl zasažen další stát, a to Irák. Na jeho území se celý incident odehrál, a to včetně následujícího íránského odvetného útoku.

„Legitimní cíl?“

Aby mohl být takový útok chápán jako legitimní či legální, muselo by se odehrát za poměrně úzce definovaných okolností. První z nich by byla situace, kdy by mezi USA a Íránem probíhal ozbrojený konflikt čili válka. Pak by Sulejmání jakožto představitel íránských ozbrojených sil mohl být „legitimním cílem“ vojenské operace.

Takováto interpretace celého incidentu ale není příliš udržitelná, neboť ani jedna ze stran ve svých vyjádřeních nenaznačovala, že se oba státy nacházejí ve „válce“ a ani podle toho nejednala. Sama obhajoba útoku předložená Radě bezpečnosti OSN ze strany USA a vyjádření amerických představitelů s ní taktéž příliš nepracují, byť se v několika právních analýzách objevila.

Za takovýchto okolností nelze útok posuzovat z hlediska mezinárodního humanitárního práva — Sulejmání nemohl být jednoduše „legitimním cílem“ vojenské operace. Vztahují se na něj normy mezinárodního práva v oblasti lidských práv (IHRL) a pravidla pro vztahy mezi státy, zvláště pak pokud jde o užití síly.

Situace z hlediska ochrany lidských práv a Charty OSN

Podle obou uvedených právních rámců lze útok v podobě, v jaké jej provedla americká armáda, považovat za legální pouze ve velmi specifickém případě: za situace objektivní a bezprostřední hrozby. Podle dané zásady je možné, byť je to vždy do jisté míry sporné, zasáhnout např. proti potenciálním pachatelům teroristického útoku, který by si vyžádal další oběti.