Naprosto souhlasím.

Milion chvilek pro demokracii vyplýtvává energii na banality a mimo mísu.
To je horší než zločin. To je chyba.

Řekl bych, že plány Marie Benešové mohou být jakékoli, a na názoru demonstrantů to nic nezmění. Téměř stejné nic jako na jejich pasivitě v uvedených a dalších již minulých případech.

Když zkoušíte dostat se někam dovnitř a nemáte k tomu dostatečně vhodné a silné nástroje, páčíte chvilku tu a chvilku onde, někdy dokonce na úkor rozmyslu. Je tu hodně pravicově smýšlejících, kteří se chytnou jakéhokoli stébla, jen aby se dostali Babišovi a Zemanovi na kobylku. Hlavně Babišovi, neboť ten má výkonnou moc a trvání jeho mandátu není ani (prakticky) nezrušitelný, ani nejvýš pár roků dlouhý.

Ti demonstranti mají (samozřejmě) právo na své protesty, počínají si nakonec docela rozumně, neboť právo, jež není využíváno, se časem posouvá do sféry spíše jen teoretické. Faktem ovšem je neméně, že neuváženě vystřílený zásobník může za čas chybět.

Co tedy mnoha demonstrantům na Babišovi nejvíc vadí? Ovládá příliš velký podnik a vládne v jeho prospěch i jemu podobných. Ne v zájmu drobných firem, jimž nakazuje EET a od nichž vybírá daně! Antikomunisté jsou ovšem jako stoupenci kapitalismu takovým korporativismem znechuceni. Mají jej za levicovou politiku, ba napůl za komunismus.

Taky se mně zmocňují podobné pochybnosti jako kolegů Jelínka, Morbicera i Horáka, ale protesty podporuji proto, že:
1) Babiš se chce vyhnout obžalobě a užívá k tomu různých postupů, to je zřejmé - proto je na místě heslo "Nejsme slepí
2) Babiš kumuluje příliš velkou ekonomickou, politickou i mediální moc, proto protesty které ho oslabují jsou na místě
3) Prezident ohýbá ústavu a snaží se ovlivňovat soudy - je to třeba připomínat.
4) Benešová sice možná není ta nejhorší, ale její propojení s prezidentem i její podivné nedohledatelné stanovisko, že u nás lze objednat trestní stíhání je varovné
5) Budování kritické občanské veřejnosti, která dává najevo, že jí není jedno, co se děje, je potřebné v současnosti a dobrý vklad do budoucna
6) Teprve nyní je vhodná taktická úvaha, zda se tím kritická, převážně intelektuální veřejnost nevyčerpá a zda protesty vycházejí z pravicových či levicových pozic - protest proti populistickému miliardáři, který vede vládu je spíše kritika zabarvená levicově - nás možná mate, že tento bezskrupulózní miliardář je podporován stranami, jež jsou běžně považovány za levicové, i když levicový je na nich jen sociální populismus.

Statisíce lidí v ulicích, toť sice sen každého antisystémového aktivisty, jak píše pan Karen v článku o apokalypse coby cestě k revoluci, ale tohle jaksi není ono.

O tom, proč se demokratická levice octla na vedlejší koleji, píše Bělohradský v předvčerejším právu.

Danel Hůle si zaslouží veškerý respekt, ale ta argumentační linie mi nesedí. Když jste neprotestovali proti Vesecké, tak nemáte nárok demonstrovat proti Benešové. Mlčeli jste, když USA ono, tak mlčte, když Rusko toto. To by potom nesměl nikdo protestovat proti ničemu. Lidé protestují proti tomu, co jim vadí zrovna teď.

Je pravda, že na obecné rovině jsou návrhy Benešové snad přijatelné, ovšem je to Zemanův člověk, hlasovala proti vydání Babiše ke stíhání atd. Jak Babišovi pomůže s Čapím hnízdem nebo také nepomůže ovšem jasné není. Třeba ji demonstrace trochu odradí?

Paní Vašátková zde ve čtvrtek psala, že povídačka o ohrožené demokracie lidi nezíská. Naplnit Staromák přece jen dokáže, kdežto ta její povídačka o férové Evropě ne.

