Europoslanec Pavel Telička v nedávném rozhovoru v DVTV popsal, jak negativní dopady globalizace vytvářejí jednoduché kořisti pro obchodníky se strachem a politické byznysmeny. Tento problém je mnohem širší. S globalizací se sice početně snížila světová chudoba, ale nerovnost mezi lidmi v jednotlivých státech stoupla podle Giniho koeficientu o dva body mezi roky 1990—2010.

Globalizace přináší benefity pro ty, kteří mají sociální, finanční a geografické podmínky na ně dosáhnout. To ale nejsou všichni, jak nám ukazuje propast mezi zahraničně vzdělaným městským liberálem a lidmi v periferních oblastech žijících v naprosto odlišných podmínkách.

Důvodem obludných negativních dopadů globalizace na určitou část společnosti je, že nad ní neexistuje žádná demokratická kontrola. Tak je to u všech globálních témat. Daňové ráje, digitální korporace řídící náš život či ekonomická stabilita a bezpečí, na nic z toho nestačí sám národní stát. Technologické a ekonomické propojení nechává státům jen málo věcí v exkluzivní kontrole. Pro středně malou zemi našeho rázu to platí ještě víc.

↗

S globalizací se sice početně snížila světová chudoba, ale nerovnost mezi lidmi v jednotlivých státech stoupla. Foto Wikipedia

Text Globalizace končí. Trendem je lokalizace v České pozici, sobotní příloze Lidových novin, tento obrázek dokonale ilustruje. „O ekonomickém směřování Česka se rozhoduje v zahraničních mateřských firmách,“ uvedla ekonomka Ilona Švihlíková, které sekunduje Marek Pavlík. Ten poukazuje na to, že „Česko, a mimo jiné také Slovensko, nekontroluje vlastní ekonomiku, která nám vlastně nepatří.“

Pokud se chceme opravdu bavit o demokracii, musíme si uvědomit, že ta nemá v současném světě hranice. Zatímco ale ekonomicky, technologicky či informačně žijeme v propojeném světě, zůstáváme společensky, psychologicky či politicky rozděleni podle vykonstruovaných starých geografických hranic.

I kdyby byl svět složen jen z perfektních demokracií, mohly by demokraticky rozhodovat jen o čistě vnitřních záležitostech. Všechny ostatní by měly dopad na ty, jejichž preference nejsou zohledněny. My tento demokratický deficit v České republice máme možnost snižovat díky volbám do Evropského parlamentu. V EU se rozhoduje o osudu našeho ekonomického blahobytu mnohem více než ve Strakově akademii. V ostatních oblastech ale už ne.

Pokud chceme skutečně mít vliv na směřování naší země a našich životů, můžeme toho dosáhnout jen společně se všemi zúčastněnými. To v některých otázkách znamená Českou republiku, v jiných Evropu, jindy spíše Severoatlantickou komunitu, ohledně migrace Afriku a v jiných, jako například globální environmentální kolaps, to znamená celý svět.

Cesta k bezpečné České republice vede nejprve cestou k bezpečné planetě. Stejně tak cesta k opravdové demokracii v České republice vede nejprve cestou ke světové demokracii. Jakkoliv bláznivě to může znít, nedělat nic a udržovat současný sebedestruktivní systém nedává smysl. Systém, ve kterém nemáte možnost ovlivnit rozhodnutí, která mají zásadní dopad na váš život, lze těžko nazývat demokracii.