Advent nad Boschovými obrazy
Jiří DolejšLetošní advent se rozprostírá v turbulentních časech. Jako už mnohokrát v dějinách nám může pocoti hledat nové inspirace v umění. Neukazují nám náhodou malby Hieronyma Bosche něco hlubokého v nás samých, s čím jsme sále znovu konfrontováni?
Doba se občas vymkne s kloubů a vítr změn jakoby odnikud nikam zvedne oblaka těžko proniknutelného prachu. Mezi zmírajícím a rodícím se časem pak člověk těžko hledá jistotu. S umdleným rozumem se probouzejí roztodivné příšery. A zejména citlivá duše umělcova tehdy hledá nějakou souvislost v hlubších strukturách nadreálna.
Kdysi na sklonku temného středověku a úsvitu renesance byl takovým umělcem Bosch Hieronymus van Aken. A není od věci zamyslet se v dnešních turbulentních časech nad jeho stařičkými olejomalbami na dřevěných deskách. Carl Gustav Jung označil Bosche na objevitele chaosu nevědomí. Neprobouzejí se v nás nyní podobní démoni, jejichž surrealistické podoby ztvárnil dávný malíř před více jak půl tisíciletím?
Napadlo mě přitom ale tak nějak, jakým způsobem by takový výjev vykládal Karel Marx.
Skoro by se s dost velkou pravděpodobností dalo předpokládat, že by v těchto fantaskních výjevech spatřoval obraz vykořisťovatelské společnosti - kdy člověk je ještě plně vystaven drtivým tlakům svého okolí, kdy ještě není svobodným pánem svého vlastního osudu. Asi by to všechno pro něj byl nakonec "povzdech utlačované bytosti" - a to sice jak ony výjevy z pekla jakožto sublimovaný zážitek vlastního reálného životního utrpení, tak ale i ty výjevy z ráje, jakožto snové představy šťastného života, když už člověku není možno - za podmínek třídní a vykořisťovatelské společnosti - takovýto život vést zde na této zemi...