Jedním ze zásadních volebních témat těchto voleb jsou nízké mzdy. A není se taky čemu divit. Výkon naší ekonomiky odpovídá 86 procentům průměru EU, ale naše mzdy dosahují pouze 59 procent tohoto průměru. Nízké mzdy podvazují rozvoj ekonomiky, protože mzdy jsou motorem ekonomiky a nízké mzdy znamenají nízké zisky a slabý růst životní úrovně.

Prakticky všechny politické strany navrhují nějaký způsob, jak mzdy zvýšit, ne všechny to ale se zaměstnanci a jejich mzdami myslí vážně. Některé strany chtějí zaměstnance podvést, jako například TOP 09, a navíc ohrozit celý náš sociální systém likvidací. Jiné chtějí zaměstnance pořádně obrat, třeba jako hnutí ANO, které je hodlá připravit až o 65 miliard ročně.

TOP 09 aneb jak se životní úroveň opravdu nezvýší

Hlavním bodem programu TOP 09 sledujícím zvýšení mezd je snížení sociálního pojištění o osm procent. Tento návrh zní skutečně líbivě. O co zaplatí zaměstnanci státu méně na pojistném, o to budou mít plnější peněženky. Jenže tak tomu ve skutečnosti nebude. Sociální pojištění je totiž forma odložené mzdy, kterou dáváme do rukou státu pro horší časy. Když tyto časy nastanou, například při ztrátě zaměstnání, vyplatí stát tyto finance ve formě podpory v nezaměstnanosti.

Snížením sociálního pojištění se zákonitě sníží výše všech podpor, které se z něj hradí. To znamená, že dostaneme menší podporu v nezaměstnanosti, menší nemocenskou a také důchody. O to více prostředků si budou muset lidé sami odkládat stranou pro případ, že přijdou horší časy, protože stát jim kvůli snížení sociálního pojištění už více nedá. Co ušetří na pojištění, stejně na tyto účely vydají. Nejzřetelněji je to vidět na důchodech.

Kdo chce pobírat po snížení sociálního pojištění stejně vysoký důchod, bude si muset odkládat navíc část ze své mzdy do soukromého důchodového připojištění, ale bez jistoty, že peníze, které na připojištění dá, opravdu získá zpět. Žádný soukromý důchodový fond totiž nezaručí, že prostředky neznehodnotí inflace nebo že během ekonomické krize nezbankrotuje a nedá vám nic, jako se to stalo v USA během finanční krize. Tohle se ale s naším současným důchodovým systémem nemůže stát, a to je jeho zásadní výhoda.

Snížením sociálního pojištění se životní úroveň opravdu nezvýší. Lidé budou naopak méně zajištění při nezaměstnanosti, nemoci a stáří. Jestli na snížení sociálního zabezpečení někdo vydělá, bude to zejména finanční sektor poskytující velice riskantní připojištění, které pro něj znamená doslova zlatý důl.

Snížení sociálního pojištění o osm procent navíc podle TOP 09 vyjde ročně státní rozpočet na mínus 105 miliard a TOP 09 nemá plán, jak tento citelný výpadek nahradit, čímž může závazně ohrozit systém sociálního zabezpečení.

ANO, obereme zaměstnance!

Hnutí ANO má také svůj plán, jak zvýšit mzdy. Chce zrušit superhrubé mzdy a snížit daně zaměstnancům, tak jako prakticky všechny strany, ale stejně jako TOP 09 a ODS ani ANO neřeší, jak vyřeší vzniklý výpadek financí.

ANO se sice tváří, že chce pomoc zaměstnancům, ale v jeho programu najdeme i dva opravdu hodně kontroverzní návrhy. První se týká opět sociálního pojištění. ANO chce snížit tu část sociálního pojištění, které za zaměstnance hradí jejich zaměstnavatelé až o pět procent. Tím však zaměstnavatelé připraví zaměstnance o 65 miliard korun ročně a o tuto částku zvýší zisky zaměstnavatelů. Jak mohou být zaměstnanci připraveni o peníze snížením částky, kterou za ně platí jejich zaměstnavatelé? Je to jednoduché. Zaměstnavatelé ve skutečnosti nic za zaměstnance neplatí. Je to pouze účetní fikce. Zaměstnavatelé přece nepracují na mzdy zaměstnanců, ale zaměstnanci pracují na zisky zaměstnavatelů, a tím taky na své sociální pojištění. A to ať si ho platí sami, nebo ho platí jejich zaměstnavatelé.

