Otevřený dopis literární veřejnosti premiéru Babišovi: přijměme syrské sirotky
Redakce DRZveřejňujeme otevřený dopis literární veřejnosti premiéru Babišovi za přijetí syrských dětských uprchlíků, podepsaný řadou spisovatelů, literárních kritiků, překladatelů, literárních vědců a redaktorů.
K rukám předsedy vlády České republiky Andreje Babiše
Pane premiére,
opakovaně veřejně prohlašujete, že Česká republika nepřijme žádného uprchlíka. Naposledy jste však zašel až tak daleko, že jste prohlásil, že Česká republika nepřijme ani jednoho z padesáti syrských nezletilých sirotků. Považujeme to za skandální a nelidské. Nehodláme se smířit s tím, že prosperující evropský stát, jako je naše republika, odmítá podat pomocnou ruku dětem a mládeži stiženým hrůzami syrského konfliktu.
Stydíme se za Vaše prohlášení o nepřijetí syrských sirotků a jsme jím pobouřeni. Žádáme Vás důrazně, abyste změnil své postoje, vyjádření a kroky v oblasti týkající se humanitárních otázek a migrační krize, jimiž reprezentujete občany České republiky.
Naše republika je schopna a ochotna přijmout nezletilé sirotky postižené válkou. V České republice pracují a fungují jednotlivci, instituce, organizace a komunity schopné a ochotné se s problémem přijetí několika desítek válečných sirotků vypořádat. Vždyť to také odpovídá základním humánním požadavkům mezilidské solidarity.
Obraz České republiky, jejž podobnými nehoráznými prohlášeními vytváříte, je odpudivý. Neidentifikujeme se s ním — toto není naše republika. Jsme občané bohatého evropského státu, jenž má povinnost pomáhat bližním stiženým neštěstím, má povinnost solidarizovat se s obětmi války, zejména dětskými.
Jsme občané státu, jenž chce patřit do progresivního proudu Evropy, nikoli na její pasivní, nesnášenlivý a egoistický okraj. Přízemní rétorika, kterou vedete, se České republice v širším horizontu velice vymstí. Postavte se konečně za humanistické evropské hodnoty.
Níže podepsaní:
Jan Štolba
Adam Borzič
Olga Stehlíková
Petr Hruška
Sylvie Richterová
Petr Borkovec
Karel Piorecký
Kateřina Piorecká
Stanislav Dvorský
Petra Hůlová
Marek Šindelka
Radek Fridrich
Martin Vopěnka
Ivan Binar
Jáchym Topol
Milan Ohnisko
Jonáš Hájek
Simona Racková
Ladislav Zedník
Irena Obermannová
Jan Burian
Jakuba Katalpa
Ivana Myšková
Vratislav Kadlec
Jan Škrob
Eva Klíčová
Tomáš Čada
Petr Tureček
Radek Malý
Lubor Kasal
Roman Kanda
Adéla Knapová
Ondřej Hložek
Markéta Hejkalová
Magdaléna Křížová
Stanislav Biler
Petr Štádler
Roman Polách
Zofia Bałdyga
Tomáš Gabriel
Ondřej Lipár
Karel Kouba
Tomáš Kůs
Magdaléna Šipka
Lenka Bukovská
Anežka Charvátová
Jana Čeňková
Filip Outrata
Petr Himmel
Mariana Fischer
Vesna Tvrtković Evans
Ingrid Artezz
Pavel Zajíc
Lenka Kuhar Daňhelová
Natálie Paterová
Viktor Janiš
Tereza Horváthová
Miroslav Olšovský
Robin Král
Erik Lukavský
Silvia Singerová
Jitka Bret Srbová
Jitka Hanušová
Miroslav Balaštík
Renáta Fučíková
Alžběta Luňáčková
Viktor Bezdíček
Vojtěch Němec
Jan Němec
Lucie Kořínková
Magdaléna Jacková
Tomáš Suk
Petr Šámal
Jiří Trávníček
Jitka Šotkovská
Pavel Janáček
Iva Mrkvičková
Michael Wögerbauer
Iva Procházková
Marta Kellerová Kordíková
Jan Bělíček
Marika Jana Mariewicz
Olga Pavlova
Lenka Jungmanová
Dora Kaprálová
Jan Těsnohlídek
Nikolaj Ivaskiv
Matěj Senft
Lukáš Senft
Tereza Semotamová
Olga Pek
Ondřej Macl
Jana Hradilová
František Kalenda
Ladislav Selepko
Vít Janota
Tereza Riedlbauchová
Ondřej Škrabal
Pavel Janoušek
Zuzana Augustová
Jarmila Grimmová
Tereza Brdečková
Jana Šrámková
Tomáš Zmeškal
Tomáš Tlapa
Zbyněk Fišer
Milena Slavická
Irena Šťastná
Adéla Gálová
Natalie Nera
Zuzana Fialová
Jan Nemček
Lukáš Marvan
Věra Dumková
Saša Gr.
