Výročí 17. listopadu opět provázely zjitřené emoce. Trochu se ovšem vytrácí, že připomínka listopadových událostí let 1939 a 1989 by měla být také oslavou občanské angažovanosti a inspirujícím momentem. Když se rozhlédneme po světě, zjistíme, že se lidem v různých zemích dařilo měnit věci, ovlivňovat své volené zástupce a zastavovat plány velkých korporací či drancování přírody. Byli jsme svědky spousty úžasných lidských příběhů a posilování občanských iniciativ.

V poslední době ale na různých místech světa pozorujeme ještě další jev. Občanská hnutí a nevládní organizace čelí největší šikaně ze strany států či úřadů za poslední tři dekády. Podle britského deníku The Guardian bezmála polovina zemí na světě zavádí či již zavedla restriktivní zákony a opatření , které znemožňují nebo omezují práci desítkám tisíc organizací na ochranu lidských práv či životního prostředí.

Jen za poslední tři roky tak učinilo více než šedesát zemí. Důvody jsou přitom směšné: boj proti terorismu či boj proti silám, které ohrožují růst země. Například Pákistán nedávno na čas pozastavil činnost organizaci Save The Children, která pomáhá dětem v nouzi, protože „odporuje národním zájmům“.