Vlajkovou lodí sociálních reforem, jež zavedla konzervativní vláda, je program 500+, kdy rodiče dostávají na své druhé a každé další dítě 500 zlotých měsíčně (asi 3000 korun). Tento program je předmětem kritiky z mnoha pohledů. Zvyšuje inflaci, není nejlepším nástrojem pro zvýšení porodnosti ani příliš ne podporuje domácí spotřebu: lidé spíše kupují nové cizí televizory místo potravin od místních zemědělců. Jedno je ale jisté, program zlepšil životní úroveň především chudších lidí na venkově a dnes se ho nechystá zrušit ani opozice, na to je mezi lidmi příliš oblíbený.

Dalším programem je Bydlení+ (Mieszkanie+), velkolepý plán státní výstavby až tří milionů nových bytů, které můžou získat za výhodnějších podmínek, než jaké nabízí komerční nájem, především mladé rodiny. Tento program je zatím v počátcích, stejně jako jedna z vlajkových lodí ekonomických reforem — Plán Morawieckého (Mateusz Morawiecki je dnešní premiér, předtím ekonomický „superministr“).

Plán Morawieckého spočívá v rozsáhlých investicích do strategických (energetika) a perspektivních odvětví (digitální technologie, nanotechnologie, elektromobilita). Zlé jazyky ovšem tvrdí, že tento plán se kvůli tomu, že moc se nesoustředí v osobě polského premiéra, nachází stále pouze na slidech powerpointové prezentace a v současné době je neprosaditelný.

Současná vláda přerozděluje (nebo o tom alespoň hodně mluví) ohromné sumy hrubého domácího produktu — a opět spíše rétoricky usiluje o poněkud smíšenou tržní ekonomiku s výrazným podílem státu. To ovšem vede k protestům dlouhodobě podfinancovaného státního sektoru, který se dožaduje zvýšení mezd a zlepšení pracovních podmínek.

Na podzim v roce 2017 stávkovali lékaři-internisté. Jejich protesty skončily až v únoru letošního roku, kdy ministr slíbil uvolňovat do roku 2024 šest procent HDP na zdravotnictví a 2,16 miliardy zlotých navíc v tomto roce. Štafetu po nich v březnu 2018 převzali opatrovníci postižených, kteří protestovali přímo v polském Sejmu. Ti žádali splnění slibů o sjednocení přídavků z roku 2014. V létě protestovaly zdravotní sestry — i ony dostaly přidáno. V říjnu stávkovali zaměstnanci státních aerolinií LOT proti propuštění 66 spolupracovníků. I oni byli úspěšní.

Na tomto místě je také vhodné zmínit, že odborový svaz Solidarita je dnes spíše konzervativní než odborovou organizací — zájmy vlády, potažmo polského národa, jsou pro ni důležitější než zájmy zaměstnanců. Vláda pokaždé postupovala obdobně. Protesty nejdříve odmítla jako neoprávněné a označila je za buď řízené, nebo alespoň inspirované liberální opozicí. Nakonec ovšem vždy ustoupila. Podobně tomu bylo i v případě policistů.

Policejní protesty trvaly od července. Policisté v centru Varšavy uspořádali největší demonstraci po roce 1989. Někteří řešili dopravní přestupky domluvou namísto pokut. Vrcholem protestů, který vrhl špatné světlo na příslušníky policie, byly masové neschopenky v týdnu před státním svátkem 11. 11. Podle některých médií mohlo být mimo službu 14—30 tisíc strážníků a v některých oblastech jich mohlo chybět až 30 procent stavu. V důsledku nedostatku lidí slíbil policejní prezident Jarosław Szymczyk policistům, kteří budou na státní svátek 11. 11. ve službě, prémii 1000 złotých (zhruba 6000 korun).

8. listopadu 2018 přistoupil ministr vnitra a administrativy Joachim Brudziński téměř úplně na požadavky policejních odborů. Ty dosáhly zvýšení platu 650 zlotých. měsíčně od roku 2019, v roce 2020 dalších minimálně 500 zlotých měsíčně. Důležitým požadavkem bylo stoprocentní placení přesčasů a důchod po 25 letech služby bez podmínky 55 let věku.

Dohoda přišla právě včas. V neděli 11. listopadu se ve Varšavě při příležitosti 100 let moderního Polska konal oficiální vládní Červenobílý pochod a tradiční Pochod nezávislosti, který pořádá krajní pravice (a účastníci i pozorovatelé se přou o to, jestli se oba pochody spojily, nebo nikoliv). Ačkoliv se tradičně objevovalo pálení evropské vlajky, fašistická hesla a symboly, kolaps policie během až čtvrtmilionového pochodu (i s pomocí vojenské policie) nenastal.