Autonomní zóna v Seattlu: protest, komuna, či jen Zažít město jinak?
Petr JedličkaZóna CHAZ nebo též CHOP zabraná 8. června protestujícími žila několik životů: jeden skutečný, zbytek mediálních. Naštěstí točili v oblasti i desítky nezávislých a občanských reportérů, takže lze reálný obraz přeci jen zrekonstruovat.
„Domácí teroristé převzali vládu nad Seattlem, samozřejmě, že za správy radikálně levicových demokratů (…) Guvernére Inslee, starostko Durkanová, obnovte vládu zákona a pořádku! (…) Pokud tak neučiníte, udělám to já. Toto není hra. Ty odporné anarchisty je třeba OKAMŽITĚ zastavit. JEDNEJTE RYCHLE!“ Tuto sérii vzkazů napsal na svůj Twitter 11. června americký prezident Donald Trump, a postaral se tak o rozruch, jakoby si Kubánci brali zpět Guantánamo. Kdo měl v USA reportérský tým, musel do Seattlu. Následovala bitva o výklad, jež skvěle přiblížila dnešní fungování amerických médiích, ale nic moc dalšího. Na celkový obrázek toho, co se na místě opravdu děje, si musel člověk počat alespoň týden, ne-li dýl.
Žádní teroristé v Seattlu samozřejmě nebyli. A ani kontrolu nad osmnáctým největším městem USA nikdo nepřebral. Na začátku druhého červnového týdne se stalo jen to, že část účastníků místní odnože bouřlivých protestů proti policejnímu rasismu a brutalitě vyhlásila v jednom z městských parků a přilehlých ulicích tzv. Capitol Hill Autonomous Zone (CHAZ) — zónu, jež má být má být místem dlouhodobého protestu a kterou si mají zároveň spravovat sami protestující, z části bez státu a zcela bez policie.
Zvláštností bylo, že hranice CHAZu — nazývaného některými též CHOP, tj. Capitol Hill Occupation Protest, — byly vytyčeny s pomocí starých policejních zátarasů a osazeny hlídkami. A dalším specifikem, že tyto bariéry zanechala na místě sama policie, když dostala ještě před vznikem zóny pokyn oblast kvůli deeskalaci střetů s demonstranty vyklidit.
Zaměstnancům protrumpovských médií se podařilo identifikovat na místě několik členů organizace John Brown Gun Club, což je skupina amerických levičáků, která uctívá zbraně podobně jako většina americké pravice a hlásá i pojítko mezi sebeozbrojováním a svobodou.
Na YouTube se pak objevilo také video seattleského hiphopera Raze Simoneho, jak v CHAZu předává svým fanouškům dvě pušky. Právě kombinace těchto skutečností a neustálého připomínání požárů a rozbitých výloh ze starších protestů získala CHAZu nádech odboje či přímo vzpoury. Sice byl tento způsob výkladu po několika dnech klidného fungování zóny už tak neúnosný, že jej musela opustit i stanice Fox, mnoho trumpovců však straší dodnes.
Mezi vloggery bojujícími proti „tyranii politické korektnosti“ „radikální levici z New York Times“ či prostě s „médii“ se rozmohl dokonce zvyk jezdit do CHAZu opakovaně a zkoušet tam Raze či někoho jiného se zbraní tajně natáčet. Žádná velká podívaná z toho není, na YouTube se to však hodně sleduje, a když je některý z takovýchto odvážlivců v zóně dopaden a vypohlavkován ven, mají americké obdoby Parlamentních listů hned o vydání postaráno. „Pravda o CHAZu“, „Napadení novináře“, „Nestrpí jiný pohled“, i takto otitulkované články dosud vycházejí.
Snaha o návrat a požadavky
Nyní 22. června slavil CHAZ již čtrnáctý den své existence. Starostka Seattlu Jenny Durkanová odmítla Trumpovo naléhání na řešení situace silou a se zástupci CHAZu vyjednává — zastupuje ji při tom náčelník místních hasičů. Trump se zároveň k použití síly sám neodhodlal — dobře ví, že v dané situaci by bylo jak neadekvátní, tak proti ústavě.
V zóně byli však během posledního víkendu v noci postřeleni tři lidé a úřady mluví i o vandalismu či nočním hluku, který vadí starousedlíkům. Durkanová proto v pondělí uvedla, že se policie do zóny vrátí, „v brzké době a v klidu“. Aktuálně se řeší konkrétnosti.
Lidé v zóně sami podmínili rozpuštění CHAZu řadou společně odhlasovaných požadavků, z nichž některé jsou dosti radikální — příkladně zrušení celého policejního sboru ve městě a zavedení jiného modelu péče o bezpečnost, zavedení systému městské zdravotní péče dostupné všem, zastavení gentrifikace Seattlu či propuštění všech uvězněných účastníků letošních protestů.
Na to radnice určitě nepřistoupí. Může tak k násilnému vyklizení a případně opravdovému boji o CHAZ nakonec přeci jen dojít? Na to se rozchází jak odpovědi pozorovatelů, tak paradoxně i lidí v CHAZu, které se snažily už stovky novinářů zpovídat.
Den a noc
Jak vlastně taková zóna funguje: CHAZ se rozkládá kolem Parku Cala Andersona, což je místo, kde se v Seattlu tradičně protestuje. Během první vlny protestů po smrti George Floyda zde bylo více než týden horko, účastníci bouří čelili mnohokrát brutálním policejním zákrokům a sami zapálili několik aut a pokreslili výlohy. Jak už však vzpomenuto výše, policie zónu nakonec opustila. Slíbila přitom, že nebude na místě zasahovat, pokud nepůjde o ohrožení života.