Sylva Fischerová
Tomáš Míka
https://www.facebook.com/notes/nov%C3%BD-den%C3%ADk/babi%C5%A1e-se-ve-sporu-o-sirotky-zastala-podez%C5%99el%C3%A1-humanit%C3%A1rn%C3%AD-organizace-nikdo-ji-n/266550647528085/
Teď tu tedy máme tajemnou doktorku Horákovou, která také sídlí v sídle komunistů, v ulici Politických vězňů, nikdo ji tam nikdy neviděl, ale její kritika záměrů Michaely Šojdrové zní překvapivě rozumně, že dokonce i pan Profant tvrdí, že "by platila nebýt těchto dvou zásadních háčků:
1. Ty děti nikdo v dohledné době nevrátí domů.
2. Padesát dětí je charita, nikoli konkurence systémovému řešení."
Co z toho tedy můžeme vyvozovat, milý Watsone?
V textu paní Horákové, domnělé či existující, byl předpoklad (zásadní háček), který činil její návrhy absurdní.
Druhý háček tvrdí, že řešení humanitárního problému je dobré či špatné (dobré či špatné je samozřejmě pro ty děti a nikoliv pro toho, kdo pomoc poskytuje) v závislosti na tom, jakého počtu lidí se týká. Tedy, že návrh Michaely Šojdrové by byl špatný, pokud by mělo jít o systémové řešení, které by se uplatnilo ve všech podobných případech. V takovém případě by jako systémové řešení byl lepší návrh (neexistující?) doktorky Horákové. Protože jde ale jen o padesát dětí, můžeme zvolit řešení špatné - a přesto bude dobré, protože se týká jen padesáti dětí.
Nicméně: Psal jsem jasně o háčku v v postoji Tatjany Horákové, nikoli v požadavku Michaely Šojdrové.
Horáková kritizuje Šojdrovou za to, že její řešení není domyšlené. A její kritika by mohla být pravdivá tehdy, kdyby Šojdrová chtěla něco jiného, než pomoci padesáti dětem.
A ano, pokud chci pomoci malé skupině lidí, mohu zvolit řešení, které by ve velkém nefungovalo.
Systémově nefungovalo, tedy nikoli podle kriteria, co je nejlepší pro děti. Abych pravdu řekl, s takovým kriteriem bych si nevěděl rady. Nejhorší z reálně se nabízejících možnosti je zachování stávajícího stavu -- bezprizornost bez dohledné budoucnosti. Ale nejlepší -- riskantní pokus o integraci v novém prostředí, návrat do rozvrácené Sýrie a přežívání díky nejisté zahraniční pomoci ... nevím a myslím, že neví nikdo soudný.
Já bych k těm padesáti sirotkům klidně navrch přidal ještě i nějaké vdovy, aby se o ty sirotky měl kdo starat. Hlavně aby nepadla vláda a nezačala občanská válka mezi kavárnou a hospodou!
-----------------
Jinak i já jsem pochopitelně rád, že společnými silami můžeme odkrývat záludnosti funkční gramotnosti.
Například o tom, že jde o "háčky" v postoji neviditelné Horákové a nikoli viditelné Šojdrové, není mezi námi vůbec sporu, i když to možná tak nevidíte.
Že nejhorší z nabízejících se možností (Česko, Sýrie, Řecko) je zachování stávajícího stavu (Řecko), to už řekl pan Morbicer (("Nicméně situace na řeckých ostrovech je čím dál horší a uniknout odtamtud kterýmkoliv směrem má smysl.To mi Taťjána Horáková nevymluví.")) v té vedlejší diskusi, a shodujeme se v tom všichni tři také. Vy jste ale právě na tento jeho diskusní příspěvek reagoval svými "dvěma háčky" v postoji neviditelné Horákové, kterých kdyby údajně nebylo, tak by její kritika (podle Vašeho názoru) platila. Jinými slovy: nebýt těch dvou háčků, Horákovou navrhované řešení přemístit sirotky zpět do Sýrie by i podle Vás bylo nejlepší. Ničím jiným jste platnost její kritiky v tom svém starším stanovisku (pod jiným článkem) nepodmiňoval. Tedy ani zlepšením nejistého prostředí v rozvrácené Sýrii.
