Otevřený dopis literární veřejnosti premiéru Babišovi: přijměme syrské sirotky

Redakce DR

Zveřejňujeme otevřený dopis literární veřejnosti premiéru Babišovi za přijetí syrských dětských uprchlíků, podepsaný řadou spisovatelů, literárních kritiků, překladatelů, literárních vědců a redaktorů.

K rukám předsedy vlády České republiky Andreje Babiše

Pane premiére,

opakovaně veřejně prohlašujete, že Česká republika nepřijme žádného uprchlíka. Naposledy jste však zašel až tak daleko, že jste prohlásil, že Česká republika nepřijme ani jednoho z padesáti syrských nezletilých sirotků. Považujeme to za skandální a nelidské. Nehodláme se smířit s tím, že prosperující evropský stát, jako je naše republika, odmítá podat pomocnou ruku dětem a mládeži stiženým hrůzami syrského konfliktu.

Stydíme se za Vaše prohlášení o nepřijetí syrských sirotků a jsme jím pobouřeni. Žádáme Vás důrazně, abyste změnil své postoje, vyjádření a kroky v oblasti týkající se humanitárních otázek a migrační krize, jimiž reprezentujete občany České republiky.

Naše republika je schopna a ochotna přijmout nezletilé sirotky postižené válkou. V České republice pracují a fungují jednotlivci, instituce, organizace a komunity schopné a ochotné se s problémem přijetí několika desítek válečných sirotků vypořádat. Vždyť to také odpovídá základním humánním požadavkům mezilidské solidarity.

Obraz České republiky, jejž podobnými nehoráznými prohlášeními vytváříte, je odpudivý. Neidentifikujeme se s ním — toto není naše republika. Jsme občané bohatého evropského státu, jenž má povinnost pomáhat bližním stiženým neštěstím, má povinnost solidarizovat se s obětmi války, zejména dětskými.

Jsme občané státu, jenž chce patřit do progresivního proudu Evropy, nikoli na její pasivní, nesnášenlivý a egoistický okraj. Přízemní rétorika, kterou vedete, se České republice v širším horizontu velice vymstí. Postavte se konečně za humanistické evropské hodnoty.

Níže podepsaní:

Jan Štolba

Adam Borzič

Olga Stehlíková

Petr Hruška

Sylvie Richterová

Petr Borkovec

Karel Piorecký

Kateřina Piorecká

Stanislav Dvorský

Petra Hůlová

Marek Šindelka

Radek Fridrich

Martin Vopěnka

Ivan Binar

Jáchym Topol

Milan Ohnisko

Jonáš Hájek

Simona Racková

Ladislav Zedník

Irena Obermannová

Jan Burian

Jakuba Katalpa

Ivana Myšková

Vratislav Kadlec

Jan Škrob

Eva Klíčová

Tomáš Čada

Petr Tureček

Radek Malý

Lubor Kasal

Roman Kanda

Adéla Knapová

Ondřej Hložek

Markéta Hejkalová

Magdaléna Křížová

Stanislav Biler

Petr Štádler

Roman Polách

Zofia Bałdyga

Tomáš Gabriel

Ondřej Lipár

Karel Kouba

Tomáš Kůs

Magdaléna Šipka

Lenka Bukovská

Anežka Charvátová

Jana Čeňková

Filip Outrata

Petr Himmel

Mariana Fischer

Vesna Tvrtković Evans

Ingrid Artezz

Pavel Zajíc

Lenka Kuhar Daňhelová

Natálie Paterová

Viktor Janiš

Tereza Horváthová

Miroslav Olšovský

Robin Král

Erik Lukavský

Silvia Singerová

Jitka Bret Srbová

Jitka Hanušová

Miroslav Balaštík

Renáta Fučíková

Alžběta Luňáčková

Viktor Bezdíček

Vojtěch Němec

Jan Němec

Lucie Kořínková

Magdaléna Jacková

Tomáš Suk

Petr Šámal

Jiří Trávníček

Jitka Šotkovská

Pavel Janáček

Iva Mrkvičková

Michael Wögerbauer

Iva Procházková

Marta Kellerová Kordíková

Jan Bělíček

Marika Jana Mariewicz

Olga Pavlova

Lenka Jungmanová

Dora Kaprálová

Jan Těsnohlídek

Nikolaj Ivaskiv

Matěj Senft

Lukáš Senft

Tereza Semotamová

Olga Pek

Ondřej Macl

Jana Hradilová

František Kalenda

Ladislav Selepko

Vít Janota

Tereza Riedlbauchová

Ondřej Škrabal

Pavel Janoušek

Zuzana Augustová

Jarmila Grimmová

Tereza Brdečková

Jana Šrámková

Tomáš Zmeškal

Tomáš Tlapa

Zbyněk Fišer

Milena Slavická

Irena Šťastná

Adéla Gálová

Natalie Nera

Zuzana Fialová

Jan Nemček

Lukáš Marvan

Věra Dumková

Saša Gr.

Sylva Fischerová

Tomáš Míka

    Diskuse
    September 20, 2018 v 10.55
    Mezinárodní dětský kříž
    JN
    September 20, 2018 v 20.3
    Hlavně nevěřit konspiracím,
    tajemnému doktoru Horákovi se to v jeho hrátkách s gestapem stalo osudným.

    Teď tu tedy máme tajemnou doktorku Horákovou, která také sídlí v sídle komunistů, v ulici Politických vězňů, nikdo ji tam nikdy neviděl, ale její kritika záměrů Michaely Šojdrové zní překvapivě rozumně, že dokonce i pan Profant tvrdí, že "by platila nebýt těchto dvou zásadních háčků:
    1. Ty děti nikdo v dohledné době nevrátí domů.
    2. Padesát dětí je charita, nikoli konkurence systémovému řešení."

    Co z toho tedy můžeme vyvozovat, milý Watsone?
    MP
    September 21, 2018 v 9.30
    Dobře, pane Nusharte
    Překlad pro Vaší potřebu:
    V textu paní Horákové, domnělé či existující, byl předpoklad (zásadní háček), který činil její návrhy absurdní.
    JN
    September 21, 2018 v 12.24
    Ad předpoklad č. 2 (druhý zásadní háček)
    Připusťme tedy na chvíli, že návrh (ať už existující, či neexistující) doktorky Horákové by byl lepší než návrh Michaely Šojdrové (pokud by neměl ty dva zmíněné háčky) a věnujme se nyní pouze tomu druhému háčku, který - pokud by platil - by způsobil, že by tomu tak nebylo - a tedy návrh Horákové by lepší nebyl.

    Druhý háček tvrdí, že řešení humanitárního problému je dobré či špatné (dobré či špatné je samozřejmě pro ty děti a nikoliv pro toho, kdo pomoc poskytuje) v závislosti na tom, jakého počtu lidí se týká. Tedy, že návrh Michaely Šojdrové by byl špatný, pokud by mělo jít o systémové řešení, které by se uplatnilo ve všech podobných případech. V takovém případě by jako systémové řešení byl lepší návrh (neexistující?) doktorky Horákové. Protože jde ale jen o padesát dětí, můžeme zvolit řešení špatné - a přesto bude dobré, protože se týká jen padesáti dětí.
    MP
    September 21, 2018 v 14.6
    Jiřímu Nushartovi
    Jsem rád, že se pokoušíte překonat svoji funkční negramotost.

    Nicméně: Psal jsem jasně o háčku v v postoji Tatjany Horákové, nikoli v požadavku Michaely Šojdrové.
    Horáková kritizuje Šojdrovou za to, že její řešení není domyšlené. A její kritika by mohla být pravdivá tehdy, kdyby Šojdrová chtěla něco jiného, než pomoci padesáti dětem.
    A ano, pokud chci pomoci malé skupině lidí, mohu zvolit řešení, které by ve velkém nefungovalo.

