Útoky na kongresmanku Ilhan Omarovou sílí. Jako jedna z prvních zvolených muslimek je Omarová též tmavé pleti, je to přistěhovalkyně z Afriky, bývalá uprchlice ze Somálska, která v prostorách Kongresu nosí hidžáb. Představitelé vlastní strany ji napadají za antisemitské výroky, které nikdy nevyslovila, za protižidovské předsudky, které nikdy neprojevila, a za nenávist k Židům, kterou netrpí.

Vedení Demokratické strany přitom zvažuje přijetí rezoluce, jejíž návrh, i když nezmiňuje Omarovou přímo, se ji přinejmenším ve své původní podobě snaží obvinit právě z těchto věcí, a to navzdory skutečnosti — kterou předsedkyně Sněmovny a další představitelé ignorují — že Omarová nikdy nic takového neřekla ani v nic podobného nevěří.

Poslední útoky na kongresmanku Ilhan Omarovou se vztahují k její odpovědi v diskusi o antisemitismu, pořádané washingtonskou radnicí v kavárně Busboys & Poets. Seděla jsem jen kousek od Omarové a zapojila jsem se do debaty. Ani jednou zde nezaznělo nic v tom smyslu, že by měli Židé dvojí loajalitu.

Nezazněly zde žádné „předsudečné názory“ ani podpora „diskriminujícímu jednání“ vůči Židům či komukoliv jinému, jak se snaží podsouvat rezoluce prosazovaná Demokratickou stranou ve snaze zpochybnit důvěryhodnost kongresmanky Omarové a pravděpodobně i Rashidy Tlaibové, další kongresmanky muslimské víry.

↗

Vedení Demokratické strany se svou snahou obvinit Omarovou jen zesměšňuje. Foto FB I. Omarové

Podobně jako Ilhan Omarová, stojí i Tlaibová, která je sama Palestinka, pevně za právy Palestinců. Kritizuje vliv proizraelské lobby a jiných zájmových skupin, které podplácejí Kongres, aby podpořil obchod se zbraněmi, destrukci životního prostředí a izraelské porušování lidských práv — a vystupuje proti rasismu a antisemitismu.

Tyto kongresmanky vědí velmi dobře, že skutečný antisemitismus v USA má své kořeny u zastánců nadřazenosti bílé rasy, a to od doby, kdy se v roce 1915 znovu objevil Ku Klux Klan a zařadil Židy vedle Afroameričanů, kteří byli dlouhodobým terčem jejich nenávisti. Skutečným antisemitismem, který vidíme, je násilí nacistů a KKK při pochodu v Charlottesville, je to vraždění v synagoze v Pittsburghu. To vše vychází z bílého supremacismu. Kritika Izraele, porušování lidských práv a mezinárodního práva jednoduše žádným antisemitismem není.

Jsem Židovka. Vystupuji po desetiletí proti antisemitismu právě v kontextu ideologie bílé nadřazenosti, rasismu, xenofobie, islamofobie a dalších forem nenávisti. A neslyšela jsem nic — opravdu nic — co by zavánělo antisemitismem, otevřeným či skrytým. Ilhan Omarová jednoduše nic takového neřekla.

Vybírám proto z toho, co skutečně řekla:

Vím, jak vypadá nenávist, a jsem citlivá na to, když někdo řekne: „Slova, která používáš, Ilhan, odrážejí nenávist.“ Na takové věci si dávám pozor a trápí mě to. Ale skoro to vypadá, že kdykoliv něco řekneme, cokoli, co se má týkat zahraniční politiky či intervencí, naší snahy zastavit útlak, osvobodit člověka a dosáhnout důstojnosti, rázem dostaneme nějakou nálepku a veškerá diskuse tím končí, protože se před tím nařčením musíme hájit a už nikdy nedojde na širší debatu o tom, „co se děje Palestincům“.

Takže já osobně chci mluvit o politické síle v této zemi, která říká, že je v pořádku nutit druhé k loajalitě vůči cizímu státu. Chci se ptát na to, proč nikomu nevadí, když mluvím o vlivu NRA, průmyslu fosilních paliv nebo velkých farmaceutických firem, ale už nesmím mluvit o vlivu silné lobby ovlivňující přímo politiku…

Mnozí z nás jsou v Kongresu nováčky, ale řada zastupitelů je zde odnepaměti. Někteří z nich dokonce zasedali v Kongresu, když jsme ještě nebyli na světě. Znám jich hodně, mnozí bojovali za to, aby byli lidé svobodní, aby žili důstojně v Jižní Africe. Znám hodně těch, kteří bojovali za důstojný život a za sebeurčení pro lidi po celém světě. Vím, že se o tyto věci zajímají. Ale teď, když vystoupí dvě muslimky, které říkají: „Jsou zde lidé, kterým chceme zaručit důstojnost stejnou, jakou jste požadovali pro jiné,“ jsme najednou očerňovány a obviňovány z nenávisti.

Ne, my víme, jak vypadá nenávist. Zažíváme ji každý den. Musíme čelit vyhrůžkám smrtí. Mé kolegyně o takových vyhrůžkách mluví. A někdy… v téhle zemi najdete benzínové pumpy, kde se můžete na toaletách dočíst „zabijte Ilhan Omarovou“. V mém volebním obvodu se pohybují lidé, kteří slídí kolem mého domova a mé kanceláře a chtějí mi ublížit. Lidé ve Fox News a jinde hlásají, že představuji pro tuto zemi hrozbu. Takže vím, jak vypadá strach.

Do mešity, ve které se v Minnesotě modlím, nastražili dva místní bílí teroristé bombu. Vím, jak se cítí někdo, jehož náboženství je vydáváno za kořen zla. Vím, jaké to je být příslušnicí menšiny, která je očerňována.

Znám ten pocit, když člověk patří k jiné rase — jsem sice imigrantka, takže nemám tu historickou zkušenost některých mých černých sester a bratří v této zemi — ale vím, co znamená, když ve mně lidé vidí černošku a jednají se mnou, jako bych byla míň než člověk. Takže když lidé řeknou, „vy sem přinášíte nenávist“, vím, o co jim jde. Chtějí se postarat o to, že naše světlo pohasne a my sehneme šíji. Že sklopíme tvář a ztišíme hlas.

Ale my chceme vzkázat lidem tohle: oni se nebojí toho, že jsou v Kongresu dvě muslimky. Ve skutečnosti se bojí toho, že jsou v Kongresu dvě muslimky, které mají oči otevřené, stojí nohama na zemi a vědí, o čem mluví. Které nemají strach a jsou si dobře vědomy toho, že jsou nositelkami stejné legitimity vzešlé z voleb jako kdokoliv jiný v Kongresu.

Vedení Demokratické strany se touto svou snahou o falešné obvinění z antisemitismu jen zesměšňuje. Vystoupení Ilhan Omarové bylo působivé, zapálené, zásadové a založené na hluboké pravdě. Žádná světla toho večera nepohasla. Jediné, co jsme slyšeli, byly nebojácné hlasy a stovky jejich podporovatelů z každé komunity, z každé rasy. A nic víc jsme slyšet nepotřebovali.

Text The Democratic Party Attacks on Ilhan Omar Are a Travesty vyšel původně v The Nation. Z angličtiny přeložil Zdeněk Jehlička.