Takto vypadá pronásledování
Petr PospíchalBývalý člen Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných říká, že poslanec Václav Klaus mladší svým chováním k somálské imigrantce navazuje na nejhorší tradice komunistického režimu. Jeho reakci na poslancův článek deník Právo nevydal.
Ve svém komentáři uveřejněném v deníku Právo a souběžně na webu Novinky.cz dne 22. října pod názvem Cizinci toho na sebe poslanec Václav Klaus mladší řekl asi mnohem více, než chtěl. Jak plyne z obsahu článku, poslanec Klaus se zmocnil osobních údajů a detailů z úředního spisu týkajících se Ayan J., oné Somálky z takzvané šátkové kauzy.
V žádné věci týkající se této ženy nebyl Klaus účastníkem řízení, a nemohl se tedy k obsahu spisu jako občan nijak dostat. V rozsudku v šátkové kauze, který je — jako všechny rozsudky — veřejný, takové údaje obsaženy nebyly.
Klaus tedy k protiprávnímu získání údajů patrně zneužil své ústavní funkce poslance a nyní údaje veřejně šíří, aby mohl Somálku, která žije v České republice legálně, skandalizovat. Azyl poskytuje ochranu proti pronásledování v domovské nebo další zemi, ne však proti poslanci ignorujícímu právní řád.
Údaje o Ayan J. a vývody z nich jsou v Klausově článku manipulativní, z převážné části nepravdivé a plné spekulací. Každý z nás jistě známe někoho, kdo občas ztratí doklady, zpravidla to nesvědčí o ničem jiném než o roztržitosti či nepozornosti.
Pro dotyčného poslance jsou chyby jiných důkazem spikleneckých teorií — na základě údajů vykradených z úředních spisů veřejně fabuluje o jejích rodinných poměrech, okolnostech jejího života v České republice a naznačuje, jako by Ayan J. pololegálně opatřovala pobytové doklady dalším osobám. O údajích v článku polemizovat nebudu, pravdivé až na pár detailů nejsou a jen bych jejich zveřejnění zbytečně legitimizoval.
Proč ale Klaus na Somálku takto útočí? Zjevně se nedokáže smířit s tím, že Ayan J. v minulosti využila svých zaručených práv, když podala žalobu na Střední zdravotní školu ve věci svého vyloučení ze studia.
Jistěže nikdo nemá nárok soudní spor vyhrát, každý má ale možnost se u soudu svých, třeba jen domnělých, práv domáhat. Každý, tedy i azylant. K soudnímu procesu tehdy poslanec Klaus docházel, aby v chodbách soudní budovy společně s přibližně stovkou zastánců ředitelky zdravotní školy vytvářel tlak na nezávislý soud.
Proti běžným občanům v soudních kuloárech nic nemám, jen by stačilo, aby nás, několik přítomných zastánců Somálky, neuráželi a nevyhrožovali nám. Stále žijeme, takže šlo o výhrůžky plané nebo neuskutečněné. Tvrdím ale, že poslanec tam neměl co dělat, protože jeho přítomnost a výslovná podpora jedné ze stran sporu představuje nepřípustný nátlak na soudní senát; je přece zástupcem jiné ze tří mocí ve státě.
Klaus ve svém komentáři napadá — nic nového — také občanské organizace, zařazuje je pod levicový extremismus, fantazíruje o padesáti milionech korun na jednoho migranta, výslovně v této kauze dovozuje blíže neurčené aktivní podvody. Podivuje se tomu, jak je možné, že se v chudém Somálsku mohla Ayan J. naučit dobře anglicky, nepodiví se však tomu, že jemu samému nestačilo ani devětačtyřicet let života v České republice, aby se naučil obyčejné slušnosti a respektu k právům jiných.
