Tahle strana není pro pamětníky devadesátek

Matouš Vencálek

Jan Ruml byl v dubnu Piráty z Plzeňského kraje zvolen kandidátem do Senátu. Za tři týdny však celostátní fórum strany jeho kandidaturu zrušilo. Co tomuto kroku předcházelo a co to vypovídá o postojích členstva i představitelů strany?

Signatář Charty 77, člen Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných, spoluzakladatel Respektu a samizdatových Lidových novin, někdejší ministr vnitra, senátor a jednadvacet dní z roku 2018 také kandidát do senátu za Českou pirátskou stranu. To je Jan Ruml, který byl 17. dubna Krajským fórem Pirátů Plzeňského kraje zvolen senátorským kandidátem a 7. května jeho kandidaturu na návrh skupiny členů v referendu zrušilo pirátské Celostátní fórum.

Jistě, nic mi do toho vlastně není — je to přece interní záležitost Pirátů a „ukázka vnitrostranické demokracie“, jak uvedl předseda Bartoš (byť za cenu popření principu subsidiarity, jehož ctěním se stranické vedení často rádo chlubí). Ale už sám proces, kterým Piráti odvolali Rumlovu kandidaturu, je možná trochu úsměvnou ukázkou pirátské vnitřní chaoskracie. Již v průběhu hlasování plzeňského Krajského fóra probíhaly na pirátském internetovém fóru hned dvě paralelní ankety o tom, zda Rumla podporovat.

Po schválení kandidatury podala skupina členů podnět Republikovému výboru na přezkum. Republikový výbor pak svým hlasováním požádal Celostátní fórum o hlasování o vyškrtnutí kandidáta ve vnitrostranickém referendu, ve kterém následně hlasovalo celkem 224 členů z 683 (to není zrovna velká účast, což?). 147 členů bylo pro vyškrtnutí, 67 proti a 36 pro odročení na řádné jednání Celostátního fóra (sčítat to nezkoušejte, každý může odevzdat hlas pro libovolný počet možností — no zkrátka jednoduchost a transparence sama). O poznání méně úsměvné jsou pak důvody, které k celé „akci“ vedly, a k těm si přece jen pár slov neodpustím.

Diskvalifikuje politické působení v devadesátých letech automaticky z aktivní účasti na politickém životě dneška? Foto WMC

V diskusích u příslušných anket, v rozpravách a hlasováních všech možných fór, která se věci týkala, se objevovaly často hanlivé, až sprosté příspěvky. Padala v nich obvinění, že Ruml kandiduje proto, že mu došly peníze, argumenty, že „z diskusí pod články o jeho kandidatuře je zřejmé, že to Pirátům sráží procenta“ (určovat politiku strany na základě diskusí pod články na Novinkách zní jako výtečný nápad), nebo že „celá devadesátá léta byla problematická, tudíž nikdo výrazný z té doby nemá morální právo jít dnes do politiky“ (to dá přece rozum).

V podobném duchu se po stažení podpory pro Rumlovu kandidaturu ostatně vyjádřil na svém Facebooku i pirátský poslanec Mikuláš Ferjenčík, když uvedl, že „nevidí důvod recyklovat devadesátkové politiky“. Jako by snad politické působení v devadesátých letech, byť by bylo sebepirátštější, člověka automaticky diskvalifikovalo z aktivní účasti na politickém životě dneška. Taková argumentace na mě působí prostě zle, a když ji ve vnitrostranických diskusích doplňují posměšné poznámky o tom, že s registrací na Pirátské fórum musel Janu Rumlovi pomoct jeho syn, je to už vyloženě podpásovka.

Ve výsledném usnesení o vyškrtnutí kandidáta se pak píše, že „někteří členové strany vnímají jeho kandidaturu natolik negativně, že vyjadřují úmysl kvůli tomu stranu opustit, a Jan Kochert to dokonce již učinil“. (Jako zdůvodnění mimochodem pan Kochert přiložil fotografii, na které je zachycen Jan Ruml s Václavem Klausem a Ivanem Langerem — podle této logiky tedy zřejmě fotografie, na které je zachycen Chamberlain s Hitlerem, dokazuje, že Chamberlain kolaboroval s Třetí říší).

Dále se dočteme, že „všichni, se kterými jsem [navrhovatel usnesení] mluvil, mi potvrzují, že je [Jan Ruml] značně svéhlavý“, a není tak prý jistota, že bude dodržovat pirátská usnesení, což prý prokazuje i fakt, že „Piráti jsou už pátou stranou, se kterou se náhle ‚programově ztotožňuje‘,“ k čemuž prý došel náhle a nejspíš kvůli volebnímu úspěchu Pirátů. A že „politická turistika je programu a etickým principům Pirátů na hony vzdálena“. Tady jen mimochodem zmíním, že jedním z odpůrců Rumlovy kandidatury (byť ne tím nejhlasitějším) byl lídr Pirátů ve sněmovních volbách ve Zlínském kraji Giuseppe Maiello — někdejší kandidát Koruny České, následně člen Strany zelených, poté Liberálně ekologické strany a nyní České Pirátské strany. Třešničkou na dortu tohoto usnesení je pak poslední věta: „Reakce našich voličů, kteří se o tom doslechli, jsou velmi negativní.“

Tento styl „několik měsíců budeme jednat s kandidátem, schválíme jej, a když zjistíme, že se to našim voličům nelíbí, zase jej stáhneme“ prostě navzdory všem mým sympatiím k Pirátům působí jako vrchol populismu a nedůvěryhodnosti. Veto Republikového výboru Pirátů by bylo pochopitelné ve chvíli, kdy by Jan Ruml po schválení své kandidatury například prohlásil, že je pro zavedení trestu smrti za pěstování konopí či pro prodloužení platnosti autorského zákona po dobu milionu let po autorově smrti, nebo jakkoliv jinak zpochybnil pirátský program.

