Předvolební diskuse Duel na Nově i Superdebata České televize byly především kvůli kontroverzím ohledně účasti Andreje Babiše dlouho očekávány. Komerční stanice se nacházela v centru zájmu i proto, že vysílání pořadu napadli u soudu Piráti. Pražský městský soud sice téměř na poslední chvíli jejich stížnost smetl ze stolu, ale dráždivý odér předvolebnímu večeru zůstal. Nakonec však vyčichl do laciného parfému. Jeho dráždivá vůně může zanechat na politické kultuře stopy.

Do sebe, pánové

Obě diskuse byly dramaturgicky vystavěny jako konflikt. Nova spoléhala již od počátku na střet lídrů dvou nejsilnějších stran. Česká televize pak sice před diváky v sále i u obrazovek postavila zástupce deseti subjektů se šancí dostat se do Poslanecké sněmovny, ale celá první hodina (tedy vlastně polovina stopáže pořadu) se nesla v duchu překřikování a osobních útoků. Moderátorská nesmělost Reye Korantenga škorpení Lubomíra Zaorálka a Andreje Babiše poněkud otupila hroty, na rozdíl od Moravce, který měl pro svoji Superdebatu připravenou zásobu humorných výpadů a narážek a doslova přidával pod kotel.

Duel na Nově se spíše než politické diskusi podobal podivně unylému maratonu, v jehož průběhu moderátor neustále připomínal, kdo je podle časomíry ve vedení. V sále Superdebaty naproti tomu panoval čilý cirkus, ještě posílený velkoplošnými obrazovkami, na nichž se kandidáti zjevovali v nadživotní velikosti jako celebrity na rockovém koncertě.

Nova se rozhodla pro profilovou debatu, v níž se měli Zaorálek i Babiš postupně vyjadřovat k různým tématům a programovým otázkám. Bohužel ale Rey Koranteng nebyl dostatečně silným oponentem, a tak jen přihlížel hláškám, které do prázdna před sebou či přímo na sebe oba muži stříleli.

Superdebata na České televizi se z poloviny věnovala otázce koaliční spolupráce, v druhé zdravotnictví. U prvního tématu platilo, že slovo dostal, kdo si ho urval, čímž byli de facto vyřazeni ze hry submisivnější zástupci Starostů a Zelených. Ostřejší Ivan Bartoš se dokázal alespoň trochu prosadit. V druhé polovině nakonec i on zapadl a spolu s Janem Farským, Matějem Stropnickým i Vojtěchem Filipem nedostal prakticky šanci se vyjádřit. Zmínění byli doplňkem show zkušených mediálních harcovníků, kteří s moderátorem hráli standardní hádavou ve stylu Otázek Václava Moravce.

Hledá se téma

Pokud bychom tedy hledali nějaké téma, které se v dvouhodinové diskusi televize veřejné služby alespoň částečně probralo, pak to bylo zdravotnictví. Ostatní významné otázky, jako jsou budoucnost evropské unie, migrační a sociální politika, pracovní podmínky, obrana, členství v mezinárodních organizacích, ekologie nebo otevřená veřejná správa, korupce či doprava, se buď nedostaly k mikrofonu vůbec, nebo jenom jako útržek teze, poznámka či výkřik toho či onoho lídra.

Fragmenty myšlenek zástupců politických stran v zákulisí, kteří odpovídali na on-line dotazy diváků, neustále popoháněné Zuzanou Tvarůžkovou až do karikatury sdělení, jen napomáhaly celkové roztříštěnosti a útržkovitosti tematické dramaturgie pořadu. Symbolickou manifestací zbytečnosti těchto vstupů byla lišta na spodním okraji obrazovky, již neměl šanci sledovat nikdo, kdo měl zároveň zájem poslouchat účastníky debaty. Možná byl tento pás z kontextu vytržených hesel určený pro návštěvníky hospod a non-stopů, kteří sem tam pohlédnou nad bar na televizor s vypnutým zvukem. Rozhodně ale nepřispíval k informační saturaci pořadu, spíše naopak.