Háček je však ve Vaší nynější větě v diskusi zde pod tímto článkem: "A její kritika by mohla být pravdivá tehdy, kdyby Šojdrová chtěla něco jiného, než pomoci padesáti dětem." Tato Vaše věta pravdivá není. Kritika (tedy text Horákové) by totiž mohla být oprávněná v tom případě, pokud by alternativní návrh Horákové byl lepší, než návrh Šojdrové.
Pokud si však - jak sám říkáte - nevíte rady s tím, jak posoudit, co je nejlepší z hlediska zájmu těch dětí, pak se samozřejmě do žádných úvah o tom, jak jim pomoci, nepouštějte.
Ony těm dětem na ostrovech tikají neúprosné hodiny a jestli padesáti z nich dokáže pomoct jedna tvrdohlavá europoslankyně, která si to vyhádá na na premierovi, protože tomu je to vlastně jedno a řídí jen podle dopadů na veřejné mínění, pak se prostě stala dobrá věc a půjde o to, aby ty parametry pomoci za něco stály. Umíme to, když chceme.
Ano, už jsem to napsal ve svém předchozím diskusním příspěvku...
-------------------
Kolik je těch "háčků"? Zatím jste mluvil o dvou. "Až bude v Sýrii mír ..." je háček třetí? Předpokládám, že máte o situaci v Sýrii lepší přehled než já a já tedy v tom rád dám na Váš názor. Tu výhradu (nebezpečná situace v Sýrii) jste ale ve své první reakci neuvedl, měl jsem tedy zato, že vyjma Vámi zmíněných dvou háčků s neviditelnou doktorkou Horákovou v tom ostatním (tedy i v hodnocení bezpečnostní situace v Sýrii) souhlasíte.
Takže ještě jednou:
Pokud by byla možnost vrátit bezprizorné děti do země jejich původu a zajistit jim tam odpovídající péči, bylo by jistě rozumnější pomoci spíše vytvořením dětského domova či vesničky SOS v Sýrii a pomáhat pak jeho (jejímu) provozu finančně a podle potřeby lidmi. Tuto pomoc bychom přitom neměli zaměňovat za systémovou pomoc při obnově Sýrie či jejích nástupnických států, ale chápat ji jako charitu či humanitarní gesto.
Vzhledem k tomu, že v Sýrii mír není a v dohledné době nebude, není možné toto řešení použít. Respektive je -- pro děti v Sýrii a s vědomím rizik, které to představuje pro české účastníky a nároků na nefunkční ministerstvo zahraničí (nic nového,před pár lety schvalovala např. MU ve svém rozpočtu odstranění minového pole před fakultní školou v rovníkové Africe), ale nikoli pro děti, které z války utekly.
"Ona by ta kritika platila [text 'Horákové' by platil] nebýt toho, že padesát dětí je charita, nikoli konkurence systémovému řešení."
ve skutečnosti znamená také i:
"Ona by ta kritika platila nebýt toho, že v Sýrii ještě není mír."
-------------------------
Děkuji Vám, pane Profante, že společnými silami můžeme pracovat na postupném odstraňování mé funkční negramotnosti. Jde to - ale ztuha.
(Není mi ovšem jasné, kdo by mu měl věřit)
Počítám, že ČSSD očerňování svého bývalého předsedy opět přejde bez povšimnutí.
Z jakého důvodu by si tedy Úřad vlády ČR měl podřezávat větev sám pod sebou velmi snadno odhalitelným záměrně nepravdivým tvrzením o existenci "Mezinárodního dětského kříže"?
Úřad vlády ČR má co vysvětlovat. Doufám, že novináři budou neodbytní a budou tentokrát sloužit pravdě a nikoliv svému přesvědčení a jiným cizím zájmům.
Není přece možné, aby vláda klamala veřejnost tak primitivně. Za své daně chci být obelháván kvalitně a profesionálně!
Doktorka Horáková (alias Andrej Babiš) považuje za chybu, že její asistentka odeslala do redakce Lidových novin text, který podporoval její stanovisko v otázce syrských sirotků. Uvedla to v rozhovoru pro Frekvenci 1.