Postoj levice k demonstracím mi připomíná toho člověka, který nemaje kozy modlil se , aby sousedovi ta jeho chcípla.

Bělohradský v onom uvedeném článku ovšem argumentoval ze značně pravicového hlediska. Pak není možno se divit, k jakým závěrům dospěl.

Je fakt, že levice dnes nemá "kozu", jak napsal pan Kubička, a měla by si nějakou obstarat.
Místo toho, co být nemá, by měla konečně začít předvádět, co vlastně být má.
Jenže to je těžké.

Pane Poláčku, také připadá v úvahu, že k tomu hledisku Bělohradsky dospěl právě na základě těch argumentů. Nebo ne?

Většina lidí skutečně má nejprve názor a k tomu pak hledá argumenty Nemohl by být filosof výjimkou?

Bělohradskému to píše strašně snadno a dovede obhájit skoro cokoliv. Myslím si, že ho spíše baví vyvracet klišé než obhajovat nějakou pozici, ve které se zabetonoval. Měl své dost dlouhé levicové období, teď ne že by přímo přešel k pravici, ale mluví o tom, že se vyčerpala tradiční lab-lib polarita.

Bělohradského jsem v jeho názorových veletočích nenásledoval, nicméně své názory také měním. Ještě před 5 lety jsem se k levici hlásil daleko jednoznačněji než dnes.

Takový Petr Bittner by se svou dogmatičností a odmítáním jakékoliv nové myšlenky by dokázal udělat pravičáka z leckoho. U mne se mu to nepovedlo úplně, ale říkám si, že intelektuální levici by trochu více kritického myšlení a kreativity prospělo..Kdysi byla levice avantgarda, dnes se z ní stává takové zajímavé retro.

Pane Kubičko, Václav Bělohradský je v prvé řadě přesvědčeným, až snad vysloveně fundamentalistickým liberálem. A - zcela původně byl liberálem vyhraněně pravicovým, nikoli levicovým. Teprve až poté kdy zjistil že i současný kapitalismu dokáže vláčet člověkem ne zcela nepodobně jako komunistická totalita, přesměroval se po určitou dobu poněkud více doleva.

Ano, Bělohradský je především kritikem víceméně všeho (ovšem s výjimkou vlastního liberalismu). Jeho ideálem jsou proto volná sdružení autonomních občanů, která nejsou svázána (podle jeho výkladu) žádnými ideologiemi, nýbrž se jenom sdruží ad hoc pro dosažení nějakého konkrétního cíle. Po dosažení tohoto cíle se tato sdružení zase rozpadnou na prvočinitele, na jednotlivá individua.

Co je na tomto modelu pochybného? - Především to, že v jeho rámci není možno prosadit žádné opravdu koncepční změny. V podstatě je to jenom ta klasická masarykovská "drobná práce", jenom v (post)moderním balení. Bělohradský vysloveně trpí fóbií z jakýchkoli velkých, univerzálně platných, a především obecně z a v a z u j í c í c h společenských konceptů a idejí. Bělohradský jako liberál nemůže nikdy snést právě ten moment závaznosti. On chce mít pocit absolutní autonomie, tohle a právě tohle je jeho vyznání víry. Co od státu (respektive od státní ideje) jest, to od ďábla jest. Ta absolutní autonomie nezávislého individua musí být za všech okolností zachována, i kdyby měl zahynout celý svět.

Tento Bělohradského ultraliberalismus pak vede k tomu, co svého času paní Hájková vyjádřila kouzelnou formulací, že "o podstatných záležitostech rozhodují náhodné shluky lidí na ulici".

Jestliže by takovýto "koncept" měl být definitivním řešením aktuální klimatické krize, pak je skutečně konec vší naděje.

Přemýšlím, jak jsem k těm náhodným shlukům lidí vlastně došla. Diskuse, na kterou odkazujete, je pod tímto článkem: http://denikreferendum.cz/clanek/28283-vzestup-mezinarodni-autoritarske-osy-si-zada-demokratickou-odpoved
A vlastní Bělohradského text je tady: https://www.novinky.cz/kultura/salon/482760-vaclav-belohradsky-vitejte-v-plethokracii-od-signalu-trhu-k-demokracii-bez-demos.html
Věta, kterou jsem uvedla, v něm skutečně není, i když o "ulici plné lidí, která je mnohem více než jen část většího celku zvaného město", tam řeč je. Vyvolalo to ve mně jakýsi dojem, že na ulici se rozhoduje vše podstatné.
Asi nemám ráda ulice plné lidí. Necítím se tam dobře. Dokonce ani masové akce které jsou spojeny s křesťanstvím mě neoslovují.

