Reportáž ze sudetočeského dna
Jan ŠíchaPříhraniční pás severozápadu České republiky je až na výjimky zdrojem potíží a místem patologických jevů. Vznikající měkká diktatura by se jím měla zabývat přednostně.
Když jsem se v létě naposledy podíval na internetové stránky Collegia Bohemica, kde jsem nějaký čas působil jako kurátor stálé expozice o našich Němcích, nejčerstvější nadpis ohlašoval přes měsíc starou aktualitu. Titulek hlásal: „Budeme na sudetoněmeckém dnu.“
Vzhledem k tomu, že už i někdejší sudetožroutská média dokázala správně přeložit „Sudetendeutscher Tag“ jako „Sudetněmecký sněm“ (někdy sjezd), a nepoužívají chybný překlad „Sudetoněmecký den“, bral jsem to od instituce specializované na „Sudetské Němce“ jako volání z divočiny. Vědí už, že místo, kde trčí, je dno. Bouchají na stěnu utopené ponorky. Volají o pomoc. Úzkost z Ústí.
Panu doktorovi, na dálku
Před několika dny mi kamarád zaslal elektronickou verzi aktuálního čísla časopisu německé menšiny Landeszeitung. Je tam dlouhý rozhovor s ředitelem Collegia Bohemica, panem doktorem Kourou. Ve funkci je půl roku, dost lidí se divilo, že se do ní hlásil, protože je dobrý historik, ale bez podstatné manažerské či muzejnické zkušenosti. Místo ředitele Collegia Bohemica bylo uvolněno nepřátelským převzetím instituce.
Vědělo se, že ústečtí z univerzity a muzea dlouze likvidovali zakládající ředitelku Blanku Mouralovou, až se jim to konečně po více než dvou letech podařilo ve spojenectví s lidmi ministra Hermana z ministerstva kultury. Herman podle médií obsazoval místa v kultuře povětšinou svými lidmi, Národní knihovna může sloužit jako příklad.
Je tomu tak i v případě Koury, který dříve pracoval v „jeho“ ÚSTRu? Koura sám v Collegiu Bohemicu kdysi pobíral stipendium na psaní doktorátu, které Mouralová vymyslela, a na něž osobně sehnala sponzorské peníze. Stipendistů bylo asi šest v průběhu tří let a peníze se sháněly těžko.
Pro Hermanovo ministrování, stejně jako pro tuto vládu, je osud Collegia Bohemica poučný až ukázkový. Herman na Sudetoněmeckém sněmu pronesl jeden ze svých hezky znějících projevů. Mluvil dobře, od kolektivní viny, přes lidská setkání, až po kostelíky a zahradní stromy namísto zničených vesnic. Všechny motivy byly známé, Herman jim ale dal punc prvního vystoupení ministra. Pro institucionální a finanční posílení Collegia Bohemica, obecně prospěšné společnosti, která se od svého založení z více než osmdesáti procent financovala z grantů, neudělal posléze nic. Místo toho se zabýval výměnou na místě ředitele. Svůj obstojný projev pošlapal následnou nečinností či neschopností. Nebyl ostatně ve vládě sám. I na prezidentské úrovni se mluvilo o potřebnosti a brzkém otevření Collegia Bohemica. Třeba na tiskové konferenci prezidenta Zemana s německým prezidentem Gauckem.
Třeba se ale Herman objeví i v nějaké nastávající vládě a slovy písně se svým typickým gestem zvolá „Můj ty smutku, já to napravím“. A Kourovi pošle někoho k ruce. Má-li vzniknout mezinárodní instituce, a jinak nemá smysl do Collegia Bohemica dávat již uvoněných padesát daňových milionů, musí v ní pracovat odborné síly — pět odborných, dvě administrativní je minimum. Muzem je muzeem od toho, že dále sbírá, ne, že skončí jednou expozicí.
Doktor Koura se v rozhovoru pro Landeszeitung diví, že nemá peníze na provoz. Že zápůjčky byly domluveny už před drahnou dobou. Že nepodědil dost textů. Ústecké manýry si ale osvojil rychle. Když po něm Mouralová chtěla, aby jí Collegium Bohemicum vrátilo 148 tisíc korun, které půjčila ze svého, aby instituce mohla vkročit do dalšího roku bez dluhů u státu, což je podmínka žádání o granty, označil její nárok dopisem po více než dvou měsících od doručení žádosti za údajný. Účelově citoval z dokumentů, které nezachycovaly poslední stav věci.
