Na první pohled to vypadá, jako by se v katalánské věci od prosincových mimořádných voleb nic nepohnulo, takřka podle všech pozorovatelů je ale pravdou opak: země nemá sice stále vládu a nový parlament prakticky nepracuje, napjatá situace ovšem dospěla do bodu, kdy je třeba se rozhodnout.

Řeč je o otázce volby nového katalánského premiéra: bude hlasovat nová separatistická mini-většina, která má k dispozici 68 poslaneckých hlasů ze 135, znovu pro expremiéra a lídra nejsilnější separatistické formace Carlese Puigdemonta, který zůstává v bruselském exilu?

Pokud ano, riskuje otevřený střet se španělským právem, znovuvyhrocení situace nebo zablokování katalánské politiky na několik dalších měsíců. Pokud ne, uzná tak svoji porážku a bude riskovat rozpad již tak křehké aliance.

„Pro katalánskou politiku je to zásadní dilema (…) Po vývoji v posledním týdnu už nelze pochybovat,“ shrnul ve vysílání BBC minulý týden Gavin Lee, stálý reportér stanice v Barceloně.

Carles Puigdemont, jenž uprchl do Belgie loni na podzim po slavném vyhlášení katalánské nezávislosti, získal v prosincových mimořádných volbách se svým blokem Společně pro Katalánsko (JuntsxCat) nejvíce hlasů ze všech stran. Celou předvolební kampaň přitom řídil z exilu. Po volbách tedy vystoupil s prohlášením, že podobně na dálku svede řídit i vládu. Fyzicky se chce na španělské území vrátit až ve chvíli, kdy mu dle jeho slov nebude hrozit politický proces.

Volnou separatistickou mini-většinu tvoří dnes vedle Puigdemontova středopravicového JuntsxCat blok kolem hlavní strany katalánské republikánské levice ERC a blok kolem radikálně levicové koalice CUP. Všechna tato uskupení stojí oficiálně stále za  Puigdemontem. Když se však mělo v úterý 30. ledna v parlamentu hlasovat konečně o premiérské nominaci, nechal předseda katalánské sněmovny z ERC Roger Torrent schůzi přerušit. Vlastní hlasování bylo pak odloženo na neurčito.

„Je konec. Naši lidé nás obětovali,“ napsal v uniklé SMS zprávě v reakci na úterní schůzi sám Carles Puigdemont.

Proč je to tak obtížné

Komentátoři z agentur sledující katalánské dění upozorňují, že „konec“ rozhodně není. a i sám Puigdemont ostatně svůj vzkaz později relativizoval: „Jsem taky jen člověk a jsou chvíle, kdy mne zaplavují pochyby. Ale jsem premiér, a pokud jde o závazky vůči mé zemi a jejím občanům, nemíním se vzdávat ani ustupovat. Jedeme dále,“ uvedl v tiskovém prohlášení minulý čtvrtek.

V posledních třech dnech se vypravily do Bruselu za Puigdemontem delegace snad všech separatistických stran a straniček ze tří zmíněných bloků a intenzovně se jednalo. A dle vyjádření hned několika politiků z pondělí 5. února bude dohoda na východisku ze současné situace „do několika dnů“

S jmenováním Puigdemonta premiérem je to však opravdu těžké: španělský ústavní soud vydal již předminulou sobotu verdikt, že dle španělského práva musí Puigdemont, pokud chce být jmenován premiérem, složit přísahu osobně přímo v budově katalánského parlamentu. K tomu potřebuje dovolení soudce, jenž dohlíží na vyšetřování jeho obvinění ze vzpoury, podvratné činnosti, překročení pravomocí a zneužití veřejných prostředků.