Premiér Babiš, nebo spíše jeho PR tým, vypustil na facebooku informaci, že „jen tak pro informaci, od roku 2012 stoupl průměrný plat všeobecných sester z 31.174 na 41.422 korun a u sanitářů z 19.485 na 24.470 korun.“ Také za tím cítíte jakési podivení, proč odbory usilují o zvýšení platů ve zdravotnictví, a dokonce samy sestry projevují nespokojenost se slíbeným zvýšením přípatku za směnnost? Notabene když právě ve směnném provozu nám chybí personál nejvíc?

Ačkoli zveřejněný průměrný plat vypadá luxusně, je obecně známo, že dvě třetiny zaměstnanců na průměr nedosáhnou. Tedy není třeba se jaksi podivovat, že sestry i sanitáři nejsou ze svých platů nadšení.

Číslo navíc odráží průměrný plat jen ve fakultních nemocnicích, jedná se  o hrubou mzdu a zahrnuje nejen tarif zvyšovaný za odpracované roky, ale i příplatky za směny, za přesčasy, za víkendy, za vedení, osobní příplatek, odměny. Také je ovlivněn vyšším počtem specialistek v daném typu nemocnic.

Na nedávném jednání zdravotníků s premiérem v Lichtenštejnském paláci sestry požadovaly informaci, jakou část z tohoto nádherného průměrného platu tvoří například příplatky za přesčasovou práci. Světe, div se, taková data pan premiér ani ministerstvo zdravotnictví nemá.

Přesčasy jsou vůbec kapitola sama pro sebe. Ještě před pár lety bylo ve zdravotnických zařízeních v módě přesčasy neproplácet, ale v nejbližší možné době napsat zaměstnanci méně služeb. A hned tu bylo náhradní volno! Kupodivu se to někde drží ještě dnes: „Je méně pacientů, tak zítra nechoď...“ nebo „Dnes nemusíte být na noční dvě, stačí jedna.“