Takto vypadá pronásledování
Petr PospíchalBývalý člen Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných říká, že poslanec Václav Klaus mladší svým chováním k somálské imigrantce navazuje na nejhorší tradice komunistického režimu. Jeho reakci na poslancův článek deník Právo nevydal.
Ve svém komentáři uveřejněném v deníku Právo a souběžně na webu Novinky.cz dne 22. října pod názvem Cizinci toho na sebe poslanec Václav Klaus mladší řekl asi mnohem více, než chtěl. Jak plyne z obsahu článku, poslanec Klaus se zmocnil osobních údajů a detailů z úředního spisu týkajících se Ayan J., oné Somálky z takzvané šátkové kauzy.
V žádné věci týkající se této ženy nebyl Klaus účastníkem řízení, a nemohl se tedy k obsahu spisu jako občan nijak dostat. V rozsudku v šátkové kauze, který je — jako všechny rozsudky — veřejný, takové údaje obsaženy nebyly.
Klaus tedy k protiprávnímu získání údajů patrně zneužil své ústavní funkce poslance a nyní údaje veřejně šíří, aby mohl Somálku, která žije v České republice legálně, skandalizovat. Azyl poskytuje ochranu proti pronásledování v domovské nebo další zemi, ne však proti poslanci ignorujícímu právní řád.
Údaje o Ayan J. a vývody z nich jsou v Klausově článku manipulativní, z převážné části nepravdivé a plné spekulací. Každý z nás jistě známe někoho, kdo občas ztratí doklady, zpravidla to nesvědčí o ničem jiném než o roztržitosti či nepozornosti.
Pro dotyčného poslance jsou chyby jiných důkazem spikleneckých teorií — na základě údajů vykradených z úředních spisů veřejně fabuluje o jejích rodinných poměrech, okolnostech jejího života v České republice a naznačuje, jako by Ayan J. pololegálně opatřovala pobytové doklady dalším osobám. O údajích v článku polemizovat nebudu, pravdivé až na pár detailů nejsou a jen bych jejich zveřejnění zbytečně legitimizoval.
Tady to hraje čistě na nejhorší lidské vlastnosti, konkrétně závist.
A nutno říct, že v téhle disciplíně o parník předbíhá taťku. Ten zase s oblibou píše knihy o věcech, kterým nerozumí.
Junior zkrátka ví, že pravou podstatou českého národa je hajlující Václavák, spíš než akce jeho elit jako Antrhropoid nebo falešné doklady pro z Německa prchajícího Schoenberga...
Však také dostal ve volbách pořádně preferencí.
Jsem proto opravdu vděčen panu Pospíchalovi, že tento můj předpoklad - se znalostí věci - veřejně potvrdil.
V diskusi píše Petr Uhl třeba toto:
"Neuvedu ani podrobnosti o násilí v rodině Michalákových..."
"Nyní se mi ale dostalo informace, že o oddělení bratrů do různých rodin se v Norsku rozhodlo ze závažných důvodů. Vyrůstali v rodině, kde násilí – vůči Evě Michalákové i vůči jejím dětem – bylo časté, i na české poměry, nejen na norské."
"Obojí [fyzické a psychické násilí] bylo, podle mých kusých informací, u Michalákových stále na pořadu dne. Pan Michalák bil i svoji ženu, ..."
"Omezení při zveřejňování osobních údajů a zvláště pak citlivých osobních údajů podle českého zákona považuju za správná."
----------------------
Kde Petr Uhl k těm informacím ze života rodiny Michalákových přišel a proč je zveřejnil?
Norské i české úřady jsou zákonem vázány mlčenlivostí, paní Michaláková také sama žádné informace ze soudního spisu v té době nezveřejňovala.
Jsou oba případy srovnatelné?