„Byla to chyba, ale my žádáme o zveřejnění v názorech i jiné deníky. Je to problém, že tam je vlastně to kvazi-vlastnictví, které ale není vlastnictví přes ten svěřenský fond,“ uvedla doktorka Horáková. „Kdybych to dala do jiných novin, tak by to bylo v pohodě, ale to mě mrzí, nebyl to účel. Není pravda, že je ovlivňuji,“ dodala Horáková.
https://www.lidovky.cz/domov/babis-povazuje-zaslani-textu-do-lidovych-novin-za-chybu.A180926_195330_ln_domov_ele
ANO, před pár lety bych byl, ale dnes už takovým prohlášením šokovaný nejsem.
A aspoň to máme černé na bílém.
Andrej Babiš se zařadil po bok Miloše Zemana, Vojtěcha Filipa a Tomia Okamury -- je to post-faktický či post-pravdivý politik.
Na faktech a pravdě nezáleží, klidně uděláme z Peroutky nácka nebo si vymyslíme humanitární organizaci, na tom nesejde.
Hlavní je ÚČEL.
Účel světí prostředky. Jestliže dosáhneme cíle, je jedno, JAK ho dosáhneme. Pravda není hodnotnější než lež, fakta než výmysly.
Nejhorší je, že lidem už to asi nevadí.
Všichni lžou, tak si vybereme tu lež, která nám nejvíc štymuje...
------------------------------------------------------
Zpětně víc a víc chápu zoufalý boj B. Sobotky proti Babišovi - ale neměl šanci.
Hamáček už vyloženě kolaboruje.
Smutný konec nejstarší české strany.
Chtěl snad tou přidanou lží zdiskreditovat to racionální jádro své argumentace a ze sebe udělat blbce?
Kdybych měl obhajovat Babiše na takovém fóru jako je tohle, prostě bych řekl, že má na Úřadu vlády ( a ve svém štábu) pitomce (což je, bohužel, empiricky ověřitelná věc) a že se jim nikoli poprvé povedlo udělat botu. Měli po ruce materiál, který se jim hodil a tak ho použili bez dalšího prověřování -- jaký byl při jejich práci poměr arogance (ono je to jedno, jestli je to pravda nebo ne; ti, které chceme oslovit tomu uvěří) a neschopnosti, těžko soudit, ale osobně bych věřil na výšší podíl druhé ingredience.
Nestaví to sice Babiše do příliš dobrého světla, ale který čtenář DR si dělá iluze o personálním zázemí ANO a nenutí to ihned pracovat s konspiračními teoriemi. Zatímco žvatlání pana Nusharta leda ještě více podporuje nechuť, kterou ta afera s Horákovou vůči Babišovi pochopitelně vyvolává.
Andrej Babiš přímo říká, citují: "Byla to chyba, ale my žádáme o zveřejnění v názorech i jiné deníky..." a "Kdybych to dal do jiných novin, tak by to bylo v pohodě...".
Neboli:
On lituje, že to vypadá, že ovlivňuje noviny, které mu patří.
Že je to celé lež, která "podporuje jeho stanovisko", abych opět citoval LN, a která mj. také špiní jeho politického konkurenta, to mu ovšem nevadí ani v nejmenším.
V podstatě jde o klasickou taktiku -- průser je značný, tak vezmu to míň hrozné z něj (mé noviny, o kterých se tvářím, že nejsou mé, mi otiskly, co se mi hodí), nějak to okecávám, a tím zakryju jádro celé věci...
Ale zase je docela dobře, když se oligarcha obhajuje jako idiot. Vždy by si na to mohl také zjednat někoho schopného.
Jisté však je, že ti, kdo zde rozbíjejí diskuse a pomocí osobních útoků je mění v "hospodské rvačky", jsou pánové Kolařík a Profant (nerozluční nepřátelé asi jako Klaus se Zemanem).
"Smutné v celé této diskusi je, že vůbec nejde o ty sirotky, ale o politický zápas. Aby mohlo jít o sirotky a ne o politický zápas, musel by s těmi sirotky nejprve někdo mluvit, zjistit jejich přání a potřeby (u každého mohou být jiné), srovnat tato jejich přání a potřeby s našimi možnostmi pomoci a s naší představou jejich nejlepšího zájmu a pak podle toho pomáhat. Některé děti pravděpodobně budou požadovat pomoc při hledání a sloučení s jejich blízkými, ztracenými ve válce. Jiné děti, které jsou zcela bez příbuzných, mohou mít vytvořeny citové vazby k někomu v tom místě, ve kterém teď právě jsou, a bylo by tedy chybou tyto vazby znovu zpřetrhat. Děti, které jsou zcela opuštěné, nemají již nikoho, kdo by o ně mohl pečovat, nemají žádné takovéto vazby a jsou v akutním ohrožení, takovéto děti by pak bylo správné přemístit samostatně do bezpečí a hledat pro ně jiné vhodné pečující osoby."
