Český politický systém vykazoval po dlouhé roky značnou stabilitu — na postkomunistickou zemi nebývalou. Páteční a sobotní volby mohou přinést tři velká poprvé, ANO jako nového, teprve třetího vítěze voleb, nejhorší historický výsledek ČSSD a zřejmě také největší počet stran ve Sněmovně.

Bylo pravidlem, že ve volbách vítězí buď oranžoví nebo modří. První volby po rozpadu Československa s necelými třiceti procenty hlasů a nevelkým náskokem před ČSSD ovládla ODS. O dva roky později si strany pořadí na pásce prohodily a sociální demokraté dokázali své vítězství obhájit i v následujících volbách.

Přestože je roku 2006 tehdejší předseda Jiří Paroubek dovedl k historicky nejlepšímu výsledku, museli se po osmi letech odebrat do opozice. ODS ve volbách získala ještě o tři procenta hlasů více a jejímu lídrovi Mirku Topolánkovi se nakonec za přispění dvou poslanců sociální demokracie podařilo sestavit vládu.

ČSSD uspěla i ve volbách v roce 2010, přesto se znovu musela spokojit s opoziční rolí. Do vlády se vrátila až v roce 2013, kdy těsně zvítězila před mohutně finišujícím politickým projektem Andreje Babiše. A právě politické hnutí ANO se v sobotu, vyloučíme-li zázrak, stane teprve historicky třetím vítězem sněmovních voleb za posledních pětadvacet let.

Dalším z historických poprvé zřejmě bude i nejhorší výsledek sociální demokracie od rozpadu Československa. ČSSD v posledních letech postupně ztrácela voličskou podporu. V roce 2010 po čtyřech letech v opozici získala ve volbách jen dvaadvacet procent hlasů, což stálo předsednické křeslo Jiřího Paroubka.

Jeho nástupce Bohuslav Sobotka si o tři roky později vedl ještě o trochu hůře, když sociální demokracii přivedl k necelým dvaceti a půl procenta hlasů. Což bude až do soboty představovat nejslabší výsledek strany ve sněmovních volbách za posledních pětadvacet let. Nelichotivé prvenství však Sobotka dlouho držet nebude, neboť jej v čele žebříčku, pokud se průzkumy fatálně nemýlí, vystřídají Lubomír Zaorálek s Milanem Chovancem.

A poslední významnou změnou, kterou volby zřejmě přinesou, bude nejvyšší počet stran ve Sněmovně. Největší šanci uspět má politické hnutí ANO následováno ČSSD, Okamurovou SPD, komunisty a ODS. Oprávněné naděje si dělají také Piráti, TOP 09 a lidovci. Zcela bez šance nejsou ani Starostové a Zelení. Sněmovna může být po volbách roztříštěnější, než kdy jindy, a vytváření koalic o poznání komplikovanější. Potvrdí-li se rámcově výsledky průzkumů, nabízejí se tři hlavní scénáře.

1.Aliance demokratických stran

Když se hovoří o této variantě, tedy sestavení vlády bez vítěze voleb — jako se to stalo Jiřímu Paroubkovi v roce 2010 — obvykle se předpokládá, že by našli společnou řeč sociální a občanští demokraté, TOP 09, lidovci a snad i Piráti. Jenže předvolební průzkumy naznačují, že ani zmíněných pět stran společně nemusí na sněmovní většinu dosáhnout. Kdyby se do dolní komory Parlamentu podařilo proniknout navíc i Starostům nebo Zeleným, šance na vznik velké barevné koalice by — alespoň početně — vzrostla.

Koalici poskládanou z pěti nebo šesti stran jsme v České republice ještě neměli. Bylo by to jedno z dalších poprvé, které by dnešní volby přinesly. Doposud jsme totiž byli zvyklí na trojkoalice, pokud se zrovna neuzavírala opoziční smlouva. Shoda mezi pravicí a levicí by se ale nerodila snadno.

