Výročí 17. listopadu opět provázely zjitřené emoce. Trochu se ovšem vytrácí, že připomínka listopadových událostí let 1939 a 1989 by měla být také oslavou občanské angažovanosti a inspirujícím momentem. Když se rozhlédneme po světě, zjistíme, že se lidem v různých zemích dařilo měnit věci, ovlivňovat své volené zástupce a zastavovat plány velkých korporací či drancování přírody. Byli jsme svědky spousty úžasných lidských příběhů a posilování občanských iniciativ.

V poslední době ale na různých místech světa pozorujeme ještě další jev. Občanská hnutí a nevládní organizace čelí největší šikaně ze strany států či úřadů za poslední tři dekády. Podle britského deníku The Guardian bezmála polovina zemí na světě zavádí či již zavedla restriktivní zákony a opatření , které znemožňují nebo omezují práci desítkám tisíc organizací na ochranu lidských práv či životního prostředí.

Jen za poslední tři roky tak učinilo více než šedesát zemí. Důvody jsou přitom směšné: boj proti terorismu či boj proti silám, které ohrožují růst země. Například Pákistán nedávno na čas pozastavil činnost organizaci Save The Children, která pomáhá dětem v nouzi, protože „odporuje národním zájmům“.

V Izraeli jsou omezovány neziskovky a iniciativy, které volají po ukončení okupace a mírovém řešení sporů mezi Palestinci a Židy. Pokud se se svojí nevládní organizací či spolkem dostanete v Rusku na černou listinu, můžete jít na několik let do vězení či na nucené práce. V Maďarsku se vládě znelíbila „špinavá třináctka“ organizací, které ji kritizují - mezi nimi je například i protikorupční Transparency International. V Indii zaniklo na 13 tisíc nevládek, iniciativ a spolků údajně kvůli podvodnému financování, nejnovější obětí čistek je i místní pobočka Greenpeace.

Ekologická organizace Greenpeace přitom působí po celém světě bez ohledu na politické zřízení. A to i na místech, kde býti aktivistou s sebou nese reálné riziko smrti, případně dlouhého pobytu za mřížemi. Aktivisté, kteří mapují nelegální těžbu dřeva v Kongu, riskují, že je soukromá ochranka těžařů rozseká na kousíčky. V ohrožení života jsou i lidé, kteří se snaží chránit pralesy v Brazílii. Ovšem nyní můžeme vidět nebezpečné útoky proti aktivistům i ve státech, které mají demokratická zřízení.

Ekologičtí aktivisté protestující proti aktivitám firmy Gazprom v Rusku byli v rozporu s mezinárodním právem zatčeni v mezinárodních vodách po zuby ozbrojeným komandem a obviněni z pirátství. Hrozilo jim patnáct let vězení a na svobodě jsou jen proto, že si to Rusko na nátlak veřejnosti a mezinárodního společenství rozmyslelo.

Můžeme si říci, že to by se u nás stát nemohlo a že je to dobře. Ale když se podíváme zpět do doby, kdy byla demokratická kultura a občanská společnost po sametové revoluci ještě v plenkách, záběry z protestů v Libkovicích nám ukážou soukromou sekuritku hnědouhelných těžařů, která mlátí aktivisty hlava nehlava. Fotografie z nesmyslného a zbytečného bourání této obce pak přinesou svědectví, jak bagry strhávají budovy, na nichž ještě stojí lidé. Jen zázrakem toto svéhlavé zneužití moci ze strany těžebních společností neskončilo lidskými obětmi. Od té doby jsme ušli dlouhou cestu budování lepší společnosti, která si zvykla na určité standardy a určitou kulturu.

Přerod v demokratickou společnost nebyl pro Českou republiku jednoduchý, ale byl to krok správným směrem. Nestačí ale udělat jeden váhavý krok a pak přešlapovat na místě. Musíme pokračovat a jít pořád dopředu. Řada osobností z disentu se po sametové revoluci nikdy nevzpamatovala ze samé radosti, že totalitní režim padnul, a nebyla schopná reagovat na problémy, které s sebou přinesla nová doba. Další ale tehdy položili základy dnešní občanské společnosti.

A pro mladé ekologické, lidskoprávní a občanskoprávní aktivisty vznik demokratického Československa neznamenal konec, nýbrž začátek jejich úsilí za život ve svobodné demokratické společnosti bez diskriminace a beze strachu, bez nebezpečných chemikálií a bez špinavého ovzduší, úsilí, které jde přímo proti zájmům zkorumpovaných politiků a nemilosrdných tunelářů českého průmyslu. Úsilí, které si klade za cíl zlepšit životní prostředí i politickou a demokratickou kulturu.

Dnešní doba s sebou přináší spoustu možností, výzev, ale i rizik. A jedním z největších rizik je, že se k ideálům demokratické občanské společnosti otočíme zády. Nesmíme proto zahodit, co se nám zatím podařilo vytvořit.

Diskutujme, buďme aktivní a otevření jiným názorům. Přemýšlejme o rozhodnutích, která jsou vykonávána takzvaně „v našem zájmu“ a zpochybňujme je. Když se nám něco nelíbí, řekněme to nahlas. Nenechme se umlčet a pokusme se věci měnit. Protože jen my sami jsme ta změna, na kterou jsme čekali.