2. a pokud by v těch táborech neexistovalo žádné dítě (bez blízkých příbuzných), které by mělo vytvořenu citovou vazbu k jiné pečující osobě v tom místě, ve kterém teď je,
3. pak by tam tedy logicky existovaly jen takové děti, které jsou zcela opuštěné, nemají již nikoho, kdo by o ně mohl pečovat, ani nemají žádné citové vazby v místě svého současného pobytu a jsou tedy v akutním ohrožení. Takové děti by pak bylo správné přemístit samostatně do bezpečí a hledat pro ně jiné vhodné pečující osoby.
-------------------
S čím nesouhlasíte, pane Profante?
2. a pokud by v těch táborech neexistovalo žádné dítě (bez blízkých příbuzných), které by mělo vytvořenu citovou vazbu k jiné pečující osobě v tom místě, ve kterém teď je,
3. pak by tam tedy logicky existovaly jen takové děti, které jsou zcela opuštěné, nemají již nikoho, kdo by o ně mohl pečovat, ani nemají žádné citové vazby v místě svého současného pobytu a jsou tedy v akutním ohrožení. Takové děti by pak bylo správné přemístit samostatně do bezpečí a hledat pro ně jiné vhodné pečující osoby.
-------------------
S čím nesouhlasíte, milý pane Klusáčku?
Může mít třeba ten paradoxní význam, o kterém píšete Vy, ale ve světle výše zmíněných logických úvah může být (opět paradoxně) i dobrým příkladem morální hysterie, vedené dobrou vůlí pomáhat dětem v nouzi.
a) se neumí zeptat jak samotných běženců, tak řeckých správních orgánů, tak pomáhajících institucí. Buďte si jist, že ti druzí a třetí mluví s europoslankyní velmi ochotně a dokážou zprostředkovat rozhovor s prvními (beženci), pokud by nějak uvázl;
b) nemá představu o tom, co by taková pomoc organizačně a jinak znamenala. Protože jsem Šojdrovou shodou okolností poprvé potkal na akci české školy z azylového zařízení, nepodezíral bych ji z podobné ignorance.
Mimoto: administrace přijímání uprchlíků je sice přetížená, ale jedna z Vašich otázek podsouvá podezření, že se nikdo vůbec nezajímá o případné dohlednání snadno dostupných příbuzných dětí bez doprovodu. Opět nesmysl.
Dětem by nejspíše bylo lépe v domácím prostředí (viz první háček) a z hlediska pomoci bychom si je neměly vybírat jako mazlíčky v útulku (o formě výběru pokud vím Šojdrová nikdy nemluvila a tento postup se ji proto nehodí bez dalšího podsouvat) -- toť motivy, se kterými lze ve Lžihorákové souhlasit.
A obecně -- raději morální hysterii, pokud má reálnou možnost pomoc potřebným,. než rozšafné kecy o riziku, že bych mohl kruhem, který mu hodím, udeřit tonoucího do tváře a zda je to bez jeho souhlasu morální.
Jistě, pokud bychom těm dětem pomohly, je možné, že se ze vnoučete jednoho z nich vyklube Konvička. Nepříjemné, ale statisticky bezvýznamné.
Já Vás sice chápu v tom ohledu, že pan Nushart zde opakovaně ventiluje názory a postoje, které se jeví být natolik extrémně asociálními, že je skutečně sotva možno vyhnout se pocitu, zda jejich nositel si takovéto oslovení - historicky spojené s určitým důstojenstvím - opravdu zasluhuje.
Nicméně: tato zdvořilostní forma oslovení se v moderní společnosti zažila - a to z dobrých důvodů - jako všeobecně platný úzus, a to i v mezních případech. A tak třeba i ve věznicích se odsouzencům (a to i těm za nejtěžší zločiny) vyká (alespoň v oficiálním styku), namísto aby se oslovovali prostě "pojď sem, ty ničemo". A stejně tak na tuto zdvořilostní formulaci mají plný nárok i obyvatelé psychiatrických léčeben, včetně i těch nejtěžších případů, kdy z vlastní osobnosti (a jejího důstojenství) zbývá někdy už jen velmi málo.
