Nástup Pirátů do vrcholné politiky vyvolal naděje i obavy. Po březnové kauze, kdy se poslanecký klub Pirátské strany pokusil nabourat mlčenlivost advokátů v souvislosti s možnými daňovými úniky, je bohužel nutné dát za pravdu těm, kdo před Piráty varovali.

Celá událost začala nevinně. Na konci února připravoval poslanec Jakub Michálek ve spolupráci s ministryní financí Alenou Schillerovou pozměňovací návrh k novele daňového řádu. Novela měla aplikovat evropskou směrnici o mezinárodní spolupráci v oblasti daní, která bojuje proti praní špinavých peněz.

Michálkův návrh šel podstatně dál. Podle něj by finanční úřady mohly prolomit mlčenlivost nejen bank, ale i advokátů nebo daňových poradců. Pokud by byl návrh schválen, museli by poskytovat údaje o svých klientech v případech, kdy by finanční správa měla podezření na daňový únik ve výši alespoň půl milionu korun. Stručně řečeno, piráti navrhli udělat z advokátů udavače.

Po zveřejnění těchto informací v médiích se začíná část členské základny pirátů ptát, jestli je něco takového v souladu s pirátským programem a ideami. A také se ptá, kdy a s kým byl takový návrh v rámci strany projednán a schválen. To se do dnešního dne nedozvěděla. Naopak vše nasvědčuje tomu, že šlo čistě o iniciativu jednoho poslance, který dodatečně přesvědčil poslanecký klub o správnosti svého záměru. Stranické mechanismy nejsou schopny jeho iniciativu jakkoli korigovat, a to ani zpětně.

Autonomní poslanecký klub

Přitom 14. února zakládá předseda strany Ivan Bartoš na pirátském fóru (oficiální komunikační platforma Pirátské strany) nové vlákno s názvem „Prolamování mlčenlivosti znovu“ a píše: „Ahoj, řešíme teď transpozici evropské směrnice. Vláda jde však daleko za rámec. Zabereme i přes fórum? Díky. Ivan“ a přikládá link na článek serveru Ceskajustice.cz Prolamování mlčenlivosti? Výbor doporučil schválit přístup správců daní k dalším údajům. Nové téma nevyvolá příliš mnoho reakcí, nikdo z členů nepředpokládá, že Piráti během několika dní otočí o 180 stupňů.

Návrh nebyl dle zápisu projednán ani v Ústavněprávním týmu pirátského klubu, který se konal 20. února. Ačkoli je zde novela daňového řádu zmiňována, o vlastním pozměňovacím návrhu tu nepadne ani slovo.

Další otázky, které následovaly, se týkaly schválení návrhu v poslaneckém klubu. Protože poslanecký klub Pirátů přestal záhy (v listopadu 2017) zveřejňovat zápisy z jednání klubu a „nahradil“ je kopiemi tiskových zpráv, nedozvěděli jsme se s jistotou ani to. Klub zápisy nezveřejňuje podle Vojtěcha Pikala proto, aby neodhaloval své záměry před politickou konkurencí. Třídění zveřejnitelných částí by podle něj zaměstnalo jednu pracovní sílu. Podle Mikuláše Ferjenčíka (mimo jiné šéfa mediálního odboru), který od počátku za Michálkovým návrhem stál, poslanecký klub návrh podporoval. Podle zákulisních informací to ovšem nebylo na prvním jednání klubu, kde se návrh projednával, tak růžové. Všeobecný souhlas nebyl, ale dvojice Michálek—Ferjenčík si ho stejně protlačila.

Válka s komorou?

Mezitím gradovala mediální stránka případu, protestovala Česká advokátní komora, ke které se přidala i notářská komora a komora daňových poradců. Reakce Jakuba Michálka byly od počátku nešťastné. Nejprve, zřejmě po vzoru Tomia Okamury, obvinil Hospodářské noviny, že jsou Bakalovo médium, a doporučil pirátům, aby četli přednostně vlastní tiskové zprávy. Pirátská mediální obrana následně cílí na advokáta s problematickou pověstí Tomáše Sokola, ovšem zužovat spor na jednoho představitele advokátní obce je neudržitelné, zvláště když postrádáte silné argumenty.

Michálek například tvrdí, že návrh míří na velké korporace. Nedokáže ale vysvětlit, proč je daňový limit tak malý a de facto plošný. Daň ve výši půl milionu vzniká při současné sazbě DPH již u obratu 2,5 milionu korun, což je velmi nízká hranice. Také nedokáže doložit konkrétní příklady ani to, že jde skutečně o masivní problém, kterému je třeba čelit tak drastickým opatřením.

Motivace, proč pirátský poslanec Michálek začal najednou aktivně bojovat za Babišovo ministerstvo financí, je vůbec záhadou. Vysvětlení je třeba hledat v zásadě ve dvou rovinách.

Za prvé šlo o jednu z prvních možností, jak výrazně ovlivnit výsledné znění zákona, což je pro ambiciózního právníka meta, pro kterou stojí za to obětovat nemálo, i konflikt s vlastní stranou či advokátní obcí.

Za druhé, přes svoji demokratickou masku je Michálek v podstatě autoritář, který velmi často nesnese kritiku, nerespektuje kolektivní rozhodování a jde si tvrdohlavě za svým. Ti, kdo si s ním dovolí nesouhlasit, jsou prostě nepřátelé. K tomu je nutné přičíst, že technologii moci ovládá ve straně nejlépe a v současné době zde nemá srovnatelného konkurenta. S touto jakobínskou mentalitou (označení vypůjčeno od Jakuba Horáka) už nepřekvapí, když prosazuje i na první pohled pro piráty zcela nepřijatelné návrhy.

