Auta ničí život ve městě. Postavme se jim, dokud je čas

George Monbiot

Reklamy chtějí vzbuzovat dojem, že velká a silná auta vnášejí do městských ulic život a zábavu. Je to ale právě naopak.

Jak si nejlépe zničit město? Pusťme do něj auta. Jak ukazují již pět desítek let probíhající výzkumy, intenzivní dopravní ruch ničí komunitu, sociální život a místní kulturu. Hluk znemožňuje komunikaci a zahání lidi z veřejného prostoru domů. Znečištění činí z ulice nehostinné místo. Auta si zabírají prostor, na kterém by si mohly děti hrát, dospělí se setkávat a místní projekty prosperovat.

Život na ulici je považován za překážku pro dopravu. Všechna města na světě proto ulice vyklidila, aby po nich mohla jezdit auta. Stánky, obchodníci, fotbal, kriket, staří lidé hrající domino, šachy nebo pétanque, ti všichni museli ustoupit autům. Jezdící a parkující auta potřebují tolik místa, že ho pro život lidí zbývá jen málo. Ve městech jako Barcelona, která omezují dopravu, zabírají auta 25 procent městského prostoru. Ve městech jako Houston, která to nedělají, patří autům 60 procent. Auta polykají veřejný prostor, ze kterého by se mohly stát parky, cyklostezky, tržiště a hřiště.

Reklama firmy Land Rover na její nový model Range Rover Evoque ale vytváří naprosto opačný dojem: toto auto, které spotřebovává extrémně mnoho paliva, prý přispívá k městské kultuře. Model Evoque je inzerován jako „Range Rover do města“, což zní dost paradoxně. SUV byla původně naprojektována jako auta do terénu, na nezpevněné cesty v krajině. Teď nás ale agentura, která stojí za touto odpudivou kampaní, zve, abychom se vydali „objevovat město“ a zažili svá vlastní „městská dobrodružství“.

Existuje někde zajímavá městská čtvrť, kde auta ještě nezničila místní atmosféru? Vrhněme se do ní v Land Roveru. Foto Land Rover

V jedné z reklam projíždí supermodel Adwoa Aboah londýnskou čtvrtí Brixton, jeho posádka se dívá na zajímavý pouliční život, jako by byla na lidském safari, a povídá si o jeho „úžasném rytmu… lidé tu jsou skuteční“. Celé to budí dojem, že auto jede po tržišti, kde je obvykle průjezd zakázán. A proč je tu zakázán? Protože právě to činí z místa onen prostor s „úžasným rytmem“.

×
Diskuse
JK
July 26, 2019 v 8.19
K věci
psal už v r. 1976 švýcarský filosof Denis de Rougemont v knize Budoucnost je naše věc, jejíž 7. kapitola je nazvána "První příběh šílenců - auto". (Kniha vyšla česky v samizdatu už v r. 1981, jednou z překladatelek byla chartistka Anna Fárová, k vydání z roku 1996 napsal předmluvu Jan Keller.)

Pseudopotřeba individuálního automobilismu uměle vytvořená v hlavách většiny pozemšťanů Henry Fordem výlučně v zájmu jeho zisku je jednou z hlavních příčin toho, kde se dnes jako lidstvo nacházíme, jaká je perspektiva pozemské přírody a celé současné lidské civilizace.
JP
July 26, 2019 v 15.06
Na straně druhé, kdyby měl dneska každý místo auta svého koně, je otázka jestli by to s životním prostředím bylo o mnoho lepší. Za prvé obrovská spotřeba obilnin (ovsa), které by bylo nutno nějakým způsobem (dodatečně) produkovat, čili jenom za masivního nasazení umělých hnojiv. A za druhé - nevím jak velkou produkci metanu má kůň ve srovnání s krávou, ale miliardy koní navíc by dozajista také k celkové produkci tohoto "klima-killeru" přispěly měrou znatelnou. Nehledě k otázce zdravotně-hygienické, co s těmi megatonami koňského hnoje na ulicích měst.
JK
July 26, 2019 v 19.56
Josefu Poláčkovi
"Nehledě k otázce zdravotně-hygienické, co s těmi megatonami koňského hnoje na ulicích měst."

:-D

Ano, toto bylo žhavé téma londýnských novin někdy kolem roku 1870...

No ale když už jste se dal do takových spekulací, tak si zkuste představit, že by například neexistovala těžba ropy a tím pádem ani válečné ohnisko na Středním Východě... Resp. ona by asi existovala, ale v mnohem menším měřítku a jen pro jiné účely než je výroba paliv pro dopravu (= dnes asi 2/3 spotřeby ropy).
JK
July 26, 2019 v 19.59
Ještě Josefu Poláčkovi
Kuba ve svém "zvláštním období" začátkem 90. let, když tam Rusko přestalo dodávat lacinou ropu, velice rychle znovu zavedla chov tažných volů. Stavu kubánské zemědělské půdy to tehdy evidentně prospělo...