Zkrátka: jestliže ve vzájemném styku přestaneme respektovat i ty formálně zdvořilostní způsoby, pak tím bude otevřena brána pro nadále pokračující a vlastně nezadržitelné zhrubnutí všeobecných způsobů. Jak pak bude daleko k tomu, abychom svým odpůrcům začali tykat? A jak pak daleko bude k tomu, aby se tato stále ještě relativně kultivovaná diskusní platforma proměnila (to jest: zdegenerovala) v nějaké tuctové internetové kolbiště, kde si přítomní účastníci navzájem nadávají a se urážejí tím nejhrubším způsobem?!...
Ostatně, pane Klusáčku, Vám samému to asi tak není zřejmé - ale kdykoli se ve zdejších diskusích zjeví to Vaše "Nusharte" - pak ten zcela prvotní dojem je ten, že je to nikoliv pan Nushart, nýbrž Vy sám, kdo se shazuje na velmi nízkou úroveň.
Pokud to vůbec nedokážete niterně strávit, svého kontrahenta oslovovat standardní zdvořilostní formulací, pak se tomu můžete vyhnout tím, že se na něj budete obracet nepřímo; například "Ad J. Nushart". Bude dostatečně srozumitelné, koho máte na mysli - a nás zároveň ušetříte neustále opakované konfrontace s hlubokým poklesem obecné kulturní úrovně zdejších diskusí.
Já názor Michaely Šojdrové na způsob výběru těch sirotků neznám a nakonec i Vy sám píšete, že "pokud je Vám známo, tak o formě výběru Šojdrová nikdy nemluvila (a tento postup se jí proto [podle Vás] nehodí bez dalšího podsouvat)".
Jestliže já tedy její názor na způsob výběru sirotků neznám a ona sama o něm nikdy nemluvila, pak je třeba i (hypoteticky) možné, že by ten výběr navrhla provést právě tím stejným způsobem:
1. Nejprve by z toho zamýšleného přesunu pouze samotných dětí do ČR vyloučila ty, u kterých je možno dohledat jejich dospělé blízké, se kterými mohou být tyto děti sloučeny a následně pak mohou zůstat v jejich péči.
2. Pak by ze zamýšleného přesunu pouze samotných dětí do ČR vyloučila ty děti, kteří v místě svého současného pobytu mají nějaké (i nepříbuzné) pečující osoby, k nimž mají vytvořenou silnou citovou vazbu.
3. Zbyly by jí takové děti, které jsou zcela opuštěné, nemají již nikoho, kdo by o ně mohl pečovat, ani nemají žádné citové vazby v místě svého současného pobytu a jsou tedy v akutním ohrožení. Takové děti by pak bylo správné přemístit samostatně do bezpečí (například do ČR) a hledat pro ně jiné vhodné pečující osoby.
Pokud bych tedy Michaele Šojdrové ten úmysl (vybrat ty sirotky právě tímto výše zmíněným způsobem) podsunul - což je podle Vás špatné (ale já jsem to dosud neučinil, dělám to zkušebně až právě teď) - pokud bych ji tedy tento úmysl podsunul, nijak bych jí tím neuškodil, ba právě naopak - pokud by ona sama prezentovala svůj úmysl tímto způsobem, pravděpodobně by tím přispěla ke svému lepšímu obrazu a ke zmírnění té morální hysterie.
No, já myslím, že vyjde celkem nastejno, zda "zdvořile" napíšete, že "pan Nushart zde ventiluje extrémně asociální postoje", nebo zda nezdvořile napíšete "Nusharte nežvaňte a držte zobák". Proti gustu žádný dišputát!
Jen bych se ohradil proti tomu, abyste urážel, pacienty psychiatrických léčeben tvrzením, že "z jejich důstojenství zbývá jen velmi málo". Každý člověk má svou lidskou důstojnost, i lidé s duševním onemocněním.
Je to osvědčený postup totalitních režimů: Nejprve své odpůrce a názorové oponenty dehonestovat, dehumanizovat, a pak s nimi nějak naložit...
Nikde, opakuji NIKDE(!) jsem nic takového nikdy nenapsal.
"Logika", že cokoliv co řekne Babiš už slušný člověk nemůže nikdy více vyslovit, je bláznivá.
Podle bodu 1 jsem pro přijetí těchto dětí pouze v tom případě, že by jejich potencionálně dohledatelné blízké osoby (ztracené ve válce), které by o tyto děti pravděpodobně chtěly v budoucnu pečovat, mohly být s nimi sloučeny.
