Proč by tady měla být sociální demokracie i v dalších letech
Filip OutrataVolební vyhlídky ČSSD v tuto chvíli vypadají velmi temně. Proč přesto stranu postrádající protestní potenciál a voličsky nepřitažlivou volit?
Bylo krásné, slunečné nedělní dopoledne a já jsem s dcerkou na ramenou kráčel s oranžovými balonky Prahou spolu s dalšími sociálními demokraty, kteří se sjeli z různých koutů republiky, aby se pokusili ukázat, že ČSSD není zcela na odpis. Pochod mohl vypadat celkem působivě, jednu chvíli zabíral celou Celetnou ulici. Na chvilkové povzbuzení a nabytí lepší nálady dobré.
U Prašné brány procházeli pochodující kolem stánku SPD. Řvavý amplion a neméně řvavé předvolební noviny střižené podle vzoru Blesku a jiných bulvárních deníků. Agitátoři Okamurovy strany byli plní energie, nabízeli sociálním demokratům své materiály. Ti si je celkem ochotně brali. I já jsem si vzal. Jeden důstojně vyhlížející starší účastník pochodu ukázal okamurovcům zdvižený palec. Děláte to dobře! A dělali. Rozhodně přesvědčivě a s nadšením.
Podle jednoho z posledních předvolebních průzkumů může SPD atakovat druhé místo, popere se o ně s komunisty, zatímco sociální demokracie klesla pod deset procent. Pro sociálního demokrata hororový scénář, který ale rozhodně není nerealistický. Proč k něčemu takovému může, skoro by se již dalo říct mohlo, dojít?
Příčin je mnoho a není jednoduché všechny zachytit. Začneme-li od těch obecných, jednoznačně lze vysledovat trend určité nechuti, odporu až nenávisti k parlamentní demokracii, nebo k té její podobě, která u nás byla v posledních desetiletích praktikována. Není náhodou, že vysoké a stoupající preference mají strany, jejichž představitelé mluví s pohrdáním o parlamentu a jedním dechem navrhují snížení počtu poslanců, zrušení Senátu, zkrátka chtějí tvrdě zatočit se „žvanírnou“.
Jakkoli Andrej Babiš v kampani kritizoval Tomia Okamuru a společnou vládu s ním odmítá, v tomhle jsou si velmi podobní. Hodit do jednoho pytle establishment, „korupční hydru“ a parlamentní žvanírnu se nabízí. Mnoho lidí chce právě tohle slyšet, dělá jim to dobře, třebaže to jejich skutečné problémy nijak neřeší.
Protestní strany, mezi něž je třeba zařadit vedle ANO a SPD také Piráty, budou zřejmě letos mít nebývalé vysoké zisky. K tomu je třeba dodat, že Babišova strana je zvláštním typem protestní strany. Je totiž poměrně zřejmé, že ve skutečnosti chce dosavadní pořádek zachovat, především ku prospěchu těch majetnějších, a zejména k větším ziskům svého lídra. Za Babišem stále stojí někteří oblíbení a za věrohodné považovaní politici (na prvním místě Martin Stropnický), podařilo se mu umně propojit protestní rétoriku a solidní zapojení do establishmentu. Což je slušný výkon.
Protestní potenciál a cena za něj
Sociální demokracie, která svého času byla stranou protestu proti sociální nespravedlnosti, naopak dnes nemá protestní potenciál skoro žádný. Je přímo ztělesněním toho, proti čemu se veškerý protest nakonec obrací: establishmentu vnímaného jako usedlý, zpohodlnělý, neschopný vnímat potřeby a obavy lidí. A není tomu tak zdaleka jen v ČR, jak ukazuje série evropských voleb, naposledy těch v Rakousku.
Každá volba je ale zároveň vyjádřením podpory něčemu, co považuji za hodnotné a důležité, a protestem proti něčemu, čeho se obávám a čeho se chci vyvarovat. ČSSD dnes není stranou protestu, ale není ani stranou jistoty, spojenou s celkově pozitivním hodnocením. Nelze se na nic vymlouvat, popsaný stav jde na vrub nám sociálním demokratům, je důsledkem mnohaletého vývoje. Postupně se nasčítaly záporné body, od různých korupčních kauz po spory mezi členy vedení, odchod některých oblíbených místních politiků, nečitelnost a rozpolcenost v mnoha důležitých otázkách.
