Amnesty International žádá po Bidenovi uzavření Guantánama. A vyšetření zločinů
Linda SokačováNová zpráva Amnesty International analyzuje dvacet let bezpráví v americkém detenčním zařízení na Guantánamu. Po novém americkém prezidentovi žádá jeho uzavření a také prošetření zločinů, které se tam na vězních po celou dobu páchaly.
Detenční zařízení Guantánamo na americké vojenské základně na jihovýchodě Kuby bylo otevřeno po teroristických útocích na Spojené státy 11. září 2001 za vlády prezidenta George Bushe mladšího. Letos už tedy od jeho vzniku uběhne dvacet let.
Uzavření tamějšího detenčního zařízení slíbil už Bushův nástupce Barack Obama, ale svůj slib nesplnil. V případě věznice Guantánamo nejde přitom „jen“ o posledních čtyřicet lidí, kteří jsou tu dosud zadržování bez spravedlivého procesu. Věznice především symbolizuje rozporuplný vztah USA k lidským právům.
Amnesty International na to, že v Guantánamu jsou dlouhodobě porušovány mezinárodní standardy spravedlnosti a lidská práva, upozorňuje dlouhodobě. V lednu vydala Amnesty novou zprávu USA: napravte chybu. Čas pro rozhodnutí, která porušování lidských práv na Guantánamu rozebírá.
Amnesty svou zprávu načasovalo k nástupu nového prezidenta USA Joea Bindena a jeho vlády jako jasný vzkaz: Zavřete Guantánamo. Rozhodnutí o propuštění tří zadržovaných dává naději, že se tak skutečně stane. Motivovat k uzavření Guantánama by mohla i výzva skupiny téměř osmdesáti latinskoamerických politiků a diplomatů od Mexika po Argentinu, kteří se v otevřeném dopise připojili k výzvě čtyřiadvaceti amerických demokratických senátorů.
Joe Biden ještě jako viceprezident sliboval v roce 2009 na bezpečnostní konferenci v Mnichově, že „USA budou bránit práva těch, které postaví před soud. Detenční zařízení v Guantanámu zavřeme.“ I když se za Obamovy vlády počet zadržovaných snížil a oficiální rétorika se změnila, samo detenční zařízení zůstalo všem slibům navzdory v provozu.
Obama se v dopise předsedovi Sněmovny reprezentantů v roce 2017 vyjádřil v tom smyslu, že zařízení „nemělo být především nikdy otevřeno“ a rozhodnutí ponechal na svém nástupci Donaldu Trumpovi. Ten je ponechal otevřené. Zatčené považoval za „ilegální nepřátelské bojovníky“, a v detenci tu tak zůstali dokonce i ti, o jejichž propuštění bylo již dříve rozhodnuto.
Nejnovější zpráva Amnesty shrnuje historii zařízení, jež se stalo součástí „globální války proti terorismu“ během Bushovy vlády před dvaceti lety, a upozorňuje i na jednotlivé případy zadržovaných, které jsou z hlediska porušování lidských práv klíčové. Zadržovaní se dlouhodobě potýkají s absencí práva na spravedlivý proces, ale i s celou řadou zdravotních problémů, které se často prohlubují i v důsledku mučení a jiného krutého zacházení.
Zpráva se zaměřuje i na legitimitu vojenských komisí. Ty mohou vybrané cizí státní příslušníky stíhat bez běžných postupů, jež jsou uplatňovány u federálních soudů, a disponují pravomocí vynášet rozsudky. Amnesty International uznává, že v pojetí vojenských komisí nastaly určité změny, ale i tak zůstávají podle mezinárodního práva nelegitimními tribunály, protože při výkonu spravedlnosti nejsou dostatečně nezávislé a nestranné. Vojenské soudy by zkrátka neměly soudit civilisty.
Hlavní doporučení zprávy Amnesty International tedy zní jasně: vláda Joea Bidena má detenční zařízení Guantánamo uzavřít. Zadržení by měli být propuštěni, nebo pokud existují důkazy, měli by být předvedeni před soud a projít spravedlivým procesem.
Zadržení v Guantánamu i mimo něj v souvislosti s 11. zářím byli vystaveni mučení a nuceným zmizením. Spojené státy by podle Amnesty měly dané případy vyšetřit a postavit podezřelé před soud podle mezinárodního práva bez ohledu na jejich postavení.
== wiki
„Jedná se o zadržování, která jsou nevyhnutelně spojena s několika úrovněmi nezákonného chování vlády v průběhu několika let — tajné transfery, výslechy v izolaci, nucené krmení hladovkářů, mučení, nucená zmizení a naprosto žádný řádný proces,“ uvádí k situaci Daphne Eviatarová, ředitelka programu Bezpečnost a lidská práva v Amnesty International USA. Vyšetřování a hledání nápravy by se tedy nemělo týkat jen posledních čtyřiceti zadržovaných. Zaměřit by se mělo i na zločiny podle platného mezinárodního práva, které tu byly spáchány dříve.