Přestože mezi zmíněnými stranami dnes panuje konsensus, že s trestně stíhaným Babiše se do vlády nechodí, mnoho dalších programových průniků nenajdeme. Spousta voličů a voliček těchto stran by zřejmě skřípala zuby a straničtí lídři by museli s velkou dávkou obratnosti vysvětlovat, proč zvolili právě takové řešení. Proč se rozhodli spojit proti Babišovi a v čem představuje pro Českou republiku fatální nebezpečí.

Druhou možnou variantou na daném půdorysu by mohla být menšinová vláda, nejspíše ČSSD a KDU-ČSL, která by hledala ve Sněmovně podporu průřezově, zprava u TOP 09 a ODS, zleva u KSČM a možná také Pirátů. Všem by musela slíbit některé systémové kroky, zejména tvrdý postup proti Agrofertu a narovnání poměrů v médiích. Jednalo by se jistě o přechodné uspořádání, ale při jasně definovaném mandátu by mohlo fungovat. Pro pravicové strany to může být jediná reálná šance, jak udržet Babiše mimo vládu.

2.Stát jako divize Agrofertu

Poslední předvolební průzkumy naznačují, že politické hnutí ANO, KSČM a Okamurova Svoboda a přímá demokracie získají ve víkendových volbách společně více než polovinu rozdělovaných mandátů. Připočteme-li Piráty, zdá se být jejich většina prakticky jistá. Bylo by to v historii České republiky vůbec poprvé, kdy by antisystémové či protestní strany dosáhly takového výsledku.

Ač Babiš říká, že s Okamurou ani komunisty vládnout nechce, varianta jejich společné vlády se může pro Babiše stát cennou pákou, jak vydírat ostatní. Vládnutí s trestně stíhaným Babišem si ze stran, které mají šanci do Sněmovny proniknout, umí představit — byť prý jen velice těžko kvůli programových rozporům — komunisté. A Okamurovi se nedá věřit v ničem nic.

Ostatní říkají: ani nápad. Jenže hrozba komunistů nebo fašistů ve vládě může nalomit nejeden předvolební slib. Leckdo pak třeba uhne. Nevyzpytatelní jsou v tomto ohledu Piráti. Jejich hlasy mohou být přitom zapotřebí k dotváření celé řady různých variant, jež by počítaly s hnutím ANO jako s lídrem nové vládní koalice, včetně stávající vládní.

Nezbývá doufat, že KSČM nebude chtít jít do žádného paktu s Okamurou a že demokratické strany vytrvají v odhodlání s Babišem do žádné koalice nevstoupit. Pouze hlasy lidovců, ba ani lidovců a Pirátů by Babišovu ANO stačit neměly.

3.Chaos. Nepodaří se najít vůbec žádnou většinu

Může se prokázat, že žádnou funkční vládu nepůjde sestavit. Stačí k tomu například, aby se komunisté odmítli podílet na případné většině s Okamurou, a naopak aby se kterákoli ze čtyř zavedených parlamentních stran, to jest ODS, TOP 09, ČSSD, KDU-ČSL odmítla bavit o jakékoli variantě, jež by zahrnovala, byť jen symbolickou, toleranci KSČM.

Lze si proto dobře představit patovou situaci, kdy nikdo nebude schopen či ochoten složit vládu. V takovém okamžiku přichází na scénu prezident republiky se svou úřednickou vládou. A jak už jsme viděli před čtyřmi lety — vládnout lze i několik měsíců bez důvěry Sněmovny. Je možné, že Zeman s Babišem se v rámci ústavního kutilství, k němuž mají oba sklony, o něco podobného pokusí.

Politické strany by se pak — neschopny se domluvit na vládnutí — zřejmě brzy domluvily alespoň na předčasných volbách. Předvolební kampaň by se rozjela nanovo. Rizikem takového postupu jsou ale vyčerpané politické strany — nejen finančně — z nedávných voleb. A také lidé ještě o trošku více otrávení politikou. Lepší výsledek případných předčasných voleb je pak krajně nejistý.