Kdo, s kým a za kolik?

Jan Gruber

Ostrá vyjádření odmítající povolební spolupráci s tím či oním jsme za poslední roky slyšeli nesčetněkrát. Jak to však bude doopravdy?

Dumat nad tím, kdo vyhraje nadcházející sněmovní volby, se zdá být ve světle průzkumů veřejného mínění za poslední tři roky prakticky stejně smysluplné jako se přít s Václavem Klausem o globálním oteplování. Politické hnutí ANO se od vstupu do Sobotkovy vlády stále drží daleko přede všemi ostatními a je téměř jisté, že se u Babišů doma v Agrofertu budou po sečtení výsledků odpalovat lahve šampaňského. Kdyby si ta zpropadená policie právě teď nevzpomněla na Čapí hnízdo, mohly propukat gejzíry nadšení stejně, jako když jsme památně zvítězili v Naganu.

Přestože se úřadující prezident nijak netají tím, že by rád jmenoval ministerským předsedou trestně stíhaného oligarchu, zástupci politických stran, které se mohou po volbách dostat do Sněmovny, z takové představy nadšení nejsou. Pokud totiž Babiš nezačne na posledních předvolebních mítincích rozdávat máslo, nadpoloviční většinu mandátů nezíská, sen o jednobarevné vládě s většinou ve Sněmovně se rozplyne a zbude šedá realita koaličního vládnutí. A skládání koaliční vlády se neobejde bez komplikací. Kdekdo totiž v minulých dnech, týdnech a měsících prohlásil, s kým by do holportu šel, a kdo se mu naopak příčí.

×