Když se to vezme kolem a kolem, tak i o volbách rozhodují náhodné shluky hlasovacích lístků v urně. Ne, že by lidé nevěděli, koho volí - někteří to vědí více, někteří méně. Ale kdyby se z lístků dalo poznat, kdo pro koho hlasoval, a pak se voliči příslušného kandidáta (nebo strany) postavili vedle sebe, nebyli by do jisté míry také náhodným shlukem lidí? Někteří ho totiž volí pro tu, někteří pro onu vlastnost, jedněm vyhovuje jeden bod volebního programu, druhým jiný.
Někdo by se jich pak mohl zeptat: Proč jste zvolili právě tohoto člověka a co máte navzájem společného vy, kteří jste ho zvolili? Snesli byste se vůbec spolu dohromady aspoň na nějaký čas? Nebo byste si při první neshodě vlítli do vlasů?
Možná by se ukázalo, jak jsou ti lidé rozdílní, jak někteří vůbec nevědí, proč volili takto (nejspíš protože se nic lepšího nenabízelo) a že je problematické vyjádřit, čí hlasy vlastně kandidát zastupitelské demokracie zastupuje.
Zkrátka, bylo by mnohem lepší, kdyby kandidáty vybíraly skupiny lidí, kteří mají něco společného, kteří často něco společně řeší, vědí o sobě a vědí koho zvolili a proč.
Jenomže to právě nejde. Volby by pak nebyly tajné, protože by se vědělo, kdo koho volil.

Pokud se k tomu všichni veřejně přihlašují, pak by volby opravdu nemusely být tajné. Ale já myslím, že je pořád spousta lidí, kteří by se ke své volbě nepřihlásili.
Myslela jsem to spíš tak, že skupina lidí, kteří mají hodně společného, by možná měla vybírat kandidáta mezi sebou (a za sebe). Lidé, kteří se znají, by volili někoho, koho znají. Ale to by musela společnost vypadat trochu jinak.
Není cílem většiny kandidátů vyvolat o sobě dojem a tak získat voliče, pane Kolaříku?

Já myslím, že to tak fungovalo dříve. Že byly strany, které zastupovaly zájmy určitých velkých skupin obyvatelstva. Možná to tak je částečně i dnes. Ale já třeba žádnou takovou stranu nemám.

Není to tak, že bych se vůbec o politiku nezajímala. Ale zajímám se o ni jenom svým způsobem. Který je možná trochu zvláštní.

Netuším, proč by měla "moderní levice" nějak litovat, že se téhle frašky neúčastní.
Babiš tu výměnu snad udělal schválně, ne aby se před něčím uchránil apod., ale aby ukázal, jak naivní jsou jeho odpůrci...
(to, že se napíše, že "občanská společnost se probouzí a začíná jednat" neznamená, že to tak je)
Za rok po tomhle neštěkne pes.

Ani se mi nezdá, že by texty Hůleho nebo Jelínka byly "nevraživou" reakcí.

Marie Benešová je známá tím, že nepodléhá vnějším vlivům a nenechá si nikým diktovat.
A dokonce za svou dosavadní profesní kariéru sklízí zasloužené pochvaly.

To je nad vaše chápání pane Kolaříku.
Bláboly o servilním obdivu k Babišovi nepomohou...

P.S. Ale není se za co stydět, je to nad chápání i jiných.......... jen jsem chtěl naznačit, že až půjde o hodně, občanská společnost může být vycinkaná na blbostech.

"Marie Benešová je známá tím, že nepodléhá vnějším vlivům a nenechá si nikým diktovat."
Těžko říct, co pro to svědčí.
Její nejznámější veřejné angažmá /kauza tzv. justiční mafie/ skončilo remízou v tom smyslu, že zůstala v platnosti její omluva Vesecké a spol. a oni jí za to odpustili finanční náhradu za "pomluvu". Na tuto dohodu přistoupila, i když nemusela. Důvody podle všeho nebyly čistě právní.

