Pirátská strana vyvolává v našem prostředí zděšení tím, že funguje demokraticky. Jak to přijde, že rozhodovat spory mezi stranickými funkcionáři, ba i zvrátit jejich rozhodnutí, mohou řadoví členové strany v rychlém a funkčním vnitrostranickém referendu?

Výrazně jinak než Matouš Vencálek se na rozhodnutí Pirátů nenominovat do senátu Jana Rumla dívá Apolena Rychlíková:
https://a2larm.cz/2018/05/jan-ruml-na-piratske-vlne/

Je to jen čistě osobní rozdíl, že pro Apolenu Rychlíkovou není Jan Ruml zářným idolem? Jde o rozdíl generační (věk komentátorů jsem si neověřoval), že pro Matouše Vencálka byla devadesátá léta vítěznými roky budování nového lepšího režimu na základech slavné revoluce, zatímco Apolena Rychlíková se dívá kriticky na to, co jsme si to tu pod vedením skupiny lidí, k níž Jan Ruml patřil, vybudovali? Nebo je to rozdíl mezi členem Strany zelených a členkou Sociální demokracie?

ČSSD má také vnitrostranické referendum, a jeho srovnání s tím pirátským je pro sociální demokraty mezi jejími členy důvodem k závisti — zatímco mezi stranickými funkcionáři často spíše k obavám až děsu. A možnost „porušit‟ takovým referendem princip subsidiarity by sociální demokraté v ČSSD také jistě uvítali, když se jim zastupitelé v některých městech, ba i krajích, paktují s nacisty, ať už těmi od Tomia Okamury, anebo přímo s klasickou staroneonacistickou DSSS.

Tyto zkušenosti Zelení nemají. Ti jen kandidovali v minulých parlamentních volbách s výrazně levicovým programem, pro který jsem je volil, a s usnesením, že levicové body svého programu nebudou propagovat, a s vedením, které snad jen s výjimkou předsedy volební program strany odmítalo. Možná by v těch volbách nepropadli tak tragicky, kdyby měli možnost vyjasnit si včas obsah programu a předvolební kampaně otevřenou diskusí na celostátním fóru a rozhodnout o nich v závazném vnitrostranickém referendu.

To přirovnání s Hitlerem a Chamberlainem je hezké. Jen -- on se Ruml s těma dvěma nejen nechal náhodou vyfotit, on s nimi byl také jakési straně sponzorované mrtvými sponzory atd. Jistě, změnil názor, hned potom, co se situace té strany už stala zcela neudržitelná a přeskočil na jinou loď, ale byl ministr vnitra např. v době, kdy ten podnik předstíral, že pár stovek lidí bez občanství v důsledku administrativní chyby při pokojném rozdělení státu není problém, který by se měl řešit.

Chamberlain rozhodně s Hitlerem po vypuknutí války nekolaboroval a Mnichovskou dohodu podepsal s přesvědčením, že zachraňuje Evropě mír, ale myslím, že by Beneše přinejmenším uvedlo do rozpaku, kdyby měl být po roce 1945 britským velvyslancem v ČSR (samozřejmě, pomiňme fakt, že byl tehdy pět let po smrti).

Věřím a trochu vím (pár zkušeností z parlamentu), že Ruml tehdy dělal, co dokázal a snažil se chovat slušně. Z osobního pohledu si ho za to vážím, ale z hlediska jeho případného budoucího angažmá v politice -- tím hůře. V té by nemělo platit: Nestřílejte na pianistu, dělá, co může.

ale vidím to podobně jako paní Rychlíková - to je vnitrostranická demokracie. V demokracii je holt úkolem moudrých, aby přesvědčili ostatní, a když v Rumlovi většina vidí "devadesátkového politika", byť trochu neprávem, tak se nedá svítit.

Komu se to nelíbí, může si vždycky založit vlastní ANO a řídit ho jako firmu, a z pana Rumla udělat specialistu na nemluvení s komunisty.

že odmítli člověka, který začal svou kariéru porušením volebního moratoria 1990, tedy během prvních svobodných voleb v Československu od roku 1946. Nejen že jeho kandidatura by byla za pátou stranu, se kterou se náhle ztotožňuje, ale nelze mu rovněž zapomenout umožnění a velkou zodpovědnost za vznik opoziční smlouvy v roce 1998, kdy fanaticky odmítl nabídku vstoupit do většinové vlády pod vedením J. Luxe a bez M. Zemana.

Rovněž je třeba mít na paměti, že Jan Ruml rovněž dvacet let, a zatím stále marně, definitivně odchází z politiky.

Bylo chybou Pirátů, že s ním začali vůbec jednat, nyní to odmítnutí vypadá skutečně hloupě. Ale má opodstatnění.

Jan Ruml je politicky liberál a jako takový není Pirátům v principu až tak vzdálený. Ještě méně zřejmě oni jemu. Konečný nesouhlas strany s jeho kandidaturou na tomhle (dosavadním) faktu málo mění. Mně je Jan Ruml politicky zajisté podstatně méně blízký než mnoha lidem z ČPS, ale když tak o tom přemýšlím, opravdu nevím, zda je na něho třeba pohlížet kritičtěji než na mnohé přední Piráty. Ano, ti jsou nyní v opozici a větší politické pošpinění jim zatím nehrozí. Přece však je možná čeká delší budoucnost a s ní lecjaká krystalizace. V těch "devadesátkách" by se za Janem Rumlem v lecčems třeba ohlíželi a někteří by měli odvahu nejen ho nominovat kamkoli, ale třeba ho i následovat.

Rumlův "fanatismus", s jakým podle vás odmítnul vstup do vlády s ČSSD, jsem tenkrát vzhledem k jasnému předvolebnímu prohlášení vnímala jako zásadový postoj. Rumlovým cílem bylo vytvoření středopravé vlády bez Václava Klause. Opoziční smlouva byla mimo pole jeho politické fantazie, stejně jako všech voličů US. A stejně jako on za ni odpovědnost nepociťovali. Po známé odesácké "mobilisaci" nezbylo než zírat.
Piráti to ve školkách či na základkách nejspíš zas až tak nevnímali.
Co se týče jeho politického turismu, je vhodné připomenout, že nejednu z oněch stran, za které kandidoval, sám spoluzakládal.

Jan Ruml není a nikdy nebyl liberál. Přijímal a prosazoval Klausovu pečlivě nedotaženou neoliberální doktrinu (která měla k liberalismu hodně daleko) a jako celá ODS dělal všechno proti depolitizaci státní správy, oddělení ekonomické a politické sféry, odpovědnosti firem atd. -- prostě proti potřebné liberální agendě té doby.

Podobně jako Helena Zemanová bych mu nevyčítal postoje při jednáních o vládě po volbách v roce 1998.

Matouš Vencálek má půl pravdy. Piráti "divoké devadesátky" opravdu neobdivují. Jen je otázka, zda pro aktivní účastníky těch let (co je tehdy vodili do školky, i když v 1998 už jim spíše pomáhali s úkoly do školy), není ten jejich odstup důvod k zamyšlení.

Tak nevím -- vadí Vám na Pirátech spíše to, že jsou při vší své chaotičnosti docela úspěšní, umí držet a prosazovat témata, která mají smysl a argumentují o nich zcela nepovrchně a nechaoticky, nebo to, že se nechovají jako ty ostřihané a správně okravatované strany, které se krom svého image a korýtek nestarají o nic?