Gendermanem roku 2019 je redaktor DR Petr Bittner
Redakce DRFilosof a publicista Petr Bittner získal ocenění udílené Otevřenou společností jako třetí v řadě po Pavlu Houdkovi a Kamilu Filovi.
Vedoucí názorové rubriky Deníku Referendum Petr Bittner byl oceněn za svou „schopnost analyticky komentovat příčiny a důsledky nerovnosti žen a mužů v ČR na pozadí konkrétních kauz“. Cenu Genderman, kterou vyhlašuje spolek Otevřená společnost, mu na udílení cen předal loňský vítěz Kamil Fila.
Na druhém místě se umístil komunální politik a architekt Matěj Michalk Žaloudek za prosazování genderové rovnosti na radnici Praha 3. Cenu za třetí místo obdržel spoluzakladatel kanálu VOXPOT Vojtěch Boháč, který v převleku za ženu upozorňoval na problém all-male panelů. Mezi nominovanými byli také komentátoři Deníku Referendum Radek Kubala a Petr Janyška.
Petr Bittner patří již pět let mezi přední komentátory našich novin. Za tu dobu publikoval na téma rovnosti žen a mužů nespočet textů, nominaci na cenu Genderman roku 2019 získal za následující komentáře z letošního roku:
- Svět se zbláznil, Češi by přitom poradili
- Jak rodičky chtěly porodní dům a dostaly pokojíček vymalovaný na meruňkovo
- Češi kritizují #MeToo, protože nechápou sexuální násilí
Cenu Genderman udílí Otevřená společnost od roku 2017, po instruktorovi Pavlovi Houdkovi ji získal filmový publicista Kamil Fila. Ten se během udílení cen s publikem podělil o svou zkušenost poté, co byl v loňském roce oceněn. Zprvu se prý setkal s útoky na své mužství a poté nastoupila „morální policie“ ve snaze najít jakýkoli jeho dřívější výrok, který by jej diskvalifikoval.
Smyslem soutěže Genderman roku je ukázat, že i v České republice existují muži, kteří se zasazují za rovnost žen a mužů. Spoluzakladatel Gendermana Tomáš Pavlas na slavnostním udílení zopakoval, že „demokratická společnost by byla taková, v níž by ani nebylo třeba podobné ocenění udílet“. Česká republika má podle něj v tomto ohledu co dohánět.
Který člověk?
[To je vlastně, pane Poláčku, takové propojení onoho nedokonalého lidského světa s ideálem pražské kavárny, kde jsme v těch optimistických devadesátkách bývali opravdu častými hosty.]