Co dělat s tím, že většina lidí je sociálními demokraty a jejich oranžovou prostě unavená? Může se česká sociální demokracie vůbec realisticky postavit proti trendu, který strany sociálnědemokratického typu ve srovnatelných zemích oslabuje? Jak znovu nabýt protestní potenciál a nezaplatit za to cenu v podobě proměny ve stranu populistickou, nadbíhající temným stránkám lidské přirozenosti, cíleně vyvolávající strach a nenávist?
To jsou otázky, které bude třeba si klást a řešit, ať už volby dopadnou jakkoli. Teď, těsně před volbami, by spíš bylo na místě zformulovat, proč tedy navzdory všemu výše uvedenému a mnoha dalším věcem, které by bylo dobré dodat, českou sociální demokracii volit. Nechci se tomu vyhýbat, i když zapálenému přístupu třeba okamurovských dobrovolníků se sotva přiblížím.
Liberální parlamentní demokracie jako systém může fungovat pouze tehdy, pokud přirozené elitářské a asociální sklony jejích reprezentantů vyrovnává sociální přístup, umožňující zachovat prostupnost společnosti, snižovat sociální rozdíly. Tento úkol tradičně plnila sociální demokracie, na jedné straně protestující proti všem formám sociální nespravedlnosti, na druhé straně obhajující demokratické uspořádání včetně parlamentní „žvanírny“. Obhajující i přesto, že si uvědomuje latentní slabiny tohoto systému.
Popsaný obraz je možná zidealizovaný a lze se ptát, nakolik sedí na dnešní sociální demokracii, konkrétně na tu českou. To základní, totiž spojení sociálního přístupu a obrany demokracie, ale je tím důvodem, proč vůbec ještě nějací sociální demokraté jsou. A snad i důvodem pro to, že by měli nějací být i v budoucích letech. Dobrou volbu všem.
Samozřejmě, byl bych moc rád, aby tu v budoucnu byla sociální demokracie -- ale opravdu nechápu, jak by k tomu mohlo přispět, když bych volil stranu v čele s Chovancem.
p.s. Kdyby to nebyla příliš reálná a odporná možnost, řekl bych, že jsem docela zvědav, jaké důvody pro další důvěru v sociální demokracii se na DR dočtu, až ČSSD vstoupí do vlády s ANO, protože to byl způsob, jak zastavit Okamura.
Protože mám rád Luboše Zaorálka, doufám, že to bude až po jeho odstavení.
Možná bude k tomu potřebovat další angažmá ve vládě a postupující pád. I za cenu toho, že to bude navždy 5-15%-strana jako v době třetí republiky i za Horáka. Ale bude to čistá, ideově zaměřená sociální demokracie bez mafiánské nebo nacionalistické příměsi.
Nikdo z nás neví, jak volby dopadnou, podobně jako nevíme, jaká bude na nich účast. Mnoho bitev, i těch opravdových a krvavých, rozhodl defétismus a všelijaké falešné pokřiky. Nevím, proč nedržet přiměřeně basu se svými (relativními) favority i v ohrožení a proč reportovat z "děr u Hanušovic" a po nakažení se skepsí se o ni co nejvíce dělit. Abychom byli za předvídavé?
Představme si z důvodu myšlenkového experimentu, po všem, co bylo napsáno lehko představitelné (a proto i reálnější), že ČSSD dopadne mimořádně špatně. Vynoří se hned mnoho znalců a všichni budou počítat, co připravilo stranu o hlasy i o kolik. Přidá se jistě i prezident Zeman. Za jednu z příčin neoznačí své chování, bude vystupovat naopak jako ten, kdo tušil problém a dával to straně jaksi na vědomí.
Z uvedeného neplyne, že sestupnou trajektorii nezapřičinili i sociální demokraté sledující s obavami chování jeho veličenstva preferencí. Důležitější mi přijde něco jiného. Má opodstatnění přesvědčení, že neúspěch si strana zaviňuje chybami a špatnou politikou?
