První máj připomněl, jak těžko dnes hledají sociální demokraté svou identitu

Daniela Ostrá

Oslavy prvního máje ve Vídni jsou možností setkat se s mohutnou, leč i zde dnes ochabující, sílou tradičního sociálně demokratického hnutí. Z čeho by mohla čerpat novou sílu?

Tisíce lidí se svícemi v rukou pochodovaly v předvečer prvního máje ulicemi Vídně. Mladí i starší, rodiče dokonce přivedli své děti. Všechny je dohromady svedla touha ukázat ostatním, že minimálně metropole Rakouska nehodlá nečinně přihlížet nárůstu podpory FPÖ.

Každý zdarma dostal svíci, jejíž světlo v nočních ulicích mělo symbolizovat nikdy nekončící boj proti fašismu. V průvodu se však skandovala hesla namířená i proti nerovnosti, kapitalismu a politice konzervativního kabinetu vedeného mladým ambiciózním Sebastianem Kurzem. Ten v kampani před posledními volbami sliboval změnu a jeho ústředním heslem bylo zvolání „Je čas!“

Čas na co? Na to přivést krajní pravici po téměř dvaceti letech opět do vlády. Když se jí nejmladší lídr na světě v prosinci minulého roku ujal, demonstrovaly v ulicích tisíce lidí. Šlo však o pouhý zlomek těch, co vyšly do ulic vyjádřit nesouhlas se vstupem Haidera do koalice v roce 2000. Odpor jako by slábl s tím, jak slábne naše paměť.

Když se druhý den konalo tradiční prvomájové setkání před radnicí s desetitisíci účastníky, už na první pohled člověku zvenčí muselo učarovat. Lidé si dobrovolně ráno přivstali, aby se s přáteli a svými sousedy vydali do průvodu s transparenty popsanými politickými hesly.

×