ale srovnání ČSSD s rakouskými sociálními demokraty není fér. SPÖ prohrála -- přes všechny ohavné skandály-- s čestnou pozicí. K uprchlíkům, Evropě, narůstajícímu nebezpečí identitární organizované intolerance (český neonáckovství). Zatímco pokud prohraje ta česká, pak s pozicí slizkou od slimáků.

Samozřejmě, byl bych moc rád, aby tu v budoucnu byla sociální demokracie -- ale opravdu nechápu, jak by k tomu mohlo přispět, když bych volil stranu v čele s Chovancem.

p.s. Kdyby to nebyla příliš reálná a odporná možnost, řekl bych, že jsem docela zvědav, jaké důvody pro další důvěru v sociální demokracii se na DR dočtu, až ČSSD vstoupí do vlády s ANO, protože to byl způsob, jak zastavit Okamura.
Protože mám rád Luboše Zaorálka, doufám, že to bude až po jeho odstavení.

Sociální demokracie se nutně historicky potřebuje zbavit jak (Chovancova) mafiánského klientelismu, tak benešovsko-zemanovského národního socialismu. I když pokud jde o Zemana, tak tam mi chybí ten socialismus.

Možná bude k tomu potřebovat další angažmá ve vládě a postupující pád. I za cenu toho, že to bude navždy 5-15%-strana jako v době třetí republiky i za Horáka. Ale bude to čistá, ideově zaměřená sociální demokracie bez mafiánské nebo nacionalistické příměsi.

Předpovídáme-li třeba vývoj počasí, tedy jevu na vůli člověka nezávislého, nehrozí nebezpečí, ani nekyne naděje, že bychom jej mohli ovlivnit. V případě (lidské) společnosti, kterou svými (významnými, nebo četnými) předpověďmi ohledně jí samé oslovujeme, tomu ovšem bývá jinak. Budou-li třeba novináři stále varovat před katastrofálně nízkou volební účastí, mohou ji ovlivnit, zvýšit, nebo snížit. Daleko pravděpodobněji snížit. Před nízkou volební účastí dnes naštěstí nikdo nevaruje, neklesne tedy proto, ale bude možná i tak velmi nízká, neboť znechucení panuje velké. Přesto je dobře, že lidi neprosíme, aby hlavně šli k volbám, což mnohé osobnosti docela naivně činily před lety.

Nikdo z nás neví, jak volby dopadnou, podobně jako nevíme, jaká bude na nich účast. Mnoho bitev, i těch opravdových a krvavých, rozhodl defétismus a všelijaké falešné pokřiky. Nevím, proč nedržet přiměřeně basu se svými (relativními) favority i v ohrožení a proč reportovat z "děr u Hanušovic" a po nakažení se skepsí se o ni co nejvíce dělit. Abychom byli za předvídavé?

Představme si z důvodu myšlenkového experimentu, po všem, co bylo napsáno lehko představitelné (a proto i reálnější), že ČSSD dopadne mimořádně špatně. Vynoří se hned mnoho znalců a všichni budou počítat, co připravilo stranu o hlasy i o kolik. Přidá se jistě i prezident Zeman. Za jednu z příčin neoznačí své chování, bude vystupovat naopak jako ten, kdo tušil problém a dával to straně jaksi na vědomí.

Z uvedeného neplyne, že sestupnou trajektorii nezapřičinili i sociální demokraté sledující s obavami chování jeho veličenstva preferencí. Důležitější mi přijde něco jiného. Má opodstatnění přesvědčení, že neúspěch si strana zaviňuje chybami a špatnou politikou?

V některých ohledech jsou lidé pochopitelně racionální. Když si vybírají práci nebo zboží, zohledňují přes všechnu svou manipulovatelnost především plat či cenu i další parametry nabídky. V oblasti značně nadstavbové, jež na ně navíc emocionálně dotírá, tomu ovšem bývá jinak. Ke slovu přichází vkus, často mizerný, zhrubnutí a nadměrná skepse, indolence, konjunkturalismus, snaha dát o sobě vědět, sklon jít s proudem, či provokovat.