Nic takového se ale nestalo. Jistě, odpor alespoň části Pirátů vůči Janu Rumlovi byl jistě autentický a s nevolí voličů a diskutérů na Novinkách nesouvisel, ale možná by to tak vlastně bylo lepší — když se na Pirátském fóru dočítám, že celá Rumlova kandidatura „nějak smrdí“, má zřejmě jen nešikovně dokázat prozápadní směřování Pirátů a je důkazem „protiruské hysterie“, ježí se mi všechny chlupy na těle.

No nic, teď už je všechno v pořádku, žádná protiruská hysterie se nekoná, takže vzhůru na párty na ruské ambasádě a ať vám chutnají pelmeně.

    Diskuse
    May 11, 2018 v 13.14
    Strašidlo demokracie
    Pirátská strana vyvolává v našem prostředí zděšení tím, že funguje demokraticky. Jak to přijde, že rozhodovat spory mezi stranickými funkcionáři, ba i zvrátit jejich rozhodnutí, mohou řadoví členové strany v rychlém a funkčním vnitrostranickém referendu?

    Výrazně jinak než Matouš Vencálek se na rozhodnutí Pirátů nenominovat do senátu Jana Rumla dívá Apolena Rychlíková:
    https://a2larm.cz/2018/05/jan-ruml-na-piratske-vlne/

    Je to jen čistě osobní rozdíl, že pro Apolenu Rychlíkovou není Jan Ruml zářným idolem? Jde o rozdíl generační (věk komentátorů jsem si neověřoval), že pro Matouše Vencálka byla devadesátá léta vítěznými roky budování nového lepšího režimu na základech slavné revoluce, zatímco Apolena Rychlíková se dívá kriticky na to, co jsme si to tu pod vedením skupiny lidí, k níž Jan Ruml patřil, vybudovali? Nebo je to rozdíl mezi členem Strany zelených a členkou Sociální demokracie?

    ČSSD má také vnitrostranické referendum, a jeho srovnání s tím pirátským je pro sociální demokraty mezi jejími členy důvodem k závisti — zatímco mezi stranickými funkcionáři často spíše k obavám až děsu. A možnost „porušit‟ takovým referendem princip subsidiarity by sociální demokraté v ČSSD také jistě uvítali, když se jim zastupitelé v některých městech, ba i krajích, paktují s nacisty, ať už těmi od Tomia Okamury, anebo přímo s klasickou staroneonacistickou DSSS.

    Tyto zkušenosti Zelení nemají. Ti jen kandidovali v minulých parlamentních volbách s výrazně levicovým programem, pro který jsem je volil, a s usnesením, že levicové body svého programu nebudou propagovat, a s vedením, které snad jen s výjimkou předsedy volební program strany odmítalo. Možná by v těch volbách nepropadli tak tragicky, kdyby měli možnost vyjasnit si včas obsah programu a předvolební kampaně otevřenou diskusí na celostátním fóru a rozhodnout o nich v závazném vnitrostranickém referendu.
    MP
    May 11, 2018 v 13.43
    Ty devadesátky
    To přirovnání s Hitlerem a Chamberlainem je hezké. Jen -- on se Ruml s těma dvěma nejen nechal náhodou vyfotit, on s nimi byl také jakési straně sponzorované mrtvými sponzory atd. Jistě, změnil názor, hned potom, co se situace té strany už stala zcela neudržitelná a přeskočil na jinou loď, ale byl ministr vnitra např. v době, kdy ten podnik předstíral, že pár stovek lidí bez občanství v důsledku administrativní chyby při pokojném rozdělení státu není problém, který by se měl řešit.

    Chamberlain rozhodně s Hitlerem po vypuknutí války nekolaboroval a Mnichovskou dohodu podepsal s přesvědčením, že zachraňuje Evropě mír, ale myslím, že by Beneše přinejmenším uvedlo do rozpaku, kdyby měl být po roce 1945 britským velvyslancem v ČSR (samozřejmě, pomiňme fakt, že byl tehdy pět let po smrti).

    Věřím a trochu vím (pár zkušeností z parlamentu), že Ruml tehdy dělal, co dokázal a snažil se chovat slušně. Z osobního pohledu si ho za to vážím, ale z hlediska jeho případného budoucího angažmá v politice -- tím hůře. V té by nemělo platit: Nestřílejte na pianistu, dělá, co může.
    PK
    May 11, 2018 v 13.53
    Obávám se, že piráti
    se ještě rádi budou hesla "Nestřílejte na pianistu, dělá, co může." dovolávat.

