V Katalánsku vrcholí spor o uprchlého premiéra

Zkopírovat odkaz Vytisknout

Na první pohled to vypadá, jako by se v katalánské věci od prosincových mimořádných voleb nic nepohnulo, takřka podle všech pozorovatelů je ale pravdou opak: země nemá sice stále vládu a nový parlament prakticky nepracuje, napjatá situace ovšem dospěla do bodu, kdy je třeba se rozhodnout.

Řeč je o otázce volby nového katalánského premiéra: bude hlasovat nová separatistická mini-většina, která má k dispozici 68 poslaneckých hlasů ze 135, znovu pro expremiéra a lídra nejsilnější separatistické formace Carlese Puigdemonta, který zůstává v bruselském exilu?

Pokud ano, riskuje otevřený střet se španělským právem, znovuvyhrocení situace nebo zablokování katalánské politiky na několik dalších měsíců. Pokud ne, uzná tak svoji porážku a bude riskovat rozpad již tak křehké aliance.

„Pro katalánskou politiku je to zásadní dilema (…) Po vývoji v posledním týdnu už nelze pochybovat,“ shrnul ve vysílání BBC minulý týden Gavin Lee, stálý reportér stanice v Barceloně.

Carles Puigdemont, jenž uprchl do Belgie loni na podzim po slavném vyhlášení katalánské nezávislosti, získal v prosincových mimořádných volbách se svým blokem Společně pro Katalánsko (JuntsxCat) nejvíce hlasů ze všech stran. Celou předvolební kampaň přitom řídil z exilu. Po volbách tedy vystoupil s prohlášením, že podobně na dálku svede řídit i vládu. Fyzicky se chce na španělské území vrátit až ve chvíli, kdy mu dle jeho slov nebude hrozit politický proces.

Volnou separatistickou mini-většinu tvoří dnes vedle Puigdemontova středopravicového JuntsxCat blok kolem hlavní strany katalánské republikánské levice ERC a blok kolem radikálně levicové koalice CUP. Všechna tato uskupení stojí oficiálně stále za Puigdemontem. Když se však mělo v úterý 30. ledna v parlamentu hlasovat konečně o premiérské nominaci, nechal předseda katalánské sněmovny z ERC Roger Torrent schůzi přerušit. Vlastní hlasování bylo pak odloženo na neurčito.

„Je konec. Naši lidé nás obětovali,“ napsal v uniklé SMS zprávě v reakci na úterní schůzi sám Carles Puigdemont.

Proč je to tak obtížné

Komentátoři z agentur sledující katalánské dění upozorňují, že „konec“ rozhodně není. a i sám Puigdemont ostatně svůj vzkaz později relativizoval: „Jsem taky jen člověk a jsou chvíle, kdy mne zaplavují pochyby. Ale jsem premiér, a pokud jde o závazky vůči mé zemi a jejím občanům, nemíním se vzdávat ani ustupovat. Jedeme dále,“ uvedl v tiskovém prohlášení minulý čtvrtek.

V posledních třech dnech se vypravily do Bruselu za Puigdemontem delegace snad všech separatistických stran a straniček ze tří zmíněných bloků a intenzovně se jednalo. A dle vyjádření hned několika politiků z pondělí 5. února bude dohoda na východisku ze současné situace „do několika dnů“

S jmenováním Puigdemonta premiérem je to však opravdu těžké: španělský ústavní soud vydal již předminulou sobotu verdikt, že dle španělského práva musí Puigdemont, pokud chce být jmenován premiérem, složit přísahu osobně přímo v budově katalánského parlamentu. K tomu potřebuje dovolení soudce, jenž dohlíží na vyšetřování jeho obvinění ze vzpoury, podvratné činnosti, překročení pravomocí a zneužití veřejných prostředků.

Kdyby Puigdemont dovolení nedostal, putoval by hned po návratu na španělskou půdu do vazby. A zřejmé je, že odpovědný orgán mu zde příliš vstříc nevyjde.

