Nova měla výhodu. Vsadila na dva hlavní soky, kteří dostali dost prostoru sdělit, co chtějí. Tento formát slušel víc Lubomíru Zaorálkovi z ČSSD. Zato Andrej Babiš z ANO je za hvězdu, když vystupuje sám. Jeho vyprávění má jisté specifické kouzlo, když mu nikdo neoponuje. Ale narazit na Zaorálka, který se chytí kdečeho, pro něj není žádná výhra.

Oba politici působili ukázněněji, než jsme zvyklí. Především Babiš se krotil. Dokonce až tak, že Alexandr Mitrofanov na Twitteru poznamenal, že „Babišovi docházejí baterky“ a „má energii jako nazelenalá kostelecká uzenina“. Podle komentátora Práva na body vyhrál Zaorálek. Z debaty rozpoznal rozdíl „mezi politikem a sňatkovým podvodníkem“.

V jedné věci však Babiš předčí všechny. Má přesně zmapované aféry, průšvihy i vazby (některé skutečné, jiné vybájené) všech politiků, kteří kdy selhali, a umí z nich namíchat koktejl, jenž spoustu občanů dívajících se už tak na strany skrz prsty motivuje k podpoře ANO. Hlasem rozhořčeného občana popisuje jednu nepravost za druhou.

Háček je v tom, že vede hnutí, které zde čtyři roky vládne a má dost vlastních problémů. Když ale přijde řeč na ty Babišovy, místo tvrďáka nastoupí plačka. Na to se Zaorálek zjevně nachystal. Připomněl soupeři pracovní podmínky v holdingu, jenž založil, včetně rozsudku nad agenturou zaměstnávající nelegální ekonomické migranty, v souvislosti s máslem zmínil jeho podnikání v mlékárenském průmyslu, Babišovu hroší kůži v příběhu policií šetřeného Čapího hnízda srovnal s osudem běžných smrtelníků, kteří letí, když se dopustí i méně vážného prohřešku…

K tomu se navíc Zaorálek rozčiloval nad nízkými mzdami, čímž předvedl, že i on umí plamenně řečnit o tom, co nefunguje. V prodávání úspěchů je zdatnější Babiš — jenže ono jich nakonec stejně není tolik.

Větší shodu, než se čekalo, oba ukázali v evropském tématu. Šéf ANO byl k EU méně kritický než jindy, jednička ČSSD rovnou emotivně popsala, proč je důležité uchovat si členství v unii. Blízko si jsou ve vztahu ke společné evropské měně. Babiš jako podnikatel ví, že je euro důležité, ale jako politik je odmítá. Zaorálek chápe, že České republice nesmí ujet vlak, pokud Evropa začne zpevňovat své jádro, zároveň má ale vážné výhrady k dosavadní fiskální politice eurozóny.

Když dostali diskutéři prostor oslovit diváky závěrem, Babiš nezklamal. Mantry o odstranění korupčníků a potřebě silného mandátu, aby ostatní nemohli ANO při sestavování vlády obejít, se držel jako vždy. Leč Zaorálek přišel nejen s ČSSD coby spolehlivou partají a s výrazným zvýšením mezd, aby lidé něco měli z rostoucí ekonomiky, ale také oslovil nevoliče sociální demokracie, kterým nabídl oranžové jako tmel společnosti a nositele sociálního smíru.

Kdo si po nováckém duelu přepnul na ČT 1, stihl ještě archivní zábavné rozhovory Karla Šípa s politickými hvězdičkami, nad nimiž se dávno zavřela voda — například Jaromírem Drábkem (TOP 09) nebo Radkem Johnem (VV). Volně na ně navázala takřka kabaretní Superdebata s deseti lídry a moderátorem, který na některých detailech bazíroval, na některých nikoli, a někdy slovní přestřelky akceptoval, a jindy je zase potíral.

Nejlepší a nejuvolněnější nástup předvedl předseda SPD Tomio Okamura. Dál už mu ale síly ubývaly. Naopak Zaorálek po příchodu z Novy chvíli odpočíval, aby v druhé půlce hřímal proti byznysu ve zdravotnictví, čímž dal vzpomenout na své nejvášnivější projevy ve Sněmovně. To Babiš působil dojmem, že se ve studiu ocitl omylem a trpí. Najednou začal vypadávat z role. Při nepříjemných otázkách moderátora, polemikách protivníků nebo nelibé reakci publika byl dokonce evidentně nevrlý.

Slušný standard zopakovali Miroslav Kalousek (TOP 09) a Petr Fiala (ODS). Neztratil se ani pirát Ivan Bartoš. A k výbornému výkonu se vyhecoval zelený Matěj Stropnický. Ukázal, že rozumí politice i rétorice a dokáže přesvědčivě a argumentačně pevně vyjet i proti špičkám ANO, ČSSD či SPD.

Pořad však kulhal na výběr témat, doprovodné chaty s dalšími politiky a hlavně množství hostů. Od televize veřejné služby se očekává, že dá prostor širší škále kandidátů než soukromý kanál. To splnila. Ale jít nejbanálnější cestou a nahnat do studia k pultíkům deset rozhněvaných mužů — to opravdu přehledně nepůsobí. Chaos, nervozita, mletí pátého přes deváté není zrovna nejlepším apelem k volební účasti.

Kdyby se lidem u uren vybavila nějaká ústřední vzpomínka na čtvrteční večer, mohl by jí být unavený a znechucený Andrej Babiš, který už na Nově fidlal druhé housle s odstupem za Lubomírem Zaorálkem. Jenže lidé umí volit i ze soucitu. Racionalita pak jde stranou. I kdyby vás právě predátorský řezník sekal na kostičky, stačila by vám k dojetí a lítosti nad ním jeho smutná tvář plná starostí. Absurdní? V české politice zatím bohužel ne.