Když půjde do kin osm filmů, jen málokdo bude dnes čekat, že nejvíce diváků přijde na ten nejlepší, méně na druhý nejlepší a tak dále až k tomu osmému. Leckdo řekne, že skutečná kvalita snímků nesehraje v jejich návštěvnosti žádnou roli, ale stále více lidí stále oprávněněji konstatuje, že nejlepší film bude mezi nejméně sledovanými, zatímco „palmu vítězství“ si odnese jeden z nejpříšernějších bijáků. A ještě další podotknou, že staré filmy nemají proti horším novým v kině šanci.

Asi si budeme muset zvykat na to, že ve volbách tomu bude podobně.

ale úspěšná strana se měří právě počtem hlasů, zatímco dobrý film může nějakou dobu zůstat být opomenut.

Strana, která nedokáže získat dostatek voličů pro prosazení svých skvělých idejí, není dostatečně dobrou stranou. Kvalitní ideje jistě v té polistopadové historii měly strany jako OH, LSNS, LSU, KSU, ČMUS, LDS, US, Klíčové hnutí, Politický klub ad. Ale co z toho?

Prezident Zeman je několikanásobným důsledkem politiky ČSSD. Měla za roky 2003-2017 x možností na něj reagovat jinak. Leč se tak nestalo.

Ta zmínka o rakouské soc. dem. neměla být srovnáním, ale připomenutím toho, že sociálnědemokratické strany obecně dnes většinou volby prohrávají. Srovnání je samozřejmě obtížné, navíc jsem v době psaní článku ani nevěděl, že rakouská soc. dem. nakonec bude druhá před Svobodnými.

Jinak situace, kdy Okamura dostane 13-14 procent, což není zcela nereálné, a bude tu jako jedna z mála představitelných variant Babiš plus ČSSD plus lidovci plus piráti (či podobná koalice), to by bylo opravdu dilema. Sám nedokážu říct, že bych něco takového zcela jednoznačně odmítl. Prostě si Okamuru ve vládě nedokážu a nechci představovat, další vládu s Babišem ovšem také ne. Prostě nevím.

Sládkovi republikáni měli svého času kolem deseti procent, komunisté byli tehdy strana s nulovým koaličním potenciálem. ODS nebyla o nic lepší než Babiš a socdem dokázala fungovat s výhledem pro další desetiletí.

Nechci předjímat výsledek voleb, ale není příliš pravděpodobné, že by Ano a SPD dokázaly sestavit většinovou vládu bez spolupráce některé z tradičních stran. Pokud ano, byla by to minimální majorita a zbývala strategie důsledné a silné parlamentní opozice, která ve spojení s mimoparlamentními aktivitami a centry lokální moci musí uhájit instituce občanské svobody. S odbory i alespoň status quo sociální politiky (vzhledem k naprosté neschopnosti Marxové a proplýtvanému času, po který držela socdem. na školství Chládka není to status quo nijak vysoké) Socdem by pořád měla šanci v této opozici prokázat své kvality, protože má -- dnes oproti všem ostatním stranám -- na své kandidátce alespoň dva muže, kteří politiku aktivní parlamentní opozici dělali a dělali ji dobře (Sobotka, Zaorálek). Nedával bych takové vládě čtyři roky, vsadil bych bednu slušných vín na to, že nepřežije dva.

A výsledek, který by umožnil vytvořit silnou majoritu bez ANO a SPD je také nepravděpodobný.

Obávám se, že jediný důvod, proč v této situaci od lidí kolem kolem socdem zaznívá tolik úvah o případných velkých či polovelkých koalicích, je děs současných pantátů v Lidovém domě z opoziční situace. Možná právem -- podle mého osobního přesvědčeni mylně, tak jako oni ČSSD nepodceňuji -- se obávají, že by to ČSSD nepřežila a rozpadla se ČSSD: krajská vzájemně se podporující bratrstva u koryt s.r.o.

je skutečně v ČSSD vnímaná jako možnost nevýhodná, které je třeba se pokud možno vyhnout, a to už na komunální úrovni. To znám z vlastní zkušenosti.

že na Slovensku tradiční soc. dem. se rozplynula ve Ficově Smeru. A Slovensko je dnes v eurozóně a jasně směřuje do jádra EU.

Samozřejmě by byla úžasná tradiční a slušná soc. dem, neklientelistická, nenacionální. Ale pokud má být soc. dem oportunistická a klientelistická v čele s Chovancem, tak to raději žádná soc. dem. a sociálnědemokratizující se ANO nebo jiná nová strana.