Ve dne je v CHAZu poměrně hodně lidí — stoupenci protestujících tak chodí projevovat zóně svou solidaritu. Na hlavní třídě stojí stánky, na hlavním pódiu vystupují řečníci. Jinak hraje hudba, debatuje se, večer promítají dokumenty.
V noci jsou ulice mnohem prázdnější. Součástí zóny je stanové městečko, v němž bylo v době největšího zájmu přibližně sto stanů. Mimo ně ale CHAZ za tmy připomíná nejvíce Karlín ve čtyři hodiny nad ránem — ovšem s ošátkovanými hlídkami.
CHAZ v médiích a v představách místních
Velké liberální televize jako CNN nebo MSNBC zdůrazňovaly v svých reportážních vstupech především festivalový charakter CHAZu. Konzervativní média zase prvek nepatřičnosti — tedy poté, co opustila výklad o teroristech a vzpouře. Jak v sobotním vysílání Foxu hořekoval známý komentátor Tucker Carlson: „Lidé, kteří nedokázali v životě zatím nic než ničit a maximálně nastříkat grafity, si vytvořili vlastní stát, ovšem z kusu území Spojených států (…) Zatím tam mají barikády, hlasitou hudbu, co obtěžuje celé sousedství, a všude po zemi kelímky ze Starbucksu (…) A samozřejmě zahrádku se konopím. Spoustu konopí.“
Objeví-li se násilné incidenty, zmnoží se rázem v jedněch i druhých zdrojích poukazy na úroveň chaosu. Dotazovaní obyvatelé bytů kolem ulic zóny nejsou z CHAZu zrovna nadšení, v reportážích ale obvykle uvádějí, že chtějí nějaký kompromis, který bude vyhovovat jim i protestujícím.
Patrně nejzajímavější svědectví o povaze CHAZu poskytují náhodné a nepředvybrané rozhovory s účastníky protestu pořízené malými stanicemi — u velkých se často vnucuje dojem, že výběr respondentů slouží jen na zdůraznění celkového názoru média. Vnímání smyslu CHAZu řadovými účastníky je přitom velice pestré. Zřejmě nejčetnější názor, jenž v zóně zaznívá, je, že přítomnost policie ve skutečnosti bezpečnost nezvyšuje, ale snižuje — a že bez ní je v oblasti bezpečněji.
Druhé nejčastěji opakované mínění zní, že CHAZ je jednoduše pokus, jak dělat věci jinak — že vyjít může, nebo nemusí, ale je potřeba to zkusit, protože dosavadní praxe je už neúnosná. Dále se objevuje přináležitost k celé floydovské vlně protestů a také odpověď typu „nevím, sympatizuju prostě s myšlenkou, a tak jsem tady“. Teprve poté se lze setkat s celistvě formulovanými ideo-politickými výklady nebo záměrem usilovat o nějakou formu stálé autonomie.
Více rozměrů
Štáb 1iOpen identifikoval v CHAZu celkem šest nějak již dříve organizovaných skupin, které řeší praktické otázky fungování zóny. Na místě je stan s darovaným jídlem, které je k dispozici každému dle potřeb. Hlídky, sběr odpadků, ozvučení i zdravotní pomoc zajišťují dobrovolníci.
Soběstačný CHAZ rozhodně není. U vstupů do zóny často zastavují rozvážková auta s pizzou. Hojně medializovaná zahrada k pěstování zeleniny je spíš místo k relaxaci. Z podniků na ulicích CHAZu funguje jen minimum. Velká část lidí, které lze v zóně potkat, chodí vedle protestování dále do práce.
Soudě dle desítek zhlédnutých reportáží i amatérských pásem funguje na místě poměrně slušně antikonfliktní tým — případ víkendové střelby je výjimečný. Lidé pohybující se v zóně jsou hluční, ale většinou tolerantní. I na četné trumpovce, kteří chodí do CHAZu neustále exhibovat s vlajkami, spíše jen dorážejí a pokřikují.
Takto vícerozměrně se však na CHAZ pamatovat nebude. Pro liberální mainstream běží o happening, jehož veškerá poutavost končí, jakmile se objeví radikalita či poškození cizího majetku. Pro Fox a republikánské noviny jde o ztělesnění přesně toho chaosu, proti němuž vytáhl do boje Donald „Law-and-Order“ Trump. Na Youtube se vyrojily desítky vlogů, jejichž autoři celý CHAZ zesměšňují s tím, že život ve stanech a odkázanost na dary druhých přesně odráží život v komunismu. Z celých seattleských protestů se připomínají jenom výtržnosti.
Aktuálně se chystá policie do zóny vrátit, i když ještě není jasné jak. Skončí CHAZ stylem, jaký mu přisuzují po celou dobu jeho kritikové, nebo se mu podaří v nějaké podobě přetrvat? Již brzy uvidíme. Třeba letošní američtí rozhořčení ještě překvapí.
Z jednání mezi městem a protestujícími vzešlo jakési sblížení pozic, nikoliv však ještě dohoda. Protestující si odhlasovali vyzvednutí tří požadavků z původně třicetibodového seznamu. Po jejich splnění jsou ochotni CHAZ opustit. Konkrétně se jedná o:
1) snížení rozpočtu seattleské policie o 50 procent,
2) použití uspořených peněz na pomoc černošským rodinám,
3) propuštění všech zadržovaných protestujících.
Město v pátek vyhlásilo, že nechá v neděli stavební technikou odstranit zátarasy kolem CHOPSu. Technika skutečně dojela, protestující si ale polehali před ni. Zátarasy jsou tak stále na původním místě.