„Jaká je vaše nejoblíbenější historická postava a proč právě Lenin,“ ptalo se kdysi svých posluchačů Rádio Jerevan. Dnes nejsme daleko tomu, abychom i v tuzemském periodickém tisku narazili na podobnou anketní otázku. „Kdo je nejlepším kandidátem na premiéra a proč právě Babiš,“ mohli by se tázat čtenářů třeba v Lidových novinách. Jejich komentátor Petr Kamberský ostatně jeden z rozhovorů se svým šéfem zahájil nezapomenutelnou větou: „Jak to děláte, že jste tak dobrý?“

Trestně stíhaný a téměř všemi myslitelnými skandály oplývající Babiš se nadále drží na prvním místě v rozličných žebřících popularity politiků a české politické dění připomíná špatný vtip. Koho by totiž kdy napadlo, že se všichni stále dokola budou zabývat tím, zda má člověk podezřelý z rozkrádání evropských peněz stát v čele země? Zda má takový člověk v případě odsouzení podat demisi? A zda mají mít ve vedení Sněmovny zastoupení zdejší nenávist šířící a hlouposti vytrubující rasisté?

Odpovědnost za úpadek politické kultury nese samozřejmě především politického hnutí ANO a jeho majitel. Není ovšem sám. Babišovi se dostává vítané pomoci od Okamurových rasistů a Filipových komunistů, kteří mu jdou za pár drobných bezostyšně na ruku. Bezpáteřnost SPD a KSČM těžko někoho překvapí. Ani jedna z partají nemá valnou pověst. O jejich upřímném zájmu o demokracii, fungující právní stát a práci pro blaho lidu lze — stejně jako v případě Babiše — důvodně pochybovat. Možná právě proto si tak dobře rozumějí.

Skutečně ostudnou roli ale v posledních týdnech sehrává ČSSD. Strana s bohatou historii, která vždy usilovala o emancipaci člověka a hrála part konstruktivní, demokratické a státotvorné síly, dnes zrazuje své ideály a umetá Babišovi cestičku k moci. Pryč jsou předvolební sliby, že s trestně stíhaným oligarchou se vládnout nebude. Pryč jsou prohlášení, že trestně stíhaný premiér bude ČSSD vadit až do smrti. Pryč je usnesení sjezdu, že trestně stíhaný člen vlády pro stranu představuje zásadní problém.

Upocené lopocení se za — možná pro několik příštích let posledním — výsadkem do ministerských křesel činí ČSSD po volebním debaklu nedůvěryhodnou. Místo toho, aby se vrátila do kondice v opozici, za každou cenu spěchá do vlády. Hamáček a Zimola dnes spolupráci s Babišem podmiňují pouze tím, že by měl v případě odsouzení rezignovat. Politické hnutí ANO ovšem ani tentokrát nechce vyjít ČSSD vstříc. Babiš zkrátka bude premiérem na věčné časy a nikdy jinak. ČSSD se s tím musí smířit. A zdá se, že její vedení by se smířilo rádo.

Pro budoucnost strany je nicméně dobrou zprávou, že v jejích útrobách proti vstupu do vlády sílí kritika. Protestují řadoví členové, někteří poslanci a celý senátorský klub. Je zřejmé, že amputaci páteře nepodstoupili všichni sociální demokraté. Právě ti budou mít ve vnitrostranickém referendu šanci svými hlasy o dalším směřováním ČSSD rozhodnout. A může se proto stát, že se Hamáček a Zimola vytoužených ministerských křesel nedočkají.

Za pozornost ovšem nestojí jen vzmáhající se opozice v ČSSD, ale i vehemence, s jakou politické hnutí ANO odmítá požadavek, aby odsouzený premiér podal demisi. Z podrážděných reakcí Babišových nohsledů lze vyvozovat, že se bojí, aby jim pan majitel neskončil na Borech. Při další z vládních spanilých jízd do regionů proto lze kromě slibů desítek kilometrů nových dálnic a sportovních hal očekávat i vybudování fešného, multifunkčního kriminálu s velkou zasedací místností, kde by měl kabinet stranou od hartusících vězňů klid na práci.