Bernie Sanders: Trumpa neporazíme strašením Rusy, musíme získat jeho voliče

Co dnes dělá onen vážný starší muž, který dokázal získat tolik mladých Američanů pro myšlenku demokratického socialismu? Jak hodlá bránit americkou demokracii před Trumpem? A bude znovu kandidovat?

Srdce hnutí odporu vypadá poněkud jako omšelý hotelový pokoj kdesi na americkém středozápadě: modrý plyšový koberec ode zdi ke zdi, gauč s květovaným potahem, stoleček s turistickými brožurkami. Na zdi olejomalba lesa.

Je to washingtonská kancelář Bernieho Sanderse – senátora za stát Vermont. Muže, jehož by hodně voličů vidělo na místě kandidáta Demokratů raději než Hillary Clintonovou. Pětasedmdesátiletému Sandersovi se podařilo vzbudit nadšení mladých lidí po celých Spojených státech a dnes je považován za jednoho z vůdců „hnutí odporu“, opozice proti vládě prezidenta Donalda Trumpa.

Minulá středa byla z hlediska současné americké politiky jen dalším z mnoha bláznivých dnů. Zatímco Trump byl na státní návštěvě v zahraničí, vynořila se další série indicií o ruském zasahování do prezidentských voleb. Jen o den dříve vláda představila návrh rozpočtu, který by podle kritiků zdevastoval americký sociální systém. Za Trumpova panování stěží uběhne den, aby jej nedoprovázel chaos a skandál.

Sanders tu sedí usazen hluboko ve svém křesle, s tváří jako obvykle zbarvenou mírně do ruda, na sobě volnou, tmavě modrou košili a pruhovanou kravatu.

Zažil už někdy tak zlé časy? „Domnívám se, že se dnes nacházíme v unikátním momentu moderní americké historie,“ odpovídá s typickým brooklynským přízvukem. „Máme tu prezidenta, který vede naši zemi jednoznačně autoritářským směrem, tak zlé jako dnes to ještě nikdy nebylo.“

Je v jeho očích Trump skutečně autokrat, nebo prostě nechápe meze kladené jeho úřadu ústavou? „Odpověď zní: obojí,“ říká Sanders. „Soudím, že má autoritářské tendence. Jeho náklonnost k autoritářům, jako je ruský prezident Putin, filipínský Rodrigo Duterte a další takoví po celém světě, naznačuje, že Trump je autoritářský typ osobnosti.“ Trump, říká Sanders, „pracuje spolu s celou miliardářskou kastou na tom, aby z USA udělali oligarchii“.

18101619420_ffa29f4766_kMuž, kterému se podařilo vzbudit nadšení mladých lidí po celých Spojených státech a dnes je považován za jednoho z vůdců „hnutí odporu“, opozice proti vládě prezidenta Donalda Trumpa. Foto archiv DR

Když odpovídá na otázky, místo na tazatele hledí Sanders s výrazem hlubokého soustředění do stěny. Jakmile se rozohní, začne kolem sebe mávat oběma rukama jako pták. Vloni dokázal vzbudit nadšení milionů lidí, sám přitom nikdy nevypadá právě nadšeně. Působí jako samotář a jeho úsměv je, navzdory věku, mladý. Mluví jasně a zpříma, a ačkoli se přitom může některým zdát kožený, jeho příznivci si jej právě za to váží.

Impeachment by byl předčasný
Jsou americké instituce dostatečně silné, aby dokázaly Trumpovi odolat? „Dobrá otázka!“ utrousí Sanders – zdá se, že jej potěšila. „My v to jednoznačně doufáme, on na ně ale otevřeně útočí.“ Když Trump napadá novináře a pokouší se je zastrašovat, uvažuje, „zůstanou média dostatečně silná a ochotná se mu postavit? Zatím se to daří. Zůstane soudnictví nezávislé? Jednoznačně doufám, že ano.“

Sám dle svých vlastních slov pracuje na tom, aby z Kongresu ve volbách napřesrok vyštval „pravicové republikány“. Republikánští kandidáti jsou podle něj vinou Trumpovy rostoucí nepopularity už teď po celé zemi pod tlakem. V některých republikánských okrscích mají v nejbližších týdnech proběhnout doplňovací volby. Demokraté tak mají nevídanou šanci některé z nich vyhrát.