Logické by přitom v Kourově pozici bylo, kdyby Mouralovou a její tým požádal o spolupráci na dokončení výstavy, namísto toho, aby jí odmítal vrátit uznaný dluh. Jenže to by nemohl být na místě vytvořeném nepřátelským převzetím. Nebo by musel mít víc kuráže a méně alibismu, aby nešťastné okolnosti svého příchodu do funkce překonal prací.
Nastěhovat se do čistého
Příhoda z obce u Děčína zachycuje příchod české rodiny do sudetoněmecké vilky v roce 1945. Babička odcházející německé rodiny ještě před odchodem do neznáma spěšně převlékla postele. Aby si příchozí lehli do čistého. Myslím, že si pan doktor Koura představoval podobně hladké převzetí Collegia Bohemica.
Doktor Koura pro Landeszeitung uvedl, že se hodlá zasloužit o změnu v koncepci trvalé expozice. Chce prý zvýraznit význam Pražské německé literatury. Asi si zapomněl všimnout, že je jí věnován samostatný a výrazný oddíl Prahy v expozici. Že se vyjednala zápůjčka trojrozměrných předmětů z pozůstalosti E. E. Kische z Památníku národního písemnictví. Pěkné věci, od nábytku, až po kuřácké a psací potřeby, běžte se tam podívat…
Ve všech koncepčních textech, které k expozici vyšly, by se doktor Koura mohl dočíst, že expozice vnímá celkem čtyři uzlové body vzájemného obohacení jazykových skupin v českých zemích. Reformaci, kult svatého Jana Nepomuckého, industrializaci a právě pražskou německy psanou literaturu. Ta má u nás dokonce vlastí instituci, Literarhaus v Praze.
Všechna témata v expozici — i jejich umístění a rozsah — byla výsledkem dlouhých diskusí a redukce na možné. Z celého Kourova rozhovoru pro Landeszeitung je vidět, že něco převzít neznamená něco opravdu dostat. Pod vedením doktora Koury vznikne prostě horší expozice, než kdyby ji dělal tým, který ji vymyslel. Nejen proto, že ředitel Collegia Bohemica zároveň učí na vysoké škole v Praze a dělá na řadě projektů. Muzeum je určitý tvar, který se zpřesňuje.
Jen hovory s architekty expozice trvaly rok a půl. Je rozdíl, když píšete popisku k předmětu, který jste měli desetkrát v ruce a vybírali jste ho u starožitníka mezi třemi sty dalšími, a když ho vidíte poprvé. Koura v rozhovoru povídá o tom, jak chce posílit pedagogické věci v expozici nebo že by mělo být možné vyhledat si třeba jen Kravařsko v aplikaci na chytrý telefon. Nu, z Kravařska měla být v celé expozici jedna socha. Pak pár obrázků, odkaz na výrobu klobouků, několik osobností. Jistě že i klíčové slovo Kravařsko mělo být v internetové verzi expozice a může se objevit i v aplikaci.
Hlavní ale je, že z celého rozhovoru pro Landeszeitung je podle mého názoru znát, že Koura do Ústí přijel otevřít láhev šampusu na vernisáž. A diví se velmi, že finální fáze výstavy je práce pro sehranou skupinu lidí od rána do večera nejméně po dobu jednoho roku. Jinak to bude odfláklé a nedotažené jako většina muzejních prezentací u nás.
Koura dále pro Landeszeitung říká, že pro expozici v Ústí nastává ta pravá chvíle. Na rozdíl od něj si myslím, že ji už nikdo aktivně nechce. Že je potřeba obnovit zájem o ni u nové politické reprezentace i v Německu, kde bude zanedlouho otevřeno Sudetoněmecké muzeum, jehož autoři znali ústecký koncept a mnohé z něj tvůrčím způsobem převzali a rozvedli. Čas Ústí minul, také proto, že protahovaná likvidace ředitelky zanechala pachuť, která silně cítit daleko za hranicemi města.
Takže ještě pro doktora Kouru, úplně prakticky: V expozici je zeď, kde se dětským písmem píší různé hlášky. Slyšel jsem teď pěknou z válečné Plzně: „Achtung, Achtung, wiederhole, bafni kufr, ať jsi dóle.“ Ukradněte to, pane doktore, tentokrát s plným dovolením, jestli to neznáte, bude to tam dobré. Hlášku z turistického odpočívadla v Krkonoších „Wer rastet, der rostet. (Kdo odpočívá, zrezaví)“ tam v papírech někde máte, připomínám, kdybyste ji zašantročili, je také dobrá.