    Zatím si ale ještě naplno užívají svoje opojení úspěchem, a svého přesvědčení, že oni jsou momentálně tím "mládím", kterému patří svět.
    JH
    May 11, 2018 v 18.53
    Sice mě tím nepotěšili,
    ale vidím to podobně jako paní Rychlíková - to je vnitrostranická demokracie. V demokracii je holt úkolem moudrých, aby přesvědčili ostatní, a když v Rumlovi většina vidí "devadesátkového politika", byť trochu neprávem, tak se nedá svítit.

    Komu se to nelíbí, může si vždycky založit vlastní ANO a řídit ho jako firmu, a z pana Rumla udělat specialistu na nemluvení s komunisty.
    DU
    May 11, 2018 v 20.6
    Pirátům se nedivím,
    že odmítli člověka, který začal svou kariéru porušením volebního moratoria 1990, tedy během prvních svobodných voleb v Československu od roku 1946. Nejen že jeho kandidatura by byla za pátou stranu, se kterou se náhle ztotožňuje, ale nelze mu rovněž zapomenout umožnění a velkou zodpovědnost za vznik opoziční smlouvy v roce 1998, kdy fanaticky odmítl nabídku vstoupit do většinové vlády pod vedením J. Luxe a bez M. Zemana.

    Rovněž je třeba mít na paměti, že Jan Ruml rovněž dvacet let, a zatím stále marně, definitivně odchází z politiky.

    Bylo chybou Pirátů, že s ním začali vůbec jednat, nyní to odmítnutí vypadá skutečně hloupě. Ale má opodstatnění.
    IH
    May 11, 2018 v 20.38
    Ruml by byl celkem dobrý Pirát a Piráti by se na Rumla taky snad mohli vypracovat
    Jan Ruml je politicky liberál a jako takový není Pirátům v principu až tak vzdálený. Ještě méně zřejmě oni jemu. Konečný nesouhlas strany s jeho kandidaturou na tomhle (dosavadním) faktu málo mění. Mně je Jan Ruml politicky zajisté podstatně méně blízký než mnoha lidem z ČPS, ale když tak o tom přemýšlím, opravdu nevím, zda je na něho třeba pohlížet kritičtěji než na mnohé přední Piráty. Ano, ti jsou nyní v opozici a větší politické pošpinění jim zatím nehrozí. Přece však je možná čeká delší budoucnost a s ní lecjaká krystalizace. V těch "devadesátkách" by se za Janem Rumlem v lecčems třeba ohlíželi a někteří by měli odvahu nejen ho nominovat kamkoli, ale třeba ho i následovat.
    PK
    May 11, 2018 v 21.6
    Pošpinit se lze i v opozici
    Jak je vidět, jde to. I v opozici lze totiž jít na ruské velyvyslanectví na pelmeně.
    HZ
    May 12, 2018 v 8.12
    Pane Ungere,
    Rumlův "fanatismus", s jakým podle vás odmítnul vstup do vlády s ČSSD, jsem tenkrát vzhledem k jasnému předvolebnímu prohlášení vnímala jako zásadový postoj. Rumlovým cílem bylo vytvoření středopravé vlády bez Václava Klause. Opoziční smlouva byla mimo pole jeho politické fantazie, stejně jako všech voličů US. A stejně jako on za ni odpovědnost nepociťovali. Po známé odesácké "mobilisaci" nezbylo než zírat.
    Piráti to ve školkách či na základkách nejspíš zas až tak nevnímali.
    Co se týče jeho politického turismu, je vhodné připomenout, že nejednu z oněch stran, za které kandidoval, sám spoluzakládal.
    MP
    May 12, 2018 v 10.58
    Ivo Horákovi
    Jan Ruml není a nikdy nebyl liberál. Přijímal a prosazoval Klausovu pečlivě nedotaženou neoliberální doktrinu (která měla k liberalismu hodně daleko) a jako celá ODS dělal všechno proti depolitizaci státní správy, oddělení ekonomické a politické sféry, odpovědnosti firem atd. -- prostě proti potřebné liberální agendě té doby.

    Podobně jako Helena Zemanová bych mu nevyčítal postoje při jednáních o vládě po volbách v roce 1998.

    Matouš Vencálek má půl pravdy. Piráti "divoké devadesátky" opravdu neobdivují. Jen je otázka, zda pro aktivní účastníky těch let (co je tehdy vodili do školky, i když v 1998 už jim spíše pomáhali s úkoly do školy), není ten jejich odstup důvod k zamyšlení.
    MP
    May 13, 2018 v 10.35
    Pavlu Krupičkovi
    Tak nevím -- vadí Vám na Pirátech spíše to, že jsou při vší své chaotičnosti docela úspěšní, umí držet a prosazovat témata, která mají smysl a argumentují o nich zcela nepovrchně a nechaoticky, nebo to, že se nechovají jako ty ostřihané a správně okravatované strany, které se krom svého image a korýtek nestarají o nic?
    + Další komentáře