Je namístě vysvětlit, proč s tímto poslancem zneužívajícím svého mocenského postavení ke skandalizování azylantky vlastně polemizuji. O své pomoci bližním a potřebným nerad mluvím, ale tentokrát se tomu vyhnout nelze: společně s manželkou pomáháme paní Ayan J. v řešení problémů, s nimiž se v běžném životě v naší zemi setkává.
Není jich málo, před rokem jí bylo například odmítnuto zaměstnání, když potvrdila, že je onou Somálkou, o které se negativně píše v novinách. Dokáže se uživit vlastní prací, víc ale o jejím osobním životě uvádět nebudu, protože do toho nikomu nic není.
My na pomoc této paní i dalším podobným nečerpáme žádné bájné státní miliony, a když už nějaké drobné náklady vyvstanou, rádi je uneseme sami. Každý je v cizím, a v tomto případě namnoze i nepřátelském, prostředí vděčný za podporu a pomoc. Byla za ni kdysi jistě velmi vděčná i jiná azylantka, totiž poslancova teta, která, jak víme z veřejných zdrojů, emigrovala po roce 1968 do Švýcarska.
Účelem této poslancovy pokleslé publicistiky je zastrašování. Marně činí. My — a jistě ani jiní — se zastrašit nenecháme. Pomáhal jsem pronásledovaným už kdysi jako člen Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných, tehdy mne nezastrašilo ani několikaleté věznění, natož dnes nějaký poslanec Klaus junior.
Základní problém vidím ale ve snaze zastrašit paní Ayan J. A ostatní cizince, aby neužívali svých zaručených práv a aby měli v naší zemi těžší život. Klaus se zjevně snaží ovlivnit i státní úřady, které budou o prodloužení jejího pobytu v budoucnu rozhodovat. A to nejsou žádné nevinné hrátky!
Aby bylo jasno: právě to, co poslanec Václav Klaus mladší v této kauze provádí, včetně uvedeného článku, manipulací s odcizenými informacemi, fabulací, uvádění celého jména azylantky a podrobností z jejich rodinných poměrů, tedy právě toto je skutečné pronásledování! Věřím, že nás, kteří stojí na straně slabších, na straně pronásledovaných a na straně práva, je mnohem víc, než si poslanec Klaus dokáže představit.
Somálce Ayan J. i dalším podobným chci vzkázat, že se svými problémy nezůstanou sami. Ani když je bude veřejně napadat poslanec.
Tady to hraje čistě na nejhorší lidské vlastnosti, konkrétně závist.
A nutno říct, že v téhle disciplíně o parník předbíhá taťku. Ten zase s oblibou píše knihy o věcech, kterým nerozumí.
Junior zkrátka ví, že pravou podstatou českého národa je hajlující Václavák, spíš než akce jeho elit jako Antrhropoid nebo falešné doklady pro z Německa prchajícího Schoenberga...
Však také dostal ve volbách pořádně preferencí.
Jsem proto opravdu vděčen panu Pospíchalovi, že tento můj předpoklad - se znalostí věci - veřejně potvrdil.
V diskusi píše Petr Uhl třeba toto:
"Neuvedu ani podrobnosti o násilí v rodině Michalákových..."
"Nyní se mi ale dostalo informace, že o oddělení bratrů do různých rodin se v Norsku rozhodlo ze závažných důvodů. Vyrůstali v rodině, kde násilí – vůči Evě Michalákové i vůči jejím dětem – bylo časté, i na české poměry, nejen na norské."
"Obojí [fyzické a psychické násilí] bylo, podle mých kusých informací, u Michalákových stále na pořadu dne. Pan Michalák bil i svoji ženu, ..."
"Omezení při zveřejňování osobních údajů a zvláště pak citlivých osobních údajů podle českého zákona považuju za správná."
----------------------
Kde Petr Uhl k těm informacím ze života rodiny Michalákových přišel a proč je zveřejnil?
Norské i české úřady jsou zákonem vázány mlčenlivostí, paní Michaláková také sama žádné informace ze soudního spisu v té době nezveřejňovala.
Jsou oba případy srovnatelné?