No nevím paní Zemanová.
Omluva v platnosti zůstala s vysvětlením, že už si stejně nikdo nepamatuje, za co se omlouvala, nicméně Nejvyšší soud tuším po letech tahanic konstatoval, že se Benešová omlouvat nemusela...

Já bych za nejznámější angažmá M.B. označil asi H-systém.

Zajímavější jsou spíš osudy těch, kteří se cítili pomluveni -- Vesecká je dávno pryč a na její odstoupení nakonec tlačili všichni, od ombudsmana Otakara Motejla, přes Unii státních zástupců, až po Soudcovskou unii.
Grygárek je také pryč, se svým 80 tisícovým platem investoval 40 milionů do nemovitostí, zřejmě 50 let šetřil každou korunku.................

nazvala justiční mafii justiční mafií, jenže od té doby čas běžel a Marie Benešová pomáhala severočeské mafii, která má na kontě rozkradené evropské miliardy: Vaňhová, Houska, Kouda a spol., zasedla v nelegitimní Rusnokově vládě, hlasovala proti vydání AB a vypracovala fiktivní analýzu, že se dá objednat trestní stíhání - to vše za zneklidnění občanů, kterým není lhostejné, jak funguje právní demokratický systém stojí. Beru vážně argumenty Václava Žáka, ale výše uvedené skutečnosti nelze popřít. Možná si to nenechala nadiktovat, ale dělala to a dělá ze svého přesvědčení: to však není argument pro uklidnění, naopak je to tím pádem ještě nebezpečnější.

Spontánní výrok MB poskytl příležitost jednomu soudci, aby se ke všeobecnému překvapení pokusil veřejně rozplést provázky spiknutí, které mělo jediný účel: udržet Jiřího Čunka ve vládě a zajistit tak její pokračování.
Viditelné hlavy spiknutí nakonec padly, ale zázemí, které představovaly, nezmizelo. Na některé tahy, například způsob výběru šéfů krajských soudů nebo redefinování pozic státních zástupců, se můžeme dívat jako na boj různých právnických klik, ale taky jako na věčný boj o čistotu justice. Ti "dobří hoši" i ti na druhé straně se dobře znají.
K úspěchům mafie lze přičíst konec pražské kariéry soudce Cepla a šíření jeho image coby právnického packala. I MB k tomu přispěla, když přistoupila na dohodu a zmařila tak Ceplovi zadostiučinění v dalším kole jednání.
Jaký je vlastně rozdíl mezi ní a Veseckou, když jde o existenci vlády, na které jim záleží?

Já bych se na to díval i celkově. Co by se stalo, kdyby Babiš dle požadavků demonstrantů podal demisi?
Padla by vláda.
Hlavní slovo by opět získal Miloš Zeman, který by nejdřív vládu pověřil vykonáváním povinností do vyřešení problému.
(neboli vláda by padla, ale dál vládla)
Absolvovali bychom další pokusy o sestavení vlády, které by ovšem bez Andreje Babiše byly neúspěšné -- a čekal bych i nějakou další přechodnou Zemanovu vládu --, až by nakonec po dlouhé době chaosu došlo na předčasné volby, ve kterých by Babiš -- troufnu si tipnout -- dostal 40%.

Naprosto mi uniká, co by to všechno mělo za smysl...

Troufnu si tipnout, že AB už ve volbách nezíská nejen 40 %, ale ani 30 %, protože už je za zenitem. Myslím, že už i jeho voliči vědí, že je marketingovým produktem Marka Prchala. Kvůli slabosti pravicové opozice a nevýraznosti Hamáčkovy soc.dem. sice pořád dominuje průzkumům veřejného mínění, ale čím dříve jeho vláda skončí, tím líp a protesty mu jistě nepomohou, i když samozřejmě o všechny jeho voliče ho nepřipraví. Protesty dávají demokratickým stranám šanci se vzpamatovat a přijít s alternativou. Protesty samy politickou alternativou nejsou, ale dávají možnost občanům vyjádřit svou nespokojenost a ukázat, že nejsme jen stádem Zemanových a Babišových ovcí.