Německo je ekonomickou velmoci, která produkuje miliony aut ročně. Němci jsou zároveň známí svou ekologickou uvědomělostí. Nedávné rozhodnutí o možnosti zakázat jízdy autům s dieselovými motory je rozhodně krok správným směrem, současně ale České republice hrozí, že se následkem jeho uplatnění stane vrakovištěm ojetých dieselů z Německa.

S klesající atraktivitou naftových aut u našich sousedů se Česká republika může snadno stát primární destinací pro prodej těchto ojetých aut. Česká legislativa zatím možností selektivního zákazu dieselů nedisponuje a ani chystané předpisy o tom neuvažují. Například aktuálně dokončovaný regulační řád Prahy pro smogové situace počítá při zhoršených rozptylových podmínkách s omezením vjezdu aut bez ohledu na palivo, ale s vyloučením lichých nebo sudých registračních značek.

Kvalita ovzduší v České republice prošla od roku 89 strukturální proměnou. Docela se podařilo vyčistit těžký průmysl a elektrárny, a proto se čím dále více řeší právě emise z dopravy. V Praze má aktuálně podle dat ministerstva životního prostředí automobilová doprava 56procentní podíl na znečištění škodlivými oxidy dusíku (NOx) a z 61procentní podíl u polétavého prachu (PM2,5). A je proto zásadní otázkou, jak do budoucna efektivně řešit problém se špinavým vzduchem především ve městech, kde dominují dopravní zdroje znečištění.

Nadějnou možností je elektromobilita, která je ale velmi limitována nedostatečnou infrastrukturou pro dobíjení a aktuálně také poměrně vysokou pořizovací cenou aut. Navíc je nutné vnímat stále vysoký podíl uhelných elektráren na výrobě elektřiny, takže elektromobil sice „nesmrdí“ ve městě, ale jinde skrze komín hnědouhelné elektrárny.

Krátkodobým úkolem v reflexi německého zákazu tak musí být rozhodnutí, zda podobné omezení pro starší vozy nezavést i pro města České republiky. To by bylo možná nejefektivnější řešení, jak zamezit přílivu německých ojetin a současně vyčistit náš vzduch. Jedná se o koncept nízkoemisních zón, který ale v případě Prahy spadl pod stůl, neboť nikdo neměl odvahu zakázat provoz starších aut rezidentům. Přesto se domnívám, že nízkoemisní zóna je cestou, jak postupně docílit omlazení vozového parku či dát lidem alternativu k nevlastnictví vozu například formou carsharingu, do nějž společnosti nasazují většinou téměř nová auta.

Časovanou bombou může být ve světle očekávatelného přílivu dieselů z Německa také neřešený problém s kontrolou filtrů pevných částic. Z výsledků nedávného měření prachových částic z Prahou projíždějících vozidel, které provádělo sdružení ČVUT a ÚAMK vyplývá, že zhruba 10 procent naměřených vozidel je emisně nevyhovujících a nemají po české silnici vůbec jezdit. Některé filtry jsou dokonce z aut vymontované úplně, jiné nefunkční a Policie České republiky bohužel tento problém nehodlá zatím řešit. Potřebná technika k dispozici je, a proto je vlastně do značné míry také na policii, zda se z České republiky stane vrakoviště dieselů, nebo ne.

Je totiž nutné připomenout, že v rámci Evropské unie zabije špinavý vzduch více lidí než dopravní nehody.