Bez práce zaměstnanců by nebyly prostředky na vyplácení mezd, zisků a ani prostředky na sociální pojištění. Sociální pojištění je skutečně součást mzdy zaměstnanců. A snížením sociálního pojištění hrazeného zaměstnavateli se logicky snižují mzdy a zvyšují zisky zaměstnavatelů. ANO chce připravit zaměstnance snížením sociálního pojištění placeného zaměstnavateli až o 65 miliard ročně a o tuto sumu zvýšit celkový zisk zaměstnavatelů.

65 miliard je téměř až abstraktní částka. Pokud si však vezmeme, že podle statistik je u nás 41405 milionů zaměstnanců, pak bude na základě tohoto návrhu v průměru připraven každý zaměstnanec ročně o 15 699 korun, které si vydělal a které nově bezpracně inkasuje jeho zaměstnavatel. Za tímto návrhem se ve skutečnosti skrývá bezprecedentní pokus o přerozdělení prostředků na úrovni podniků směrem nahoru — od zaměstnanců k zaměstnavatelům.

Druhý návrh ANO je ještě kontroverznější. Jeho přesné znění zní: „Zajistíme změnu postavení a fungování pracovních agentur, které najímají v zahraničí pracovníky pro naše firmy. Je potřeba nastavit jasná pravidla, zjednodušit, zprůhlednit a zrychlit celý systém pracovních povolení dle požadavků firem a živnostníků“. Tímto se ANO nejen explicitně přiznalo, že je pravicovou stranou, ale hlavně se válce proti levné práci postavilo na stranu zaměstnavatelů. Mzdy jsou ve velké míře určovány politicky.

Ano, je to tak. Politici neurčují výši finální mzdy stanovením výše daní a odvodů, které ze své mzdy platíme, ale také minimální mzdou. Ta však ovlivňuje mzdy relativně málo zaměstnancům. Je tu ale ještě jeden politický instrument, kterým politici ovlivňují mzdy, a to zásadním způsobem. Jde o regulaci přistěhovalectví. Kdyby Česká republika vůbec neregulovala přístup zahraničních pracovníků na svůj pracovní trh, většinu tuzemských zaměstnanců by nahradili lidé ze zahraničí ochotni pracovat za nižší mzdy, čímž by u nás reálně klesla cena práce.

Není koho zaměstnat?

Zaměstnavatelé a ANO argumentují, je, že u nás už není koho zaměstnat. Česká republika má opravdu nejmenší nezaměstnanost ze zemí EU, ale stále je tu kolem tří procent lidí bez práce. Proč se firmy nezajímají o ně? Proč ANO vůbec řeší otázku regulace přistěhovalectví lidí z východní Evropy, když máme jednotný trh práce se zeměmi EU, které mají větší nezaměstnanost než my, a tudíž by firmy mohly bez problémů zaměstnávat občany těchto zemí? Odpověď je jasná. Zaměstnavatelé nechtějí zaměstnávat cizince z EU, protože by je museli lákat na vyšší mzdy. Němec by za naše mzdy těžko pracoval. Chtějí naopak zaměstnance ochotné pracovat za zlomek mzdy jejich tuzemských kolegů.

ANO veřejně deklaruje, že chce regulaci přistěhovalectví řídit „dle požadavků firem a živnostníků“. Co je však požadavkem firem? Maximalizovat zisky, což se děje prostřednictvím minimalizace veškerých nákladů, tedy i těch mzdových.

V zájmu zaměstnavatelů je tedy snižování mezd. Hnutí ANO jim v tom chce pomoci a ze státu udělat komplice zaměstnavatelů tím, že z vládních pozic ve velkém zajistí přísun velice levné práce z východu. ANO tedy bezprostředně ohrožuje růst mezd, a naopak přichází s návrhy, které budou vyvíjet tlak na jejich snižování. Přitom všem je asi pouze náhodou, že Andrej Babiš je jedním z největších zaměstnavatelů a jím řízené ANO přichází s návrhy na přerozdělení prostředků od zaměstnanců k zaměstnavatelům a opatřeními vedoucími k snižování ceny práce.