    Systémově nefungovalo, tedy nikoli podle kriteria, co je nejlepší pro děti. Abych pravdu řekl, s takovým kriteriem bych si nevěděl rady. Nejhorší z reálně se nabízejících možnosti je zachování stávajícího stavu -- bezprizornost bez dohledné budoucnosti. Ale nejlepší -- riskantní pokus o integraci v novém prostředí, návrat do rozvrácené Sýrie a přežívání díky nejisté zahraniční pomoci ... nevím a myslím, že neví nikdo soudný.

    JN
    September 22, 2018 v 1.59
    Pane Profante, proč nejde v tichosti přijmout 50 syrských sirotků aniž by se kvůli tomu neviditelná doktorka Horáková musela stávat viditelnou,
    literární veřejnost sepisovala otevřené dopisy, jednal parlament a konaly se demonstrace?

    Já bych k těm padesáti sirotkům klidně navrch přidal ještě i nějaké vdovy, aby se o ty sirotky měl kdo starat. Hlavně aby nepadla vláda a nezačala občanská válka mezi kavárnou a hospodou!

    -----------------

    Jinak i já jsem pochopitelně rád, že společnými silami můžeme odkrývat záludnosti funkční gramotnosti.

    Například o tom, že jde o "háčky" v postoji neviditelné Horákové a nikoli viditelné Šojdrové, není mezi námi vůbec sporu, i když to možná tak nevidíte.

    Že nejhorší z nabízejících se možností (Česko, Sýrie, Řecko) je zachování stávajícího stavu (Řecko), to už řekl pan Morbicer (("Nicméně situace na řeckých ostrovech je čím dál horší a uniknout odtamtud kterýmkoliv směrem má smysl.To mi Taťjána Horáková nevymluví.")) v té vedlejší diskusi, a shodujeme se v tom všichni tři také. Vy jste ale právě na tento jeho diskusní příspěvek reagoval svými "dvěma háčky" v postoji neviditelné Horákové, kterých kdyby údajně nebylo, tak by její kritika (podle Vašeho názoru) platila. Jinými slovy: nebýt těch dvou háčků, Horákovou navrhované řešení přemístit sirotky zpět do Sýrie by i podle Vás bylo nejlepší. Ničím jiným jste platnost její kritiky v tom svém starším stanovisku (pod jiným článkem) nepodmiňoval. Tedy ani zlepšením nejistého prostředí v rozvrácené Sýrii.

    Háček je však ve Vaší nynější větě v diskusi zde pod tímto článkem: "A její kritika by mohla být pravdivá tehdy, kdyby Šojdrová chtěla něco jiného, než pomoci padesáti dětem." Tato Vaše věta pravdivá není. Kritika (tedy text Horákové) by totiž mohla být oprávněná v tom případě, pokud by alternativní návrh Horákové byl lepší, než návrh Šojdrové.

    Pokud si však - jak sám říkáte - nevíte rady s tím, jak posoudit, co je nejlepší z hlediska zájmu těch dětí, pak se samozřejmě do žádných úvah o tom, jak jim pomoci, nepouštějte.


    PK
    September 22, 2018 v 7.54
    Správná otázka, Nusharte
    "proč nejde v tichosti přijmout 50 syrských sirotků"?

    Správná otázka, ale na špatném místě. Na koho byste se s ní měl obrátit, víte dobře, tak hloupý zas nejste.

    To by ale nesplnilo účel a zadání, trollit na DR, viďte.
    MP
    September 22, 2018 v 10.21
    JIřímu Nushartovi
    Nejlepší reakce na stoupání hladiny moří by bylo, aby se lidé na ostrovech naučili dýchat pod vodou. Nemuseli by pak opouštět své domovy. Rozumný projekt s přibližně stejně velkým háčkem jako s tím návratem do Sýrie ("Až bude v Sýrii mír ...")

    Ony těm dětem na ostrovech tikají neúprosné hodiny a jestli padesáti z nich dokáže pomoct jedna tvrdohlavá europoslankyně, která si to vyhádá na na premierovi, protože tomu je to vlastně jedno a řídí jen podle dopadů na veřejné mínění, pak se prostě stala dobrá věc a půjde o to, aby ty parametry pomoci za něco stály. Umíme to, když chceme.
    + Další komentáře