Obdobně podle bodu 2 pouze v případě, že by s těmito dětmi mohly přicestovat i osoby pečující, k nimž mají silnou citovou vazbu.
----------------------
Musím Vás ale, pane Krupičko, upozornit, že v názoru na celkový (systémový) přístup k tzv. migrační krizi se pravděpodobně i nadále lišíme.
----------------------
Má zmínka o absurdní "logice", (že cokoliv co řekne Babiš už slušný člověk nemůže nikdy více vyslovit) se netýkala kanditury ve volbách, ale pouze Babišových výroků. Pokud jde o kandidaturu, můj názor je, že by za Babišovo hnutí nikdo kandidovat neměl, na druhé straně bych se ovšem neodvážil tvrdit, že lidé, kteří za toto hnutí kandidují, nemohou být slušnými lidmi. Jsem proti vynášení takovýchto příkrých a rozdělujících soudů - jako člověk takto nikoho soudit nemohu.
Prostě to nějak neštymuje.
Včetně dětí krutě traumatizovaných válečnými zvěrstvy. Rozdíl byl jediný, ty děti se sem nějak dostaly. Pečlivě nevím jak.
Možná bychom se po dvaceti letech mohly obejít bez onoho zprostředkování humanitarním pašeráctvím.
Nějakou konkrétní podobu to přijetí 50 syrských sirotků ale mít musí.
Lze totiž těžko tvrdit, že přijetí je reálné, ale nemá žádný reálný způsob provedení.
Jednu z těch možných konkrétních podob jsem se pokusil popsat (1.Října 2018, 18:00:39) a nic nereálného v tom nevidím. Vy jste však reagoval tvrzením, že to nemá hlavu a patu - že je to nereálná možnost. Opět to respektuji, máte právo na kritiku.
Těžko ale můžete prostě jen říct, že je to nereálné, aniž byste svoje tvrzení zdůvodnil, nebo alespoň předložil alternativní návrh vlastní, pokud má tedy být Vaše kritika seriózní a nechcete v podstatě jen jako Babiš tvrdit, že "přijetí je reálné, ale nemá žádnou reálnou možnost provedení".
Přijetí padesáti dětských uprchlíků před valkou v Sýrii je možné a žádoucí.
A pokud někdo tvrdí opak, pak to činí bud́ z hlouposti, zlé vůle nebo strachu. V nejhorším případě pak proto, že je politik adaptovaný na postpravdivou dobu.
Pokud Vám to nestačí, je to Váš problém
Přijetí padesáti syrských sirotků je možné a žádoucí.
Vy tvrdíte, že to nemá hlavu a patu a že je to nereálná možnost. Tvrdíte tedy opak.
Děláte to z hlouposti, ze zlé vůle, nebo prostě proto, že jste adaptovaný na postpravdivou dobu?
Já jsem naopak napsal, že jsem z dělání virválu při přijímání syrských sirotků smutný. ("Smutné v celé této diskusi je, že vůbec nejde o ty sirotky, ale o politický zápas. Aby mohlo jít o sirotky a ne o politický zápas, musel by s těmi sirotky nejprve někdo mluvit, zjistit jejich přání a potřeby...")
K Vašemu "nenulovému množství" jsem se už v minulosti také jasně vyjádřil: Jsem pro to, abychom poskytovali bezpečí pronásledovaným a ohroženým lidem. Dle mého názoru je tedy podstatné nalézt fungující mechanismus pro oddělení azylové migrace od té ostatní, neboť každá se řídí jinými pravidly. To je to nejpodstatnější i z hlediska hledání společenského konsensu a ochrany zbytků soucitu a solidarity s trpícími před jejím naprostým zničením současnou migrační politikou.
Diskuse o nějakých nenulových počtech migrantů je z tohoto hlediska irelevantní.
Dále jsem také zcela jasně napsal, že jsem pro přijetí 50 syrských sirotků podle již výše uvedeného bodu 3. Panu Profantovi to ovšem přišlo nereálné, asi má - podobně jako Babiš - problém s významem slova "sirotci" a raději ho nahradil výrazem "padesát dětských uprchlíků".
Jenže to jste si naběhl na vlastní vidle. V rámci vlastního svatouškovství jste požadoval společenský kompromis. Pakliže humanisti požadují přijímání obecně migrantů, i bez ohledu na to, že se mezi nimi budou vyskytovat tací, kteří kritéria úředně uznaně pronásledovaných a utlačovaných nesplní. Tedy kompromis, má-li skutečně být, nutně znamená přijímání nenulového počtu migrantů. Bez ohledu na to, že mezi nimi bude jistý podíl lidí neuznaných oficiálně za pronásledované a utlačované. Nula těchto lidí totiž není kompromis, nula je kapitulace humanistů a výhra vašeho nenávistného postoje na plné čáře.
