Sbohem, české zdravotnictví!
DoktorZveřejňujeme výpověď anonymního lékaře o jeho desetileté zkušenosti s prací ve veřejné nemocnici v České republice. Dlouhotrvající podnodnocení a neudržitelné pracovní podmínky jej tak jako mnohé další donutily svou práci opustit.
Říkejte mi třeba doktore, mně to nevadí. Koneckonců, tento text jde zobecnit do takové míry, že si místo mne můžete dosadit jakéhokoli jiného českého nemocničního doktora.
Už tomu bude deset let, kdy jsem opustil lékařskou fakultu. Přijde mi to jako celá věčnost. A teď opouštím i české zdravotnictví a Českou republiku.
Studium na fakultě nebyla úplně procházka růžovým sadem. Určitě ne taková, jako znáte z Básníků s Pavlem Křížem. Skutečnost je trochu jiná. Možná jsem měl trochu smůlu na psychopaty ve zkušebních komisích, ale pár jsem jich potkal a z těch krásných studentských let udělali solidní peklo na Zemi. Přes to všechno šest let nějak uteklo a člověk se těšil, že se postaví na vlastní nohy.
Najít práci nebyl velký problém. Brali skoro všude, všechny, mohl jsem si vybírat. Nastoupil jsem do středně velké nemocnice a setrval tam až donedávna. Kolegové byli milí lidé, vyhořelí, unavení, ale fajn. Vždycky, když jsem potřeboval pomoct, pomohli mi. Nikdo mě ale nic neučil. Sám od sebe určitě ne. Můj školitel mi vždycky jen řekl, že za nich to bylo stejné, že si poradím. Měl pravdu.
Mým oborem byla Anesteziologie a intenzivní medicína. Náročný a komplikovaný obor vyžadující poměrně komplexní přehled o medicíně jako celku. Učil jsem se prací, učil jsem se doma, byl jsem svědomitý, chtěl jsem být dobrý v tom, co jsem dělal. Na všechno jsem byl sám. Stejně jako mí kolegové tenkrát, kdysi, když ještě nebyli vyhořelí, unavení.
Pak přišel rok 2010. Na mé výplatní pásce se leskla částka 17 500 korun hrubého, což byl zhruba příjem prodavačky v supermarketu. Přišla akce Děkujeme, odcházíme. Asi první a poslední skutečný protest s potenciálem, kterého se český lékařský stav dopustil. Velká část lékařů podala hromadné výpovědi ve snaze podpořit celostátní akci. Byl jsem už lehce orientován, ale stále mírně zmaten, trochu jako krtek, co poprvé tupě vykoukne ze svého krtince.
Přišly první podrazy, výpovědi podané, pak potají stažené, individuální domluvy a tak dále. Pár tisíc z nás ale vydrželo. Dokázali jsme dokonale zastínit veškeré jiné dění v zemi, a nakonec jsme dostali fantastický slib ministra a Vlády České republiky. Mladí lékaři budou mít 1,5násobek průměru a zkušení, atestovaní trojnásobek průměrného platu v zemi.
https://www.praktischarzt.de/blog/einstiegsgehalt-als-assistenzarzt/
Asistující lékař tedy začíná na 4400 EUR měsíčně (plus příplatky za služby). Celoněmecký průměr je tuším nějakých 3800. To by tedy odpovídalo v ČR nějakým 37 tisícům pro začínajícího lékaře (bez příplatků).
Zrhuba tolik (38400) najdeme v tarifní platové tabulce pro lékaře na prvnám stupni ve 13. platové třídě.
Jinými slovy, začínající lékař v Německu a v ČR by na tom dnes tabulkově vzhledem k národnímu průměru meli být zhruba stejně.
Jestli je to v Německu lepší ohledně pracovního přetížení, to samozřejmě netuším.
Ovšem: je tady jeden zcela specifický efekt. Německé zdravotnictvím (jmenovitě nemocnice) neustále naříká na nedostatek lékařů (a právě toho je stále lanaří z východní Evropy) - ale podle statistik je v Německu lékařů nejenom dostatek, ale dokonce i v mezinárodním srovnání nadprůměrně mnoho!
V čem spočívá příčina tohoto podivuhodného rozporu? - Prostě v tom, že velkou část lékařů přetáhnou nemocnice soukromé; takže v těch veřejných pak vzniká ten nedostatek. V těch soukromých nemocnicích se nechá léčit společenská smetánka, ta na to má peněz dost. A na ty ostatní pacienty zůstanou ty "obyčejné" nemocnice, s nedostatkem lékařů a s jejich přetížeností.
Co mě skutečně ohromilo - ve skutečnosti jsem se z toho nevzpamatoval dodnes - že Německo otevřeně porušuje u lékařů ve službě evropskou směrnici o pracovní době. Tu směrnici, podle níž se - po právu - veškerý nařízený pobyt na pracovišti považuje za pracovní dobu, tedy veškerý čas mimo a nad hlavní pracovní dobu jsou hodiny přesčas a těch nesmí být nad 35 měsíčně/400 ročně. V Německu je lékař ve službě nadále v "pohotovosti na pracovišti", hodinově dokonce zpravidla míň placené, než v hlavní pracovní době, o příplatcích za přesčas úplně pomlčet, rovněž pak nevzniká nárok vybrat si to v ekvivalentu volna. Přesně ten institut, na který lékaři sloužili i u nás v republice a který evropská směrnice už od roku 2006 oficiálně zakázala.
Navíc když už porovnávat, tak na kupní sílu, vzhledem k velmi podobné cenové hladině u nás v republice a v Německu, nikoli vzhledem k průměrnému platu. Ale tím se dostáváme ke staré bolesti a deformaci (která mimochodem spoluvysvětluje ten nynější výbuch protievropských nálad), že máme zhruba 70% produktivitu práce oproti té německé - ovšem jenom 40% platy. Zcela obecně. Ke konvergenci došlo u toho, co našinec svou prací vytvoří. Nikoli co za to dostane.
Kupní síla průměrného platu v Německu je nepochybně větší, než v ČR, ale to platí pro jakékoliv povolání, takže nevím, co tím chcete říct. Srovnávat samozřejmě musíte vzhledem k normální příjmové hladině v dané zemi, ať už průměru nebo mediánu.
Je pravda, že několik klinik celého koncernu Helios bylo ostře kritizováno odbory za to, že celé sektory převedlo fakticky na subdodavatele, kteří nebyli vázáni kolektivní smlouvou, a kde ty platy skutečně byly až o třetinu nižší. Jaký je současný stav, mi není známo.