Lidovost made in Česká televize

Především na začátku Superdebaty pak Moravcovy vtípky jako by byly hlasem lidu, který je přesvědčen, že politici jsou jen partou směšných lhářů. Sám moderátor vyživoval antisystémové naladění diskuse tím, jak upřednostňoval útoky a konflikt nad obsahem. I když jeho připomínky občas sedly jako dobře mířená rána, nic to nemění na faktu, že celkově chyběl v debatě obraz a reflexe podstatných problémů naší společnosti a zkoumání, jak je řešit.

Duel na Nově nebyl zase schopen tuto službu splnit proto, že Koranteng svým politickým hostům spíše statoval, úvodní klipy byly zmatené a nenastavovaly jednoznačnou tezi, o níž by bylo možné diskutovat, a jednotlivé okruhy, o nichž se hovořilo, ležely vedle sebe bez rozdílu důležitosti. Jako by bylo potřeba proběhnout všechny mety, na žádné se dlouho nezastavovat, a hlavně se nezhroutit před cílem. Což hovořím spíše o moderátorovi, na němž byla jeho nervozita mnohdy více než znát.

Ženy do politiky nepatří?

Fatálním selháním obou stanic byla absence žen. Je pravda, že Česká televize nechala moderovat rozhovory v zákulisí Zuzanu Tvarůžkovou. Její role byla ale spíše marginální, hlavní hvězdou byl Václav Moravec. Jestliže žádná z politických stran (dokonce ani Zelení) nebyla schopna do debaty i jejího zákulisí vyslat žádnou ženu, jak to, že ani jedna z nejsledovanějších českých televizí nemá k dispozici moderátorku, kterou by mohla tento nedostatek vyvážit? Opravdu je potřeba před volbami v roce 2017 sledovat výhradně mužskou sešlost, která spíše než diskusi o budoucnosti země představuje reality show, v níž se můžeme leda tak sázet, kdo ukřičí koho?

Není Babiš? Začínáme Okamurou!

Možná nakonec největší výpovědní hodnotu měl spektakulární začátek veřejnoprávní Superdebaty. Protože Zaorálek i Babiš spěchali do studia z přímého přenosu duelu na Nově a nabrali zpoždění, první minuty vysílání byla jejich místa neobsazená. Moravec otevřel diskusi tématem Babiš, ale dotazem na velmi sebejistého a nad očekávání klidného Tomia Okamuru. A když se všichni díky tomu rozehřáli, jako hvězda večera mohl vstoupit s plnou slávou ten, o němž se doposud jen hovořilo — Andrej Babiš. Lubomír Zaorálek jako by na pódium ani nevstoupil. A to ne pro svoji nesmělost. Ukázal později, že je mnohem sebevědomější lídr než Babiš. Ale zůstal zprvu nepovšimnut kvůli dramaturgii úvodu debaty, která se celá koncentrovala kolem Babiše.

Jestliže bychom očekávali, že klíčové diskuse, které budou sledovat i ti, kteří předchozí debaty vynechali, mají potenciál pomoci zorientovat se nerozhodnutým, museli si tito voliči vystačit s málem. Nedozvěděli jsme se, co je problémem naší země, kam se má ubírat, jaké jsou základní hodnoty a cíle jednotlivých kandidátů. Nebyli konfrontováni se svojí minulostí, a pokud ano, pak pouze formou výkřiků a vtípků. Informačně byly obě diskuse velmi podvyživené. Tematicky se naše politická budoucnost smrskla na budování koalic, několik otázek ke zdravotnictví a vybrané teze k migraci, průmyslu nebo školství. A ženy jako by v naší společnosti neexistovaly.

Vítejte ve žvanírně

Často říkáme, že politika je vyprázdněná. Že je naše republika rozdrásaná příkopy mezi sociálními bublinami, které spolu vedou zákopovou válku. Mdlý Duel na Nově a obludný spektákl na České televizi nedokázaly tuto představu vyvrátit, naopak. Přispěly a prohloubily mentální chudobu a obsahovou dutost veřejné diskuse o politice a okořenily ji rádobyvtipným škorpením v kalhotách. V takové situaci je docela jedno, jestli všichni mluvili na vteřinu stejně nebo se naopak nedostali skoro vůbec ke slovu. Protože celkové vyznění pro diváka je jasné: parlament je žvanírna. Jak nebezpečné toto sdělení je, snad není třeba blíže komentovat.