Kdyby přistoupili katalánští separatisté za této situace k uvedení premiéra do funkce na dálku, jak se původně plánovalo, ocitli by se opět na hranici práva. A dvě desítky předních katalánských separatistických politiků už na podzim oficiálně slíbily, že budou plně respektovat španělské instituce a zákony, když se snažily vyhnout vyšetřovací vazbě.

↗

Katalánský parlament má 135 křesel. Separatisté jich drží aktuálně 68. Foto Generalitat de Catalunya

Puigdemontův blok JuntsxCat jinak trvá stále na původní dohodě a stěžuje si, že s ním předseda parlamentu Torrent odklad hlasování nekonzultoval. Tuto pozici přitom podporuje i většina Katalánců, kteří hlasovali v prosinci pro separatistické strany — Puigdemont se již stal důležitým symbolem.

Republikánská levice ovšem váhá. V posledních několika dnech se objevilo několik kompromisních návrhů, jakože premiérem bude namísto Puigdemonta Jordi Sánchez — což je přední separatistický radikál a občanský aktivista, který byl minulý rok jedním z prvních katalánských zatčených —, nebo že Puigdemont bude premiérem jenom de facto, zatímco de jure zvolí sněmovna nějakého loajálního figuranta.

Vyřešit spor a odblokovat situaci se ale zatím nepodařilo.

Vyšetřování stále běží

Na celošpanělské úrovni pokračuje mezitím stále velké vyšetřování osmadvaceti hlavních separatistických politiků a aktivistů, kteří čelí různým obviněním v souvislosti s loňským právně-sporným referendem a vyhlášením nezávislosti. Celkem pět obviněných čeká doposud na proces ve vazbě. Jedním z nich je i sám předseda ERC Oriol Junqueras.

V bruselském exilu zůstává zároveň spolu s Puigdemontem i pět ministrů jeho bývalé vlády: Lluís Puig, Clara Ponsatíová, Meritxell Serretová a Toni Comín. I tito čelí podobným obviněním jako Puigdemont a další přední separatisté.

Puig, Ponsatíová a Serretová přitom přepustili minulý týden kolegům své nové poslanecké mandáty, které získali v nepřítomnosti v prosincových mimořádných volbách. Španělský ústavní soud totiž i zde uvedl, že ani u řadových poslanců distanční hlasování neplatí, a trojice nechtěla dle svých slov oslabovat křehkou separatistickou většinu.

Španělští vyšetřovatelé se zatím probírají obsáhlou separatistickou dokumentací, záznamy odposlechů i zabavenými ručně psanými poznámkami. Podle španělských novinářů se v obžalobách nemusí nakonec objevit dnes nejskloňovanější poněkud archaický termín vzpoura, jelikož jde o právně-problematickou kategorii, ale třeba „jen“ rozeštvávání, za něž je možné udělit až deset let vězení, či zneužívání veřejných prostředků. Za to hrozí ve Španělsku tresty do pěti let.

Na celé vyšetřování dohlíží soudce nejvyššího soudu Pablo Llarena. První oficiální podklady pro plnohodnotné obžaloby mají být zveřejněny v průběhu března.

V souvislosti s celým sporem o katalánského premiéra pozorovatelé ještě připomínají, že Llarena by mohl teoreticky odvolat Puigdemonta z funkce, i kdyby se přes všechno nakonec premiérem stal. Španělské zákony totiž dávají v několika zvláštních případech odpovědnému soudci příslušné právo ještě před vynesením rozsudku. A vedle terorismu a zločinného spolčení jde právě i o zmíněnou vzpouru.

I proti takovémuto případnému opatření by se mohl Puigdemont ještě odvolat ke zvláštnímu tříčlennému senátu nejvyššího soudu. Současná katalánská nejistota by se ale tak protáhla ještě o další měsíce.