Vy neustále deklarujete jakési podmínky toho přijetí, to či ono musí nastat či být řešeno. Hledáte problémy.
Já říkám -- můžeme a musíme přijmout. Bez alibistickývh podmínek a žvanění o realismu.
Mimochodem, ošklivím si mnohem méně otevřené xenofoby a nacionální sobce, než pokrytce Vašeho typu.
Kdyby například ti sirotci chtěli raději najít své ztracené rodiče nebo jiné blízké osoby a do ČR by vůbec nechtěli, nemají prostě do toho vůbec co žvanit a stejně je láskyplně přijmeme.
A já tedy tvrdím něco jiného než Vy. To vlastně taky souhlasí.
Já jsem například psal o hledání konsensu, které by mělo ochránit zbytky soucitu a solidarity před jejich zničením agresivními požadavky krajních protichůdných stanovisek.
Vy jste si ale mnou použité slovo "konsensus" svévolně zaměnil za "kompromis", jehož výsledná podoba by ve Vašem pojetí měla být naopak dosahována právě zvýšenou mírou agresivity při prosazování neslučitelných stanovisek různých protistran.
Mezi agresivními odpůrci přijetí byť jen jednoho jediného uprchlíka a agresivními zastánci přijetí co největšího počtu migrantů ale nelze dosáhnout vůbec žádného kompromisu a je tedy bláznovstvím myslet si, že ten kompromis lze hledat v rovině čísel - že se lze shodnout na nějakém kompromisním "nenulovém počtu migrantů". Ve společenském konsensu nemůže jít o žádnou licitaci o počet přijatých migrantů, jde naopak o širokou shodu v pohledu na to, jaký je správný postoj k migraci, shodu napříč celou společností. Spor v rovině "ani jednoho ohroženého člověka v nouzi" versus "co nejvíce jakýchkoliv lidí odjinud, kterým dáme šanci na život u nás" se úplně míjí s racionální rovinou problému.
Civilizačně jsme nastaveni k tomu, abychom cítili soucit s takovým člověkem, kterému se děje něco špatného - prostě s trpícím člověkem v nouzi. Nejsme ale nastaveni k tomu, abychom tento soucit cítili s "jakýmikoliv lidmi odjinud", a to navíc jenom proto, že si sebestředně myslíme, že šťastný život se dá prožít jen v naší západní civilizaci a jinde ne. Jak neskutečně nafoukaně zní ono "dávat šanci na život u nás i těm, kteří tu nežijí", jak neskutečně pokrytecky to zní v kontextu projevované nenávisti k vlastní kultuře!
Mohl bych teď jmenovat důvody, proč není v rámci jednoho procesu dobré "přijímat a dávat šanci na život u nás i nějakému počtu lidí, kteří nesplnili veskrze svévolně stanovená a vyžadovaná kritéria azylu" - neboli - mohl bych jmenovat důvody, proč není dobré míchat azylové právo (popřípadě tzv. dočasnou ochranu aj.) s ostatní migrační (ekonomickou) politikou. Mohl bych psát o uzavřeném kruhu migrace - zisků z obchodu s lidmi - financování místního (afrického) terorismu těmito zisky - zhoršování bezpečnostní situace ve zdrojových zemích migrace - odcházení lidí z rozvrácených regionů a tím i prohlubování nedostatku kvalifikovaných sil - dalších zisků z obchodu s lidmi atd atd... Mohl bych psát o tom, že každý stabilně fungující mechanismus musí mít nějakou zpětnou vazbu a mechanismus pro oddělení azylové migrace od té ostatní ji nemá, neboť navracení odmítnutých žadatelů o azyl je nefunkční, a proto to celé nemůže stabilně fungovat. A jestliže to nemůže fungovat, pak je to především ke škodě těch, kteří naši ochranu nutně potřebují, nikoli těch, kteří ta "svévolně stanovená a vyžadovaná kritéria" pro poskytnutí ochrany nesplňují a kterým by "humanisté" chtěli "dát šanci na krásný život u nás".
Jenže pokud nelze diskusi vést v rámci nějakých základních pravidel dialogu, pak asi nemá vůbec cenu, abych o tom psal.