Žijeme v iluzi demokracie

Petr Boháček

Demokracii považujeme za základní stavební kámen západního světa, a proto všichni bijí na poplach kvůli jejímu oslabování pod útoky populistů a autoritářských politiků. Pláčou ale na špatném hrobě, myslí si politolog Petr Boháček.

Europoslanec Pavel Telička v nedávném rozhovoru v DVTV popsal, jak negativní dopady globalizace vytvářejí jednoduché kořisti pro obchodníky se strachem a politické byznysmeny. Tento problém je mnohem širší. S globalizací se sice početně snížila světová chudoba, ale nerovnost mezi lidmi v jednotlivých státech stoupla podle Giniho koeficientu o dva body mezi roky 1990—2010.

Globalizace přináší benefity pro ty, kteří mají sociální, finanční a geografické podmínky na ně dosáhnout. To ale nejsou všichni, jak nám ukazuje propast mezi zahraničně vzdělaným městským liberálem a lidmi v periferních oblastech žijících v naprosto odlišných podmínkách.

Důvodem obludných negativních dopadů globalizace na určitou část společnosti je, že nad ní neexistuje žádná demokratická kontrola. Tak je to u všech globálních témat. Daňové ráje, digitální korporace řídící náš život či ekonomická stabilita a bezpečí, na nic z toho nestačí sám národní stát. Technologické a ekonomické propojení nechává státům jen málo věcí v exkluzivní kontrole. Pro středně malou zemi našeho rázu to platí ještě víc.

S globalizací se sice početně snížila světová chudoba, ale nerovnost mezi lidmi v jednotlivých státech stoupla. Foto Wikipedia

Text Globalizace končí. Trendem je lokalizace v České pozici, sobotní příloze Lidových novin, tento obrázek dokonale ilustruje. „O ekonomickém směřování Česka se rozhoduje v zahraničních mateřských firmách,“ uvedla ekonomka Ilona Švihlíková, které sekunduje Marek Pavlík. Ten poukazuje na to, že „Česko, a mimo jiné také Slovensko, nekontroluje vlastní ekonomiku, která nám vlastně nepatří.“

Pokud se chceme opravdu bavit o demokracii, musíme si uvědomit, že ta nemá v současném světě hranice. Zatímco ale ekonomicky, technologicky či informačně žijeme v propojeném světě, zůstáváme společensky, psychologicky či politicky rozděleni podle vykonstruovaných starých geografických hranic.

I kdyby byl svět složen jen z perfektních demokracií, mohly by demokraticky rozhodovat jen o čistě vnitřních záležitostech. Všechny ostatní by měly dopad na ty, jejichž preference nejsou zohledněny. My tento demokratický deficit v České republice máme možnost snižovat díky volbám do Evropského parlamentu. V EU se rozhoduje o osudu našeho ekonomického blahobytu mnohem více než ve Strakově akademii. V ostatních oblastech ale už ne.

Pokud chceme skutečně mít vliv na směřování naší země a našich životů, můžeme toho dosáhnout jen společně se všemi zúčastněnými. To v některých otázkách znamená Českou republiku, v jiných Evropu, jindy spíše Severoatlantickou komunitu, ohledně migrace Afriku a v jiných, jako například globální environmentální kolaps, to znamená celý svět.

Cesta k bezpečné České republice vede nejprve cestou k bezpečné planetě. Stejně tak cesta k opravdové demokracii v České republice vede nejprve cestou ke světové demokracii. Jakkoliv bláznivě to může znít, nedělat nic a udržovat současný sebedestruktivní systém nedává smysl. Systém, ve kterém nemáte možnost ovlivnit rozhodnutí, která mají zásadní dopad na váš život, lze těžko nazývat demokracii.

    Diskuse
    MP
    February 12, 2019 v 16.23
    Výborné!
    I když by chtělo asi rozpracovat.

    Každopádně budu sdílet na fb.
    JH
    February 12, 2019 v 19.19
    Naprostý souhlas
    "lokalizace", čili návrat k národním písečkům, jednoduše nebude fungovat - pro jakýkoliv malý či střední stát je nevýhodné se tím směrem samostatně posunout. Jediná rozumná strategie pro Evropu je jednotná EU, která si díky svému významu může dovolit proti globálnímu kapitalismu postupovat tak tvrdě, jak je potřeba.
    JP
    February 13, 2019 v 12.32
    Tak autor sice na jedné straně pochopí, že současný způsob demokracie je pouhou iluzí, že ve skutečnosti tu vládnou mnohem silnější, nadřazené mechanismy (kapitalistického) trhu; ale vzápětí na to naroubuje "řešení" spočívající v tom, že máme ještě více rozšířit demokracii! Tedy jeho návod spočívá v tom, že tu iluzi demokracie překonáme tím, když ji z měřítka národního rozšíříme na měřítko celoevropské...

    Skutečně naprosto bezbřehá naivita.