Dne 6.prosince vyhlásil Nejvyšší soud na úřední desce rozsudek ve věci žaloby na diskriminaci, kterou podala somálská studentka Ayan vůči Střední zdravotnické škole v Ruské ulici v Praze, která jí zakázala nosit muslimský šátek, a to při veškeré výuce včetně výuky teorie s odůvodněním, že zákaz nošení pokrývek hlavy zakazuje školní řád. Žalovaná strana v průběhu soudního řízení úspěšně uváděla rovněž argument, že Ayan se vlastně studentkou školy vůbec nestala, a proto nemůže uplatňovat ani své domnělé právo na nošení hidžábu.

Nejvyšší soud rozhodl jinak, než soud prvního stupně a než soud odvolací. Neztotožnil se s právním názorem, že žalobkyně nebyla studentkou školy, a že proto nemůže v rámci antidiskriminačního zákona uplatňovat vůči škole žádné nároky. Argumentoval takto: „Jestliže bylo zjištěno, že žalobkyně kvůli zákazu nošení hidžábu nemohla na zdravotnické škole začít studovat, je za splnění dalších podmínek aktivně legitimována k tomu, aby své nároky před soudy takto uplatnila, bez ohledu na to, zda již byla ke studiu přijata, anebo se o něj teprve ucházela.“

V hlavní otázce spočívající v tom, zda zákaz nošení šátku hidžábu je diskriminací, se soud vyjádřil velmi obšírně. Svoji argumentaci postavil na právu na svobodu myšlení, svědomí a náboženského vyznání podle Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i na právu svobodně projevovat své náboženství nebo víru podle téže Úmluvy. Konstatoval také, že podle Listiny základních práv a svobod je český stát založen na demokratických hodnotách a nesmí se vázat ani na výlučnou ideologii, ani na náboženské vyznání. Zdůraznil také, že každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá. V tomto smyslu připomněl, že zákon, který by výslovně omezoval projevy náboženského přesvědčení, v českém právním řádu neexistuje.

S argumentem, že nošení pokrývky hlavy zakazoval platný školní řád žalované strany, se vyrovnal tak, že omezení z něj plynoucí ve vztahu k somálské studentce nebylo odůvodněno legitimním cílem, a to ani ve vztahu ke škole jako nábožensky neutrálnímu prostředí, ani z hlediska veřejné bezpečnosti a pořádku, ba ani kvůli zachovávání pravidel společenského chování a morálky: „Skutečnost, že způsob vázání hidžábu je v naší společnosti cizorodým prvkem, neznamená porušení norem společenského chování, mravnosti, respektive morálky.“

Nejvyšší soud vrátil věc k novému projednání soudu prvního stupně a zavázal jej svým právním názorem.