Vzestup mezinárodní autoritářské osy si žádá demokratickou odpověď

Bernie Sanders

Do projektu britského Guardianu Budoucnost mezinárodní levice přispěla ikona amerického progresivního hnutí následujícím komentářem.

Před našimi zraky se odvíjí globální střet nezměrného významu. Ať už se na věc díváme ekonomicky, sociálně či ekologicky, v sázce není nic menšího než budoucnost naší planety. V éře ohromné příjmové i majetkové nerovnosti, kdy jedno procento nejbohatších pozemšťanů vlastní více nežli zbývajících devětadevadesát procent, se ve světě rodí nová autoritářská osa.

Ačkoli režimy, které k ní patří, se v některých ohledech liší, některé základní atributy sdílejí: odpor k demokratickým normám, nechuť k svobodným médiím, netoleranci k etnickým a náboženským menšinám a přesvědčení, že vláda má sloužit finančním zájmům svých členů. Političtí lídři daného typu jsou úzce spjati se sítí oligarchů s multimiliardovým jměním, kteří ke světu přistupují jako ke své osobní hračce.

My, kteří věříme v demokracii, tedy v to, že vláda se má zodpovídat lidem, musíme ovšem také správně chápat rozměr problému, jemuž čelíme, abychom jej byli schopni účinně zvládnout. Mělo by být už dávno jasné, že Donald Trump a pravicové hnutí, jež za ním stojí, není fenoménem omezeným na Spojené státy. Po celém světě, v Evropě, v Rusku, na Blízkém východě, v Asii i jinde vidíme hnutí, vedená demagogy, kteří zneužívají lidský strach, předsudky a letité křivdy k získání a udržení osobní moci.

Trend zajisté nezapočal Trumpem. Ale není třeba debatovat o tom, že autoritářští vůdci po celém světě čerpají inspiraci ze skutečnosti, že prezidentu nejstarší a nejmocnější světové demokracie působí potěchu ničit základní demokratické zvyklosti.

Kdo by si před pouhými třemi lety dokázal představit, že Spojené státy zůstanou neutrální ve sporu mezi Kanadou, naším demokratickým sousedem a druhým největším obchodním partnerem, a Saúdskou Arábií, monarchií a klientským státem, který se k ženám chová jako k lidem třetího řádu? A je také těžko myslitelné, že by si izraelská Netanjahuova vláda troufla schválit „zákon o národním státu“, který v podstatě zakotvuje druhořadé postavení pro občany nežidovské národnosti, pokud by necítila, že v tom má Trumpovo krytí.

Ikonický snímek ze Sandersovy volební kampaně. Repro DR
×
Diskuse
Ano, stručné a srozumitelné shrnutí totálního krachu levice v celosvětovém měřítku.

Nejstrašnější je to uvědomění si, že přes Sandersovu pobídku je změna zřejmě nemožná.

Vždyť všichni ví, že jaderné zbraně jsou dobré jen k pohádkovým ziskům soukromých osob popřípadě k udržování diktatur, a že svět už měl být dávno bez jaderných zbraní.
Je to reálné aspoň výhledově?
Ale jděte...

A tak je to se vším.
JN
September 15, 2018 v 21.35
No dobře, ale jak to chcete udělat, pane Morbicere?
Severní Korea by jistě byla velmi ráda, kdyby se všichni ostatní dobrovolně zbavili svých jaderných zbraní.
JN
Vyhraje ten, kdo tu dohodu nedodrží.
September 16, 2018 v 8.55
Dnes ráno jsem v rádiu zaslechla píseň V+W, ve které se zpívá: "Celé lidské pokolení mělo by víc pokoje, kdyby bylo to, co není, a nebylo to, co je..."
Tak nevím. Byli vůbec Voskovec a Werich levicoví?
JN
Oni se vlastně, paní Hájková, v té písničce vysmívají levicovým snahám o lepší svět.

Takže já bych je zakázal...
JP
September 16, 2018 v 13.22
V + W: vždyť je to naprosto jasná výzva k revoluci.
September 16, 2018 v 13.34
Záleží na tom, zda tu větu o touze lidského pokolení brali smrtelně vážně, nebo to mysleli spíš ironicky. Nebo ani ne ironicky, ale jistě s humorem.
Já předpokládám to druhé.
Člověk má umět dívat se s humorem a s nadhledem nejen na sebe, ale občas i na vážné věci.
JN
September 17, 2018 v 0.41
Výzva k revoluci výzva k revoluci... výzva k nepovedené revoluci!
Řekne se třeba, že se
to a to stane tak a tak,
ono to pak dopadne docela naopak!
September 17, 2018 v 5.53
Ale jistá naděje na změnu tu je: "nikdo nic nikdy nemá míti za definitivní..."
Ovšem, jestliže se zpochybňuje to, když lidí řeknou: "bude to tak a tak", znamená to, že se možná věří Bohu, který to nakonec rozhodne.
Nevím jak to přesně udělat pane Nusharte, krvaví diktátoři jako Kim by ovšem ve světě bez jaderných zbraní nemohli být u moci, aspoň to je asi jasné.

