↗

Čtyři evropské středoškolačky pod svůj dopis získaly podpisy pestrého souboru světových osobností mezi umělci, akademiky i představiteli ekologického myšlení a hnutí. Repro DR

Musíte přestat předstírat, že můžeme vyřešit klimatickou — a ekologickou — krizi, aniž bychom ji začali jako krizi řešit. Náš otevřený dopis obsahuje následující požadavky: 

Jedná se o první kroky, které jsou nezbytné, máme-li mít šanci odvrátit klimatickou a ekologickou katastrofu:

• S okamžitou účinností, zastavte veškeré investice do vyhledávání a těžby fosilních paliv, okamžitě ukončete veškeré subvence pro fosilní paliva a okamžitě a úplně stáhněte z fosilních paliv veškeré investice.
• Státy Evropské unie se musí zasadit o to, aby se ekocida stala zločinem podle mezinárodního práva stihatelným Mezinárodním trestním tribunálem.
• Zahrnujte přehledy úplných emisí do všech tabulek a cílů, včetně spotřebitelských indexů, mezinárodní letecké a lodní dopravy.
• Počínaje dneškem — zaveďte každoročně aktualizované, závazné uhlíkové limity, založené na nejlepších dostupných vědeckých poznatcích v návaznosti na scénář Mezivládního panelu pro klimatické změny, který nám dává dvoutřetinovou naději udržet vzestup globálních teplot pod 1,5 stupněm Celsia. Cíle musí zohledňovat rovná práva lidí na celém světě, možné zpětné vazby a zlomové body, které by v budoucnu mohly klimatické změny urychlit, a naopak nesmí spoléhat na možná budoucí technologická řešení stahující emise z atmosféry.
• Zajistěte a chraňte demokracii.
• Klimatickou politiku formulujte tak, aby chránila zaměstnance, zranitelné členy společnosti a snižovala všechny formy nerovnosti: ekonomické, rasové i genderové.
• Přistupujte ke klimatické a ekologické tísni jako k nouzovému stavu.

Chápeme a velmi dobře víme, že svět je velmi složitý a že to, co požadujeme, není nijak snadné. Požadované změny, jež jsou nezbytné k zachování lidstva, se mohou jevit jako nerealistické. Ale je nesouměřitelně méně realistické myslet si, že naše společnost by přežila oteplení, k němuž směřujeme, stejně jako další katastrofické ekologické důsledky současné běžné praxe.

Po několik minulých měsíců svět sledoval s hrůzou, jak na lidi po celém světě dopadala pandemie nemoci Covid-19. Během této tragédie jsme mohli pozorovat, jak se mnozí — nikoli všichni — političtí představitelé i lidé po celém světě dokázali vzchopit a pracovat pro obecné blaho společnosti.

Je tak dnes ale o to zřejmější nežli kdykoli dříve, že ke klimatické krizi jsme až dosud ještě ani v nejmenším jako k reálné krizi nepřistupovali, a to ani politici, ani média, ani byznys, ani finanční sektor. A čím déle budeme předstírat, že jsme na spolehlivé cestě ke snížení emisí a že činy nezbytné k odvrácení klimatické katastrofy jsou uskutečnitelné v rámci stávajícího systému — anebo že dokonce jsme schopni krizi vyřešit, aniž bychom k ní jako ke krizi vůbec přistoupili —, tím více drahocenného času promarníme.

Je tu ještě jedna věc, která je dnes jasnější než kdy dřív: klimatické a ekologické spravedlnosti nelze dosáhnout, budeme-li přehlížet sociální a rasovou nespravedlnost a útisk, jež stojí v základech dnešního moderního světa. Zápas o spravedlnost a rovnoprávnost je všeobecný.

Ať už bojujeme o sociální, rasovou, klimatickou či ekologickou spravedlnost, genderovou rovnoprávnost, za demokracii, lidská práva, práva původních národů, LGBTQ osob či práva zvířat, za svobodu slova či tisku, anebo o harmonický, prospívající, funkční planetární ekosystém — a tudíž podmínku všeho života. Nemáme-li rovná práva, nemáme nic. Nemusíme si volit priority a svářit se mezi sebou, co řešit dříve, protože všechny krize spolu úzce souvisí. 

Svým podpisem Pařížské dohody se státy Evropské unie zavázaly, že půjdou příkladem. Evropská unie má hospodářskou i politickou sílu, aby to dokázala, a proto je to i naše morální odpovědnost. A teď přichází čas, kdy musíte své sliby začít opravdu plnit.

Cíl nulových úhrnných emisí do roku 2050 pro Evropskou unii — stejně jako všechny ostatní šťastnější části světa — se rovná kapitulaci. Uvedený cíl je založen na uhlíkovém rozpočtu, který skýtá pouze padesátiprocentní naději, že udržíme globální oteplování pod 1,5 stupněm Celsia. Je to tedy statisticky na stejné úrovni jako hodit si mincí, přičemž v potaz se neberou různé stěžejní faktory, jako aspekty rovnoprávnosti všech obyvatel planety, možné body zlomu a zpětné vazby, jimiž rozběhnuté změny klimatu mohou začít urychlovat svůj vlastní průběh, stejně jako přidané globální oteplení způsobované dalším toxickým znečištěním ovzduší. Jinak řečeno, v realitě se jedná o naději nižší než padesátiprocentní.

