Když jsem se v létě naposledy podíval na internetové stránky Collegia Bohemica, kde jsem nějaký čas působil jako kurátor stálé expozice o našich Němcích, nejčerstvější nadpis ohlašoval přes měsíc starou aktualitu. Titulek hlásal: „Budeme na sudetoněmeckém dnu.“

Vzhledem k tomu, že už i někdejší sudetožroutská média dokázala správně přeložit „Sudetendeutscher Tag“ jako „Sudetněmecký sněm“ (někdy sjezd), a nepoužívají chybný překlad „Sudetoněmecký den“, bral jsem to od instituce specializované na „Sudetské Němce“ jako volání z divočiny. Vědí už, že místo, kde trčí, je dno. Bouchají na stěnu utopené ponorky. Volají o pomoc. Úzkost z Ústí.

Panu doktorovi, na dálku

Před několika dny mi kamarád zaslal elektronickou verzi aktuálního čísla časopisu německé menšiny Landeszeitung. Je tam dlouhý rozhovor s ředitelem Collegia Bohemica, panem doktorem Kourou. Ve funkci je půl roku, dost lidí se divilo, že se do ní hlásil, protože je dobrý historik, ale bez podstatné manažerské či muzejnické zkušenosti. Místo ředitele Collegia Bohemica bylo uvolněno nepřátelským převzetím instituce.

Vědělo se, že ústečtí z univerzity a muzea dlouze likvidovali zakládající ředitelku Blanku Mouralovou, až se jim to konečně po více než dvou letech podařilo ve spojenectví s lidmi ministra Hermana z ministerstva kultury. Herman podle médií obsazoval místa v kultuře povětšinou svými lidmi, Národní knihovna může sloužit jako příklad.