Ale přál bych si vědět, jak zbavit moci vojensko průmyslový komplex, jak odstavit od zisku světovou oligarchii, jak zavést samosprávnou demokracii do světa regionů, jak zamezit obchodu se zoufalstvím,,,,,,,,,,,,,,,,,, jo, to bych si přál.
JN
September 17, 2018 v 10.20
Panu Morbicerovi
Domnívám se, že když jaderná zbraň už jednou byla vymyšlena a sestrojena, nelze se vrátit do doby před "tím", kdy ještě nikdo nevěděl, že je možné ji sestrojit.

Krvaví diktátoři ale existovali i v době předjaderné.

Stejně jako Vy bych si přál, aby zlo bylo zbaveno svojí moci. Nejde to ale udělat násilím, účel nesvětí prostředky. Proto si myslím, že žádnou násilnou revolucí (formou násilí je i manipulace) nelze dospět k lepšímu stavu světa. Možná jen v tom případě, že zkušenost s násilím (se zlem) povede k moudrosti.
September 18, 2018 v 12.35
Pro pana Poláčka
Nevím, zda se to hodí zrovna pod tento článek, ale chtěla jsem vás upozornit na nový text Václava Bělohradského. Jistě vás bude zajímat, protože se týká demokracie a změn, které ji provázejí.
https://m.novinky.cz/articleDetails?aId=482760&sznu=8TUm2njwRiBZ3iLu&mId=4&sId=959
JP
September 18, 2018 v 15.05
V. Bělohradského boje za lidovou demokracii
Díky za ten poukaz, paní Hájková; ale já jsem tento Bělohradského text četl už v Salonu.

Ale musím přiznat: ačkoli to bylo teprve před několika týdny, za tu dobu jsem už víceméně zcela zapomněl, o čem tam vlastně psal.

Ty jeho vývody se totiž nakonec neustále točí v tom samém kruhu: stále znovu a znovu straší monopolizací moci na straně určitých oligarchických (a tedy přinejmenším tendenciálně antidemokratických) struktur. A poté mu z toho vyplyne, že to "jediné pravé" je na straně nezávislých, autonomních iniciativ zdola.

V. Bělohradský - nemohu se tomu konstatování vyhnout - stále znovu zaměňuje dvě zcela různé věci: svobodu a autonomii. Respektive demokracii a autonomii (pokud bychom tou "demokracií" měli na mysli pravou a autentickou lidskou svobodu). Což je ovšem - ta demokracie - další pojem který Bělohradský nijak blíže neosvětluje, co tím vlastně má na mysli.

Zkrátka: Bělohradský stále znovu žongluje pojmy, které jen zdánlivě definuje, ale ve skutečnosti nevysvětluje jejich podstatu. A nakonec mu jak řečeno vždy vyjde jenom jedno a to samé: že jediným pravým zřídlem svobody a demokracie jsou ty autonomní skupinky zdola.

Zcela upřímně: nenacházím v tom nic, co by mi mohlo poskytnout nějaké hlubší poznání zásadních problémů, mechanismů, dynamismů a vývojových tendencí současné doby.
September 19, 2018 v 7.27
Toto vyšlo v Salonu 12. září. Myslela jsem si, že jde o nový text.
Také v tom nenacházím nic převratného. Navíc se text hemží cizími slovy a neologismy (subscendence). Je těžké tomu rozumět.
Rozumím tomu, že démos vlastně neexistuje. Ale nemyslím si, že náhodné shluky lidí v ulicích budou rozhodovat o zásadních věcech.
JP
September 19, 2018 v 10.27
No ano, Bělohradský své texty vždy prošpikuje velice vědecky znějícími pojmy a definicemi, ale jak už jsem napsal minule nakonec z toho vždycky vzejde jedno jediné, vlastně naprosto triviální myšlenka o tom že - jak jste to formulovala - "o zásadních věcech mají rozhodovat náhodné shluky lidí v ulicích".
+ Další komentáře