Řecké ostrovy s uprchlickými tábory jsou rozmezím mezi Středním východem a Evropou, Istanbulem a Bruselem. Jsou místem, kde se geopolitika stává politikou evropskou a národní, a ta zase zpět geopolitikou.

Ostrované říkají, že jeden připluvší uprchlík rovná se jeden nový podporovatel pravicového anti-migračního populismu v Evropě. Představitelé Evropské unie i vlád evropských zemí o katastrofálních podmínkách ostrovních táborů samozřejmě dobře vědí, i z obav dalšího vzrůstu nacionalismu ale hledání řešení odsouvají na vedlejší kolej.

„Běženci se na ostrovech ocitli uvězněni v boji, který nevidí — v boji o moc,“ říká Janis, psychoterapeut věnující se práci s migranty, s nímž se potkávám v centru klinické psychologie Babel v Athénách. Jeho slova mě doprovázejí po celou dvanáctihodinovou plavbu na Lesbos.

Už při vylodění v přístavu pociťuji nedohlédnutelnou vzdálenost ostrovů od evropské pevniny. Jako by nám unikaly z dohledu, a naopak — jako by se pevnina ztrácela z dohledu ostrovům.

Turecké pobřeží přitom máte nadosah. Ostrovy podobně jako samy registrační hotspoty vytvářejí svíravý pocit klaustrofobní periferie, kde se žadatelé o azyl cítí zapomenuti pevninskou Evropou. Jak se s pocitem odloučení a politického přehlížení vyrovnávají ostrované sami?

Protesty proti kontejnerům, materiálním symbolům trvalé přítomnosti běženců

Kromě demokratického zřízení dalo Řecko světu také pojem philoxenia. Označuje pohostinnost vůči cizincům. Ostrované jeho význam roky naplňovali neutuchající aktivitou směřující k záchraně migrantů z moře a veškerou představitelnou solidaritou — rozdávali migrantům jídlo, organizovali volnočasové aktivity, aktivně protestovali za zlepšení jejich podmínek v táborech.

Potkal jsem několik rybářů, jimž se život vlivem masové migrace obrátil doslova naruby. Nezapomenu na vyprávění Nikose z Molyvosu, který nad vínem rozechvěle vzpomínal, jak se na vytahování stovek utonulých podílel i se svým sotva dvacetiletým synem. Později mu doktoři diagnostikovali posttraumatickou poruchu, přišel o práci a svůj stav řeší alkoholem.

Ostrované až donedávna přítomnost migračních hotspotů tolerovali, situace se ale rapidně změnila ke konci minulého roku. Pohár jejich trpělivosti přetekl a rozhodli se vzít zodpovědnost do svých rukou. Protestními akcemi začali jasně dávat najevo, že si chtějí vzít své ostrovy zpět.

Svou frustraci nejprve obrátili na stroje a techniku, která na ostrovech infrastrukturu hotspotů vybudovala. Trajekty převážely těžké stroje z řecké pevniny do zdejších přístavišť, aby posloužily k jejich další expanzi — výstavbě nových, tentokrát uzavřených detenčních center s přísnějším režimem. Ostrované ale jejich vylodění znemožnili blokádou vlastními těly.

Protesty místní neorganizovali jen proti transportu strojů, ale i nových kontejnerů. Ty se z původně dočasných přístřešků proměnily v globální symbol permanentní přítomnosti migrantů a svou materialitou navozují představu překladiště kdesi v přístavních docích na urbánní periferii.

Kontejnery jsou jedním z viditelných znaků logistiky hotspotů. Jak píše odbornice na politiku globální cirkulace Charmaine Chua, fyzická podoba kontejneru vychází z jeho skladebnosti — představme si, že je součástí nějaké daleko větší stavebnice. Tou je mezinárodní přepravní infrastruktura, která zajišťuje globální výměnu a spotřebu komodit. A právě kontejner tvoří její klíčový prvek.

Vynález kontejneru totiž mezinárodní přepravě umožnil minimalizovat nebezpečí možného narušení hladkého průběhu transportu a tím i finančních ztrát. Výrazně tak přispěl k rozvoji globální výměny zboží.

Jak ukazuje filmař Allan Sekula ve své rané kritice globálního kapitalismu — fotoeseji Fish Story (1995), hlavní funkcí kontejnerů je přitom potlačit pachy uvnitř přechovávaných věcí. Podobně jsou od okolí ostrova vylučováni nežádoucí běženci, obyvatelé kontejnerů.

Kontejnery proto v důsledky symbolizují oddělení a odsunutí jejich obyvatel od zbytku světa, když se v nich mísí hned dvojí sociální vyloučení — odloučení migrantů od lokality původu a zároveň od místních Řeků, potažmo od svědomí Evropanů. Zároveň zpřítomňují proměnu dočasnosti na trvalost, proměnu živého těla v překladový materiál.