Volba prezidenta je důležitá a napínavá, ale život má i jiné roviny. Tento víkend se tedy s vámi vracím k pátrání po mém zmizelém prastrýci Silvestru Němcovi. V tom jsem pokračoval i během uplynulých několika měsíců, ačkoliv k psaní o něm jsem se nedostal. Příčinou mé odmlky nebylo vyprchání zájmu ani nedostatek stop pro další pátrání, ale prozaický nedostatek času vzhledem k náročnému pracovnímu vytížení.

Přesněji řečeno, potýkám se hlavně s nedostatkem času ke zpracování nových pramenů. Těch jsem totiž mezitím shromáždil tolik, že již v tuhle chvíli by mohly vydat asi na tucet dalších pokračování. K podrobnostem se budu dostávat postupně, ale laskavým příznivcům Silvestrova příběhu a mého pátrání po něm napovím:

Během loňského léta a podzimu jsem navázal několik mimořádně cenných kontaktů s vojenskými historiky a spolky v Británii a Austrálii. Ty mi poskytly mnoho rad i dobových dokumentů z bojů o Singapur — pár z nich dokonce obsahuje i Silvestrovo jméno! Seznámil jsem se také s několika krajany v Singapuru, kteří velmi ochotně pomáhají získávat informace přímo na místě.

Dále jsem podnikl výpravu do britských Národních archivů v Londýně, kde jsem si okopíroval asi deset spisů; většinou přímých svědectví nižších důstojníků o zpackané obraně Singapuru. Koupil jsem si skvěle zpracovanou, více než tisícistránkovou historickou publikaci „Hirohitova válka“ od Francise Pikea, stejně jako stostránkovou válečnou zprávu sepsanou roku 1946 samotným generálem Arthurem Percivalem, který byl vrchním velitelem spojeneckých armád v Malaji a Singapuru. A v britském Národním archivu jsem k ní jako fascinující doplněk získal kritickou zprávu od předsedy čínského sdružení v Jihovýchodní Asii, která děje popisuje z pohledu a zkušeností singapurských Číňanů.

Také jsem znovu zavítal do Baťovy vily i do Státního archivu ve Zlíně pro nějaké další dokumenty a nově podnikl cestu do Státního archivu ve Znojmě, odkud jsem si přivezl kopie několika svazků obecních kronik a další úřední dokumenty z předválečných Vémyslic — Silvestrova rodiště.

Celkově mám tedy velké bohatství materiálů, kterými se teď pomalu prokousávám. A jako by to nebylo málo, dostal jsem i několik dobrých tipů, kam se obrátit a kde hledat další potenciálně zajímavá svědectví a historické dokumenty.

Psaní nových příspěvků mi teď proto může trvat o něco déle. Na druhou stranu se čtenáři mohou těšit na řadu nových informací a zajímavostí, ačkoliv žádná z nich zatím nenaznačuje zásadní obrat v dosavadních hypotézách o Silvestrově tragickém konci.

Mým limitem teď tedy není nedostatek informací, ale spíš jejich těžko zvladatelné množství. Okolnosti Silvestrova příběhu by se daly sledovat různými směry. Vhledem k omezenému času, který projektu mohu věnovat, teď musím víc než dřív zvažovat, kam dřív upřít pozornost, a především do jaké hloubky v jednotlivých tématech pronikat. Zdá se mi, že takovému poznávání by se dala zasvětit významná část života — to ale nemám v úmyslu, takže o to víc promýšlím, kudy a jak dál.

Občas najdu informaci, která je jen odbočkou, nicméně pozoruhodnou. O jednu takovou jsem se chtěl podělit už v prosinci: jde o případ, který mě při procházení baťových archivů ve Zlíně pobavil a zaujal.