Mnozí Trumpovi odpůrci nicméně nehodlají čekat až do roku 2018. Chtějí prezidenta zbavit úřadu za to, že se pokouší zmařit policejní vyšetřování některých členů týmu své kampaně. Sanders se však k záměru odvolat prezidenta procesem takzvaného „impeachmentu“ staví zdrženlivě. „Je třeba nechat věcem jejich vývoj,“ říká. „Půjdeme-li na to moc zostra, budeme-li zbrklí a budeme dělat předčasné závěry nedostatečně postavené na faktech, mohlo by se to obrátit proti nám. Cílem je získat na naši stranu většinu Američanů, a to znamená také republikány.“

To představuje jádro Sandersovy argumentace: lidé si nesmí myslet, že jde jen o prostý politický útok na Trumpa. Proto je třeba získat i republikány. „Když bude něco vykládat jen Bernie Sanders, lidé řeknou: ‚no jistě, on nemá Trumpa rád.‘“

Není podle Sanderse chyba, že se demokraté příliš soustředí na „ruskou kartu“? Budeme-li mluvit jen o Rusech, množství lidí si řekne: „To je sice zajímavé, ale víte co? Já si nemůžu dovolit zdravotní pojištění. Nemám práci. Moje děti nemohou na univerzitu. Proč se nestaráte o to, co nás trápí?“

„Myslím, že je třeba dělat obojí, a já se skutečně velmi snažím nenechat se odlákat Trumpovými skandály a soustředit se třeba i na katastrofální dopady jeho rozpočtu, na jeho příšerný plán zdravotnické reformy – ale mnohem důležitější je představit skutečně pokrokový program, který může nadchnout pracující i mladé lidi v celých Spojených státech.“

Trump je podvodník a lhář
Trumpem navrhovaný rozpočet podle Sanderse „nejbohatšímu jednomu procentu sleví miliardy dolarů na daních, zatímco seškrtá neslýchané částky určené na péči o seniory, děti, nemocné a chudé.“ Zásadní je podle něj postavit se Trumpově navrhované reformě zdravotnictví, která by podle propočtů Bílého domu do roku 2026 připravila o zdravotní pojištění třiadvacet milionů lidí.

Sandersův program se v mnoha ohledech podobá evropskému modelu sociálního státu, jaký ve Spojených státech nikdy nevznikl. Zahrnoval by principy jako všeobecnou zdravotní péči a bezplatné univerzitní vzdělání.

Bernie Sanders je dobře obeznámen s velkou částí Trumpových voličů. Mnozí z nich vloni nejdříve chtěli volit jeho – zejména tovární dělníci Středozápadu, kteří však nakonec namísto Clintonové dali hlas Trumpovi, protože jim slíbil změnit systém volnotržních smluv a obnovit americký průmysl. Když se Sanders setkal s lidmi, kteří se nemohli rozhodnout mezi ním a Trumpem, snažil se je přesvědčit, že Trump je „podvodník a lhář“ a že své sliby nedodrží, „což se samozřejmě také stalo“. Sanders rovněž zdůrazňuje, že představa Trumpových voličů, kteří jej neopustí, ať bude dělat cokoliv, je předsudek a mýtus. Je ale přesvědčen, že jeho voliči jsou na kritiku Trumpa citliví – „nerozumí, proč se po něm všichni tak vozí, jen co se dostal do úřadu“.

Sanders sám členem Demokratické strany nikdy nebyl. Hlásí se k socialismu – názoru, který byl z americké politiky dlouhá léta vymítán. Když se ho optáte, jak se demokratům podařilo ztratit dělnické hlasy, má mnoho co říct. Je to ostatně jeho hlavní téma.

„Demokratickou stranu začaly během let postupně čím dál víc ovládat zájmy velkých peněz,“ tvrdí. To vysvětluje, proč si tolik pracujících lidí ve Spojených státech nakonec řeklo: „No, ti demokrati sice moc hezky mluví, ale ve skutečnosti jsou taky na straně mocných a bohatých.“ Nakonec to podle Sanderse došlo tak daleko, že si mnoho lidí pomyslelo: „Trump sice není kdovíco, ale zkusme to.“

Jednu klíčovou věc podle něj demokraté přehlédli. „Jistě, za Obamy se ekonomika celkově zvedala.“ Přesto „mělo mnoho, mnoho pracujících lidí – na Středozápadě, na Jihu – na konci Obamovy vlády do kapsy hloub, než když přišel k moci“. A pak dodá zpříma: „Demokraté si toho ani nevšimli. Trump ano.“ Přestože Sanders stále ještě není členem strany, svou kandidaturou již dokázal její tvář proměnit a věří, že by si z hnutí, které se mu podařilo vyvolat, měla vzít příklad.

Jeho kniha „Naše revoluce: budoucnost, v niž lze věřit“ vyšla tento týden v němčině. Je to svým způsobem ohlédnutí za jeho nečekaně úspěšnou prezidentskou kampaní. Podstatná část je věnována jeho politickému programu, současně jde ale částečně i o autobiografii. Popisuje v ní své dospívání v Brooklynu, kde se narodil židovským rodičům. Rodina jeho otce, který do USA přišel z Polska, byla povražděna nacisty a dědictví války a holocaustu, jak píše, do velké míry utvářelo jeho životní postoje.

Věnuje se také období, kdy ve Vermontu zahájil svou politickou kariéru neúspěšnou kandidaturou do Senátu. O něco později byl s podporou duhové koalice ekologů a odborářů zvolen starostou tamního hlavního města Burlingtonu. A přestože se celý život pohyboval na okraji velké politiky, ocitl se nakonec minulý rok v čele nebývalého hnutí proti establishmentu.

