Ten druhý Ježíšův příchod má být ve slávě a jistě tak brzy nenastane, dokud to na zemi vypadá, tak jak to vypadá. Ale jinak je Ježíš s námi vlastně pořád.

tak si výrazně uvědomuji, jak moc z nich Marx čerpal. I když je s námi Ježíš pořád, tak jeho návrat si myslím všichni poznáme zcela jednoznačně. Bude to jasná kvalitativní změna.

Pane Ungere, já bych si opravdu nebyl nijak jistý tím, do jaké míry se Marx nechal inspirovat samotnou Biblí, ať Starým či Novým Zákonem. Nemohu to zcela vyloučit, ale že by se jednalo o nějaký přímý vliv, bych vzhledem k Marxovu zásadnímu ateismu přece jenom spíše pochyboval.

Nicméně tu dozajista existuje určitý vliv nepřímý, který ale proto není méně významný.

Je nutno si uvědomit jedno: jak v judaisticko-křesťanské, tak ale i v antické duchovně-filozofické tradici se vynořilo a konstituovalo něco, co je skutečně zcela jedinečné v celoplanetárním měřítku.

Toto společné je myšlenka či představa o sobě dokonalého božského světa (to by samo o sobě nebylo ještě nic výjimečného) - doplněná ovšem ještě o tu myšlenku, že tato božská dokonalost má být stažena i d o l ů na naši lidskou zem, že má být realizována v našem vlastním lidském světě.

Něco takového skutečně sotva najdeme kdekoliv jinde na této planetě. V tradici asijské - jakožto prakticky jediného závažného "konkurenta" k té tradici anticko-křesťanské - sice samozřejmě také existuje ta představa boží, respektive obecně kosmologické dokonalosti. Jenže, ten vztah k této dokonalosti je víceméně výlučně individuální. Každý jednotlivec se má sám snažit, aby žil v souladu s těmi nejvyššími duchovními (a tedy i mravními) principy.

Zatímco ta anticko-křesťanská tradice - tady je náboj skutečně přinejmenším potenciálně revoluční, tady je to očekávání, a tedy i ta výzva, aby lidský svět byl zásadně proměněn tak, aby se nacházel v principiálním souladu s tou předpokládanou božskou dokonalostí vesmíru, a vůbec veškerého bytí.

Tento princip nacházíme v té antické víře ve "zlatý věk", kdy lidé ještě žili v souladu s bohy, a ke kterému je nutno se navrátit; stejně tak jako v tom známém křesťanském "Království Božím" - a stejně tak jako v revolučně-utopických představách o tom, jak se tím či oním revolučním zvratem podaří vytvořit svět dokonalé rovnosti, spravedlnosti a vzájemného bratrství všech.

Takže: opravdu bych považoval za spíše méně pravděpodobné, že se Marx nechal ve svých revolučních projektech inspirovat přímo judaisticko-křesťanskou biblí. Ale rozhodující je: v této evropské, judaisticko-křesťansko-antické tradici je skutečně přítomen velice zřetelný revoluční potenciál, který je v planetárním měřítku jedinečný. A je docela dobře možné, že je to nakonec právě tento revoluční potenciál, toto neustálé hledání cest k proměně, ke zlepšení lidského světa, co je vlastním kořenem toho, že právě Evropa se stala tím nejdynamičtějším regionem na celém světě.

Ta proměna světa je opravdu něco, co mají marxisté a křesťané společného. Víra v historický materialismus má asi docela blízko k těm judaisticko-křesťanským představám o spáse světa. I když to, možná, jedni ani druzí nikdy nechtěli uznat. Rozdělovaly je především dvě věci: násilná revoluce a víra/nevíra v Boha. Od toho prvního už většina marxistů upustila. Ale pořád rozděluje ta víra v Boha. I když, proč vlastně? Vždyť je to záležitost osobního vztahu k Bohu. Co se dá dělat, když někdo k víře v Boha nedospěje? Má ji předstírat? Nakonec, i pan Vyleťal píše: "Být křesťanem neznamená být nepřítelem nekřesťanů". Tak proč by měl být nepřítelem marxistů, že?

Já bych si tady vypůjčil jeden pojem od T. Halíka, ovšem v opačném významu, než jak ho použil on.

Totiž, jak za tou vírou marxistů v určující úlohu materiálních procesů, tak za tou vírou křesťanů v (jejich) Boha stojí ještě něco původnějšího, hlubšího.

Ale právě protože je to tak původní, tak hluboké, nedá se to nijakým způsobem dost dobře nazvat. A tak snad nejlépe by bylo nazvat to "vírou v něco". (Což je právě ten Halíkův termín, který hovoří dokonce o "něcistech".)

Halík to ovšem myslel negativně, jako že ti "něcisté" věří v něco a neví v co, respektive že jsou to jenom takoví nějací nedokonalí křesťané.

Ale v tomto smyslu ta společná víra křesťanů a marxistů je prostě víra v to, že tento svět není jenom nějaký náhodný a nějaký bezcílný a beze smyslu, nýbrž se má svůj směr a svůj cíl, a že za bezprostředně jsoucím světem působí nějaká skrytá síla, která všemu tomu hemžení ten smysl a směr propůjčuje.