Pomůcka k popisu poměrů
Celý předešlý text je psán ve snaze přiblížit se poměrům na základě vlastního zážitku. Přál bych si mít jiný zážitek než z Collegia Bohemica, a než s lidmi, kteří ho nechali padnout. Pracuji na tom, abych podobnou chybu neopakoval. Expozice o českých Němcích je projekt, který jsem chtěl dodělat, současná vláda, hlavně sociální demokracie, ho nechala padnout, a pak padla sama. Na začátku nás socani obětovali, na konci se ukázalo, že oběť byla zbytečná, jako spousta jiných obětí během uplynulého volebního období. Premiér byl o projektu opakovaně informován.
Vláda minulého období nerozuměla symbolické řeči, kterou měla naše stálá expozice promluvit. Měla to být oslava chuti k životu v českých zemích. Oslava komunikace mezi dvěma jazykovými skupinami. Mělo to být překonání konfliktu ve výstavě, kde se ukáže nejvíc zločineckých nacistických vyhlášek ze všech českých muzeí. Konflikt byl strašný, ale možnosti života jsou důležitější, mělo se říct. Nestalo se. Dobrá. Doktor Koura je vlastně správcem konkurzní podstaty. Porcuje dědictví zabitého.
Ale kudy k zobecnění? V České republice stouply ceny bytů o dvacet procent. V Ústí nad Labem klesly o osm. Životopis primátorky Ústí patří k nejabsurdnějším na naší politické scéně. Zvolena za ANO. Vyloučena po puči proti vlastnímu primátorovi. Nevyhrála žádné volby. Když naposledy kandidovala, neuspěla, museli odstoupit dva před ní. Přesto se drží jako primátorka opírající se o podporu údajně napříč zájmy spíše než stranami. Od letošního dubna v klubu UFO (politické uskupení Ústecké fórum občanů). Ústí nad Labem je místem, kde se k odstrašení občas ukazuje, jak by mohl vypadat zbytek země. Pokud hnutí ANO tvrdí, že dokáže věci zařídit a něco řídit, mělo by to ukázat v místě, kde selhalo. V Ústí nad Labem.
Stojím na sídlišti, kde se byt koupí za cenu auta. Mezi městem a mnou je Mariánská skála, dominanta města. Stála na ní kdysi kaple, teď ji vyžral lom. Skála je jako vykotlaný zub. Za ní muzeum, magistrát, divadlo a za vodou Činoherák. Místní aktivista, Achab Heidler z Činoheráku, měl chvíli moc nad magistrátní kulturou. Řekl nám, že Němci jsou mu jedno, zajímá ho Ústí. A tak jsme mu jen po tří sté opakovali, že původním záměrem Collegia Bohemica bylo připomenout úspěch, který tu vytvořili Němci, a na ten úspěch navázat. Pak ho vyhodili. Nejdřív jeho vlastní lidé.
Sudetočeské dno. Mezi krásnými kopci. ANO slibuje, že všechno zařídí. Vlastně věřím, že měkká diktatura ANO postaví dálnice, zavede rychlý internet i zrychlí vlaky. Co ale provedou s Ústím? A dalšími lokalitami sudetočeského dna? Technické řešení v duchu ANO by bylo oplotit to tady. V Praze se ještě ani nedohodli, jak by zemi šlo vládnout. Tady vládnutí už dlouho zoufale chybí. O vládě by se mělo jednat na jednom ze sídlišť v Ústí, kde koupíte byt za cenu auta. I ojetého. Pozitivní impuls může vzejít ze sudetočeského dna.
Měkká diktaturo, ukaž v Ústí, že to umíš líp, než demokrati. Ať po tobě něco zbyde. Když už po této vládě nezbyde ani to Collegium Bohemicum.
Ono ke zkáze ČSSD úplně stačí, že v Brně dělá sociálně demokratickou politiku koalice ANO s Žít Brno, a ČSSD jim háže klacky pod nohy. Co předvedla ČSSD v Ústí nad Labem, bylo ovšem ještě mnohem horší, ústečtí sociální demokraté se stali přímo symboly pro korupci a pro znechucení voličů politikou.
Mám podezření, že to nejhorší, co by mohli severočeši říct o řádění ANO ve svém kraji, bude, že ANO je skoro jako ČSSD.