Je pravda, že ani neznal slovo „mileniál“, jímž se označují příslušníci nejmladší generace, již dokázal tak nečekaně nadchnout? „Je to tak,“ odpovídá Sanders. Jak se mu to tedy podařilo? „To je dobrá otázka, a víte co? Pořád na ni neznám odpověď. Opravdu ne.“ Říká, že právě dočetl knihu „Shattered“, která díky poznatkům zevnitř kampaně Hillary Clintonové nelítostně analyzuje příčiny, kvůli nimž kampaň selhala. Sanders byl podle svých slov velmi překvapen, že Hillary „potřebovala tři profesionální autory projevů, kteří za ni vymýšleli, proč vlastně na prezidentku kandiduje. Já nepotřebuju, aby mi to někdo vymýšlel. Kdybych sám nevěděl, proč vlastně kandiduju... chápete, musíte přece vědět, za čím stojíte.“

Kniha totiž mimo jiné popisuje, kolik lidí bylo zapojeno do psaní prvního kandidátského projevu Clintonové a jak se její tým až do samého závěru neúspěšně potýkal s otázkou, proč vlastně chce být Clintonová prezidentkou. „To je prostě neuvěřitelné. My jsme to věděli od prvního dne.“ První projev si psal Sanders sám, jak říká, jen s redigováním mu pomohli. Zvažuje, že by v roce 2020 kandidoval znovu? „Vždycky, když mi tu otázku kladou, odpovídám, že je předčasná a že se na ní média ptají zbytečně.“

„Musím jít,“ říká nakonec a přátelsky nám potřásá rukama. Jen o chvíli později již mluví v televizi, tentokrát o „absurdním nemorálním rozpočtu“ a samozřejmě o reformě zdravotnictví. Vypadá hrdě, vážně a rozzlobeně.

Text The Man Who Knows Trump´s Voters původně vyšel v Spiegel Online. Přeložil Josef Patočka

A co si myslíte vy? Diskuse (5 příspěvků)

20150614_163758_2_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Kdyby byl Sanders zvolen v roce 2016, Neděle, 4.Června 2017, 16:25:41

stal by se nejstarším zvoleným prezidentem. Kdyby byl zvolen v roce 2020, bylo by mu v prvním roce vlády 80, více než Reaganovi na konci druhého období.

Ivo Horák - Praha 3

Sanders by mohl spoluformovat novou politickou linii demokratů Neděle, 4.Června 2017, 17:24:58

B. Sanders odpovídá rozumně, rozumněji než by se dalo po přečtení ne právě šťastné sumarizace jeho vyjádření v titulku očekávat. Zkušený politik ví, že lidé mohou příliš kritiky Trumpa zhodnotit v prospěch téhož (což mohou naši voliči učinit v případě A. Babiše). Snad si Sanders uvědomuje, že Američané si zvolili určitou sociální politiku, byť mohli její nabídku špatně interpretovat, s čímž demokraté bezprostředně moc nenadělají. Naopak Trumpovy lichotky Putinovi a hlavně spolupráce s jeho lidmi to jsou věci, které Američané nevolili a které si ve své americké hrdosti zrovna nepřáli.
Je tomu však přesně tak, jak píše pan Kubička, demokraté se budou muset zřejmě poohlédnout po někom novém - Clintonová a Sanders svého vrcholu dosáhli v loňském roce.

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

Impeachment se neřídí politickými ohledy a kalkulacemi, Neděle, 4.Června 2017, 18:39:11

jak by to rád měl Sanders.
Impeachment závisí pouze na skutečnosti, zda prezident USA porušil nebo neporušil zákon v takové míře, aby byl zbaven úřadu.
Určitě aspoň v zemi, která je právním státem.

20150614_163758_2_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Impeachment v USA je spíš poitický než legální proces, Neděle, 4.Června 2017, 19:58:28

alespoň si to myslí tento ústavní právník:

https://www.jstor.org/stable/25726736?seq=1#page_scan_tab_contents

Petrasek Milan - penzista

Za stěžejní Sandersův poznatek považuji poslední větu Pondělí, 5.Června 2017, 10:36:32

„Demokraté si toho ani nevšimli. Trump ano.“
Jistě, za Obamy se ekonomika celkově zvedala.“ Přesto „mělo mnoho, mnoho pracujících lidí – na Středozápadě, na Jihu – na konci Obamovy vlády do kapsy hloub, než když přišel k moci“.
A pak dodá zpříma: „Demokraté si toho ani nevšimli. Trump ano.“
Půl století rozpadu sociálního tržního hospodářství završené Obamou nesplněným očekáváním zvratu, vyústilo v nedůvěru možného řešení demokraty a navodilo většinovou ztrátu politické prozíravosti.
Jde o všeobecný trend - slib lstivého zbohatlíka, radikálně oprostit společnost od asociálních poměrů, se stává zmatené většině důvěryhodným.
A mluvit v televizi, třeba o „absurdním nemorálním státním rozpočtu“ je pak házením hrachu na zeď s křížkem po funuse.
Přesto/proto doufám v tomto století narozené.....bych dodal.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.