Britská vláda v čele se současným premiérem Borisem Johnsonem odeslala konečně do Bruselu konkrétní návrh úpravy tzv. brexitové dohody, jež byla vyjednána za Johnsonovy předchůdkyně Theresy Mayové. Stalo se tak v noci na středu 2. října — dvaasedmdesát dní po Johnsonově nástupu do funkce, a přitom jen dvanáct dní před unijním summitem, na němž se má o brexitu rozhodovat.

Johnsonův tým nakonec nenavrhuje nějakou novou, byť třeba na klíčové technické mechanismy zestručněnou dohodu, jíž někteří předpokládali. Dosti zásadně chce ale změnit právě původní dokument.

V čem konkrétně navrhované změny spočívají, proč byly navrženy a proč jsou tak podstatné?

1) Pobrexitové přechodné období je jasněji omezeno, výstup z celní unie je k pevnému datu

Jak původní dohoda, tak Johnsonův návrh počítají po datu formálního brexitu, které je aktuálně stále stanoveno na 31. října 2019, s přechodným obdobím, během něhož by pro obchod mezi Británií a EU i další svobody platila v zásadě stejná pravidla jako dnes. Toto období má jednak sloužit jako pomyslný tlumící polštář pro všechny, jež brexit nějak postihne, a jednak se má během něj dojednat nová velká smlouva o budoucích vztazích obou celků. Zároveň však v jeho průběhu nebude Británie ještě moci vést úplně samostatnou obchodní politiku. Skončit má v lednu 2021.

Smlouva ve znění dojednaném za Theresy Mayové uvádí, že přechodné období může být dále prodlužováno po vzájemné dohodě, teoreticky tedy neomezeně. Johnsonův návrh ovšem deklaruje, že Británie už o žádné prodloužení žádat nebude. Leden 2021 tak představuje v Johnsonově návrhu konečné datum úplného rozchodu Británie a EU, a to i za podmínky, že smlouva o budoucích vztazích Británie a EU ještě nebude dojednána.

Vedle toho odstraňuje Johnsonův návrh z mechanismu pověstné irské pojistky jeho stěžejní část — garanci, že v případě nedohody na budoucích vztazích mezi Británií a EU do konce přechodného období a zároveň neochoty k pokračování v jednání zůstane celá Británie součástí evropské celní unie.

Podle Johnsonova návrhu má tedy přestat Británii vázat celní unie znemožňující vést plně samostatnou obchodní politiku v lednu 2021 a za žádnou cenu později. Podle návrhu dojednaného za Mayové v ní mohla zůstat i po tomto datu, pokud by se za jejího souhlasu prodloužilo přechodné období, nebo aktivovala irská pojistka.

Tato změna je analytiky hodnocena jako krok vstříc zastáncům tvrdšího, tedy jednoznačnějšího brexitu, kteří kritizovali jak možnost prodlužovat přechodné období neomezeně, tak závazek zůstat v celní unii v irské pojistce, pokud by tato byla aktivována. Ani dle Johnsonova návrhu se sice nemá Británie stát plně suverénní zemí hned k datu brexitu (což požadují ti nejtvrdší brexitáři typu Nigela Farage), je zde však jasně stanoveno, že její suverenita má být celní unií omezena právě jen do ledna 2021.