Fatální je, že na rozdíl od minulosti, kdy ho okolí dokázalo nějak korigovat, v Poslanecké sněmovně schopnost korekce kolektivu nefunguje. Dopady na stranu i celou společnost mohou být v dlouhodobém ohledu ničivé, pokud by se Piráti znovu rozhodli v budoucnu hlasovat společně s Babišovými politickými spojenci.

Jiná vlajka na stožáru

Dvaadvacet pirátských poslanců se každopádně projevilo jako nestabilní prvek, který je schopen jen na základě jednoho právního názoru atakovat ústavní principy. Klubko, ze kterého se toto rozhodnutí tvořilo, je spleteno jak ze zaslepeného nadšení pro zdánlivě dobrou věc, právního nevědomí a fachidoitismu, tak neschopnosti oponovat jedné dominantní osobě. Navazuje na to i slabé odborné zázemí. Pirátům zajišťují právní podporu čerství absolventi či studenti práv nebo právníci s jinou specializací, než je ústavní právo.

Klubu nepomohlo ani to, že některým poslancům poskytli právní názor právníci neziskové organizace Iuridicum remedium, které lze velmi těžko označit za zlobbované či je podezřívat z toho, že se sami podílejí na páchání daňových podvodů. Jejich stanovisko bylo rovněž zamítavé.

K dokonání zkázy přispělo výsledné hlasování ve Sněmovně. Ačkoli se původně mohlo zdát, že Piráti „jen“ aktivně přispějí k pověstné hlasovací mašině Andreje Babiše (ANO, SPD, KSČM), nebylo tomu tak. Pro návrh Michálka překvapivě nehlasovala ani většina poslanců ANO, ačkoli měl jeho návrh podporu Babišova ministerstva financí. Pro návrh hlasovali jen poslanci za KSČM. Piráti tak zůstali ve svém hujerském tažení osamoceni a poslanci z jiných stran na ně udělali jen dlouhý nos.

Po neschválení návrhu následovalo už jen závěrečné defilé, kdy v pořadu ČT24 Jakub Michálek nedokázal argumentačně čelit zkušenějšímu advokátovi Tomáši Sokolovi a jen opakoval fráze o zlobbované komoře a lžích oponentů. Práva a svobody občanů tak nakonec obhajoval další účastník debaty, poslanec za ODS Vojtěch Munzar. Následky ztráty reputace u vlivné odborné veřejnosti jsou zřejmě nevratné. Nemusí se to projevit ihned ani na aktuálních preferencích. Na to je téma příliš odborné. Kauza ovšem zařadila Piráty mezi iracionální prvky v současném divoce namíchaném Parlamentu.

Shrňme si to. Místopředseda Pirátů obejde legislativní proces, neprojedná svůj návrh standardním procesem ve straně ani ve vlastním klubu. Návrh může být navíc v rozporu se stanovami strany (Čl. 2, odst. 3, Česká pirátská strana chce všemi zákonnými prostředky bojovat proti zneužívání zákonů k omezování svobody). Přesto ho viditelná většina Pirátů má stále za hrdinu a sebe za morální vítěze.

Trefně to v komentáři na fóru napsal nick Yossi: „Ten syndrom obležené jednotky se projevil naplno. Je fakt komické vidět za každým rohem lobbistu, a pak se sám nechat zlobbovat, a to takovým způsobem, že celý poslanecký klub věří, že lobbingu nepodlehli.“

K tomu se nabízí i spekulace, že mohlo jít o past přichystanou Babišem právě na Michálka. U svého hlasitého kritika by měl dobrý důvod, proč ho pomocí šachové partie nechat naběhnout na vlastní vidle a veřejně ho zdiskreditovat.

Až po neschválení návrhu okomentoval situaci zakladatel Pirátů Jiří Kadeřávek: „V každém případě je smutné, že největší negativní PR zásah jsme obdrželi v souladu s návrhem, který se vůbec netýká našich core zájmů, který proti korupci posílá represi namísto transparence, a který já vnímám na hraně s tím, co máme napsáno ve stanovách (kde máme transparenci, boj proti zneužívání zákonů a nezávislost justice na státu). Takže tu mohutně brojíme proti Babišovi, a jak správně poznamenává xChaos, jdeme mu vlastně na ruku a dáváme mu další páku, jak šikanovat občany.“

Čekali byste nějakou reflexi? Marně. Za tři dny po komentáři Jiřího Kadeřávka píše do stejného vlákna opět Jakub Michálek: „Díky všem, kdo se nenechali zmanipulovat místní anonymní lobby, která zneužívá naši otevřenost, aby nám tu podsouvala věci, které jsou výhodné pro exekutory a advokáty. Myslím, že diskuse s panem Sokolem z České advokátní komory v televizi ukázala, že jejich kampaň byla komplet vylhaná a že jde pouze o jejich neférové zisky. Já budu dál prosazovat pirátský program včetně jeho části řešení velkých daňových úniků prostřednictvím advokáty zakládaných struktur, typicky do zahraničí. Podle průzkumů to považuje za prioritu i 30 procent našich voličů. Chápu, že se to třeba nemusí někomu líbit, ale měli byste respektovat demokracii. Celostátní fórum to schválilo do 20 priorit, schválil to poslanecký klub jednomyslně a svědčí o tom i tohle vlákno.“

Pirátská strana vstupuje do nelehkého období, už ne pod pirátskou vlajkou, ale pod vlajkou, na které je podobizna Jakuba Michálka.