nevydrží, i kdyby se tím směrem vydala, pokud se nesníží rozdíly mezi jejími členy.

Když si vezmete průměrný příjem v USA, tak podíl mezi státy s nejvyššími příjmy (Maryland, D.C.) a nejnižšími (Arkansas, West Virginia) je méně než 2 (mimo Portoriko, ale to není stát USA).

V EU je ten poměr mezi nejbohatšími (Dánsko, Švédsko) a nejchudšími (Bulharsko, Rumunsko) téměř 10. Dobrá, to jsou extrémy, ale i poměr mezi nejlidnatější západní a východní zemí, tedy Německo versus Polsko, je ten koeficient více než tři a půl.

[1] https://www.census.gov/content/dam/Census/library/publications/2017/acs/acsbr16-02.pdf
[2] http://appsso.eurostat.ec.europa.eu/nui/submitViewTableAction.do

v následujícím volebním období například v ČR nebo v Německu je celkem zřejmý a každému jasný. Po volbách zpravidla probíhají jednání o ustavení vládní většiny a formuluje se podoba budoucí politiky, která je odrazem volebních výsledků.

U Evropské unie jsem si žádného takového kauzálního vztahu mezi volbami a politikou nevšiml. Zdá se, že volby nemají na politiku EU celkem žádný vliv, její podobu určují tedy vlivy jiné.

Tento kauzální vztah mezi volbami a politikou je však jednou z nutných podmínek demokracie.

není to jenom EU, ale třeba také Švýcarsko, kde volby nemění zásadněji profily vlád. Ony totiž ty změny ve volebních výsledcích bývají spíše jen určitými posuny a reálně často stejně vládne reprezentace menšiny všech voličů. Právo volit do EU není zatím v členských zemích až tak využívané (byť více než v ČR), takže jistá konsensualita a kontinuita jsou věci asi na prospěch.

vidět v kritice demokratického deficitu EU odmítání EU.

Myslím, že pokud by EU měla tento deficit srovnatelný například s Vámi zmíněným Švýcarskem, britské referendum by mělo výsledek opačný. Podle mě se ale na výsledku tohoto referenda podepsala právě nahromaděná nespokojenost s nefungující "demokratickou zpětnou vazbou" (což Vy naopak vidíte jako prospěšnou konsensualitu a kontinuitu). Ta nastřádaná nespokojenost, vyplývající z neexistence jakékoliv reálné možnosti korigovat demokratickými prostředky evropskou politiku, pak vyústila v onen šokující výsledek referenda. Následné reakce evropských politických špiček (jejich neschopnost sebereflexe) tento výklad spíše potvrzují.

P.S. Mám obavy, že přesně toto ("EU ano, ale demokratickou") bude říkat pan Topolánek během své prezidentské kampaně, a bude velkou voličskou chybou, pokud se dostane do druhého kola proti Zemanovi. Pak totiž vyhraje opět Zeman (stejně, jako vyhrál proti - pro mnoho lidí tehdy neakceptovatelnému - Karlu Schwarzenbergovi).

Volby do Evropského parlamentu mají malý vliv právě proto, že Evropa federalizovaná není. Důležitá rozhodnutí se řeší jednáním mezi representanty států. I čeští evropští poslanci se prezentují jako ti, kdo representují český národní zájem.

EU má parlament ale nemá žádný exekutivní orgán, jehož ustavení by bylo na národních vládách nezávislé. Evropskou radu tvoří hlavy států, členy Evropské komise navrhují státy a parlament je pouze schvaluje. Nejvlivnější orgán EU je Rada Evropy, která slouží zastupvání zájmů členských států, jednají v ní většinou ministři členských států.

Ano, "Evropská rada" totiž není "Rada Evropy", to ale každý neví.

to neví ani pan Kubička.

ale mezinárodní organizací. Institucí EU je "Rada Evropské unie", která se většinou označuje jen jako "Rada", aby se snadno odlišila od "Evropské rady" a od "Rady Evropy".

Teď už by to snad mohlo být trochu jasné.

"EU (...) nemá žádný exekutivní orgán, jehož ustavení by bylo na národních vládách nezávislé."

Evropští komisaři jsou sice navrhováni členskými státy EU, mají ale (údajně) být na nich zcela nezávislí a mají se řídit pouze zájmy EU.

Otázka je, v jakém vztahu jsou zájmy EU a zájmy občanů EU. K tomu je právě určen EHSV:

"Zřízením Evropského hospodářského a sociálního výboru zpřístupnily Římské smlouvy evropský rozhodovací proces odvětvovým ZÁJMOVÝM SKUPINÁM. Výbor je klíčovým subjektem jako zástupce, centrum informací a legitimní mluvčí ORGANIZOVANÉ občanské společnosti...
... proto přistoupil k iniciativám a reformám, aby bylo zajištěno co nejširší zastoupení ORGANIZOVANÉ občanské společnosti zvolením pragmatického nevylučujícího přístupu za současného postupného strukturování svých vztahů s evropskou ORGANIZOVANOU občanskou společností. EHSV za posledních deset let nepochybně učinil pokrok na cestě k definování, uznání a praktickému provedení občanského dialogu. Je však zřejmé, jak dokazují POŽADAVKY ORGANIZACÍ občanské společnosti a samého Výboru, že se v této cestě musí pokračovat a že musíme pracovat na rozsáhlejším a konkrétnějším uplatňování článku 11 Lisabonské smlouvy."
(http://www.eesc.europa.eu/resources/docs/pd-in-5-points-cs.pdf)

Tento styl jazyka poněkud evokuje dávno zašlou dobu. Aby totiž mohla "obyčejná" občanská společnost do něčeho mluvit, nemůže být ledajaká - musí být ORGANIZOVANÁ (podle nějakého - centrální mocí uznaného - vzoru, popřípadě organizovaná do zájmových - tedy nátlakových skupin).

Je to vlastně takový nástin centralistické "lobbistické demokracie", která je ale v kontradikci s principem subsidiarity.

Ta klasická "demokratická zpětná vazba", (která za normálních okolností koriguje politiku, aby nemohlo dojít k výbuchu nastřádané nespokojenosti potlačováním jakékoliv většinově požadované změny) je nahrazena tzv. občanským dialogem, zakotveným v článku 11 Lisabonské smlouvy:

1. Orgány dávají vhodnými způsoby občanům a REPREZENTATIVNÍM SDRUŽENÍM možnost projevovat a veřejně si vyměňovat své názory na všechny oblasti činnosti Unie.
2. Orgány udržují otevřený, transparentní a pravidelný dialog s REPREZENTATIVNÍMI SDRUŽENÍMI a s občanskou společností.

Myslel jsem samozřejmě radu Evropské unie.

Jediným demokraticky zvoleným orgánem EU je Evropský parlament. Parlament bez vlády, která je mu zodpovědná, je ale dost bezmocný. Europoslanců je 751 a těžko se můžou sami na něčem dohodnout. Když politici mluví o demokratickém deficitu tak tím myslí to, že oni nemají na chod EU dostatečný vliv.

Bez federalizace Evropská unie demokratičtější nebude, protože je v podstatě založena na vyjednávání mezi státy. Vyjednávání je potřebný proces, ale demokratický prvek to není.