Nesporné je, že zdlouhavá a neproduktivní jednání premiérky Theresy Mayové o podmínkách vystoupení Velké Británie z Evropské unie měla paradoxně dva pozitivní účinky: Téměř celý minulý rok v souvislosti s brexitem připoutávala pozornost evropské veřejnosti politika Evropské unie a do jejího středu se víc než kdy dřív dostala i nedostatečně demokratická struktura EU.

Připomeňme si jen, že jediným skutečně demokraticky občany voleným orgánem Unie je Evropský parlament, ostatní grémia jsou sestavována na základě návrhů jednotlivých vlád.

Druhým pozitivním efektem jednání o brexitu bylo a je, že občanům Unie na zcela konkrétním případě předvedl, že vystoupit z EU je spojeno s celou řadou negativních důsledků jak přímo pro ně, tak pro politické postavení země, hospodářství, kulturu i školství, které si v teorii nedovedli představit.

Tak jako dřív se občan vystoupivší země na každé hranici v Evropě stane cizincem, který se musí vykázat pasem, pokud volné cestování nebude povoleno bilaterální dohodou, a vyměnit peníze. Podnikatele bude zase při vývozu a dovozu zboží čekat různě vysoké clo. O problematice volného pohybu pracovních sil ani nemluvě. Na všechny tyto výdobytky si občané unie mezitím zvykli jako na samozřejmosti a život bez nich si dost dobře nedovedou představit.

V této situaci musely pravicově populistické i nacionalistické strany v Evropě, které tak rády vystoupením z EU zdobily své politické programy a měly s tím dokonce úspěch, nastavit zpátečku. Vystoupení z EU se pro ně, jestliže nechtěli ztratit voliče, kteří brexitem prohlédli, stalo poslední možností, jestliže se nepodaří strukturu EU od základu změnit.