Ani vzdálené emisní cíle ale nebudou prakticky znamenat nic, pokud budeme nadále ignorovat uhlíkový rozpočet (tedy množství uhlíku, které ještě můžeme dle vědeckých poznatků uvolnit do atmosféry — pozn. překladatele) — a ten platí už dnes, nikoli v nějaké vzdálené budoucnosti.

Mluvit o investičním programu „Příští generace Evropské unie“ a přitom nadále ignorovat klimatickou krizi a nepřikrášlený obraz situace, jak jej podávají vědci, je zradou všech „budoucích generací“. Věda nám neříká, co přesně máme dělat. Ale poskytuje nám informace, které můžeme studovat a zvažovat. Je na nás, abychom si vše dali dohromady. Takže vám tady oznamujeme, že jsme svůj domácí úkol splnili a nehodláme akceptovat váš krajně nezodpovědný hazard. Váš nedostatečný padesátiprocentní plán je kapitulací. A to pro nás nepadá do úvahy.

Samozřejmě, že vítáme investice a opatření směřující k trvalé udržitelnosti, ale ani na chvíli by vás nemělo napadnout, že to, o čem jste dosud diskutovali, se byť jen přibližuje tomu, co bude opravdu zapotřebí. Je nutné postavit se holé pravdě čelem. Stojíme před existenční krizí, a je to krize, ze které se nevykoupíme, neprostavíme, ani neproinvestujeme.

Snaha o „obnovu“ ekonomického systému, který ze své podstaty pohání klimatickou krizi, aby nám pak ze svých profitů umožnil financovat akce na záchranu klimatu, je přesně tak absurdní, jak to zní. Současný ekonomický systém není „pokřivený“ — jedná se o systém, který dělá přesně to, co má, a k čemu byl stvořen. Nelze ho „opravit“. Potřebujeme nový systém.

Závod o zajištění podmínek pro udržení důstojného života na Zemi, jak jej dnes známe, musí začít právě dnes. Nikoli za několik let, ale teď hned. K tomu patří cesta, založená na vědeckých poznatcích, skýtající co největší pravděpodobnost, že globální průměrné teploty nevzrostou o více než 1,5 stupně Celsia. Musíme ihned opustit pustošení, vykořisťování a ničení systémů, o něž se opírá život na Zemi, a posunout se k plně bezuhlíkové ekonomice, v jejímž středu bud stát kvalita života všech lidí i blaho přírodního světa.

Pakliže by se všechny státy světa měly držet svých současných plánů na snižování emisí, měly bychom namířeno ke katastrofickému nárůstu průměrné globální teploty o tři až čtyři stupně Celsia. Lidé, kteří dnes drží moc, v podstatě rezignovali na možnost, že by předali budoucím generacím planetu v obyvatelném stavu. A vzdávají to dokonce beze snahy.

Plánovaná těžba fosilních paliv do roku 2030 přesahuje o sto dvacet procent objem, který by byl v souladu s cílem udržet planetární teplotu pod 1,5 stupněm Celsia. Taková čísla vůbec nedrží pohromadě s politickými proklamacemi.

Pokud nahlédnete do zprávy IPCC — Mezivládního panelu pro klimatické změny a do zprávy Programu OSN pro životní prostředí Production Gap Report, anebo dokonce jen do toho, k čemu jste se zavázali v Pařížské dohodě, dokonce i dítě vidí, že klimatická a ekologická krize nemůže být zvládnuta v rámci stávajícího systému.  

Už to není ani názor, je to fakt, opřený o nejlepší současné vědecké poznatky. Protože pokud máme odvrátit klimatickou katastrofu, musíme umožnit anulování kontraktů a vystoupení ze současných obchodních dohod a smluv v měřítku, které jsme si zatím ještě ani nezačali představovat. Jedná se o činy, které nejsou, politicky, ekonomicky ani právně možné, v rámci stávajícího systému.

Máme-li udržet globální oteplování pod 1,5 stupněm Celsia, příští měsíce budou zcela zásadní. Hodiny tikají. Dělat to nejlepší, co dokážete, už nestačí. Musíte začít dělat to, co se jeví jako nemožné.

A jakkoli máte možnost klimatickou krizi ignorovat, my — vaše děti — takovou možnost nemáme. Jsme v situaci, kdy žádné místo na Zemi neskýtá záruku bezpečné budoucnosti. To je a po zbytek našich životů bude holá realita. Žádáme vás, abyste řešili stav klimatické nouze.

• Luisa Neubauerová
• Greta Thunbergová
• Anuna de Wever van der Heydenová
• Adélaïde Charlierová

---

Mezi podepsané patří Laurie Andersonová, Margaret Attwoodová, Walden Bello, Juliette Binocheová, Björk, Leonardo DiCaprio, Russel Crowe, Jane Fondová, Maggie Gyllenhaalová, Nicolas Hulot, Bill McKibben, Naomi Kleinová, Annie Lennoxová, Joaquin Phoenix, Winona LaDukeová, George Monbiot, Mark Ruffalo, Vandana Shiva, Malala Yousafzai. A dále mimo jiné organizace Greenpeace, skupina Coldplay, či představitelé dakotské rezervace v Pine Ridge.

Svůj podpis k dopisu můžete připojit i vy. Z angličtiny přeložil (a podepsal) JAKUB PATOČKA.