V některých ohledech jsou lidé pochopitelně racionální. Když si vybírají práci nebo zboží, zohledňují přes všechnu svou manipulovatelnost především plat či cenu i další parametry nabídky. V oblasti značně nadstavbové, jež na ně navíc emocionálně dotírá, tomu ovšem bývá jinak. Ke slovu přichází vkus, často mizerný, zhrubnutí a nadměrná skepse, indolence, konjunkturalismus, snaha dát o sobě vědět, sklon jít s proudem, či provokovat.
Když půjde do kin osm filmů, jen málokdo bude dnes čekat, že nejvíce diváků přijde na ten nejlepší, méně na druhý nejlepší a tak dále až k tomu osmému. Leckdo řekne, že skutečná kvalita snímků nesehraje v jejich návštěvnosti žádnou roli, ale stále více lidí stále oprávněněji konstatuje, že nejlepší film bude mezi nejméně sledovanými, zatímco „palmu vítězství“ si odnese jeden z nejpříšernějších bijáků. A ještě další podotknou, že staré filmy nemají proti horším novým v kině šanci.
Asi si budeme muset zvykat na to, že ve volbách tomu bude podobně.
Strana, která nedokáže získat dostatek voličů pro prosazení svých skvělých idejí, není dostatečně dobrou stranou. Kvalitní ideje jistě v té polistopadové historii měly strany jako OH, LSNS, LSU, KSU, ČMUS, LDS, US, Klíčové hnutí, Politický klub ad. Ale co z toho?
Prezident Zeman je několikanásobným důsledkem politiky ČSSD. Měla za roky 2003-2017 x možností na něj reagovat jinak. Leč se tak nestalo.
Jinak situace, kdy Okamura dostane 13-14 procent, což není zcela nereálné, a bude tu jako jedna z mála představitelných variant Babiš plus ČSSD plus lidovci plus piráti (či podobná koalice), to by bylo opravdu dilema. Sám nedokážu říct, že bych něco takového zcela jednoznačně odmítl. Prostě si Okamuru ve vládě nedokážu a nechci představovat, další vládu s Babišem ovšem také ne. Prostě nevím.
Nechci předjímat výsledek voleb, ale není příliš pravděpodobné, že by Ano a SPD dokázaly sestavit většinovou vládu bez spolupráce některé z tradičních stran. Pokud ano, byla by to minimální majorita a zbývala strategie důsledné a silné parlamentní opozice, která ve spojení s mimoparlamentními aktivitami a centry lokální moci musí uhájit instituce občanské svobody. S odbory i alespoň status quo sociální politiky (vzhledem k naprosté neschopnosti Marxové a proplýtvanému času, po který držela socdem. na školství Chládka není to status quo nijak vysoké) Socdem by pořád měla šanci v této opozici prokázat své kvality, protože má -- dnes oproti všem ostatním stranám -- na své kandidátce alespoň dva muže, kteří politiku aktivní parlamentní opozici dělali a dělali ji dobře (Sobotka, Zaorálek). Nedával bych takové vládě čtyři roky, vsadil bych bednu slušných vín na to, že nepřežije dva.
A výsledek, který by umožnil vytvořit silnou majoritu bez ANO a SPD je také nepravděpodobný.
Obávám se, že jediný důvod, proč v této situaci od lidí kolem kolem socdem zaznívá tolik úvah o případných velkých či polovelkých koalicích, je děs současných pantátů v Lidovém domě z opoziční situace. Možná právem -- podle mého osobního přesvědčeni mylně, tak jako oni ČSSD nepodceňuji -- se obávají, že by to ČSSD nepřežila a rozpadla se ČSSD: krajská vzájemně se podporující bratrstva u koryt s.r.o.
Samozřejmě by byla úžasná tradiční a slušná soc. dem, neklientelistická, nenacionální. Ale pokud má být soc. dem oportunistická a klientelistická v čele s Chovancem, tak to raději žádná soc. dem. a sociálnědemokratizující se ANO nebo jiná nová strana.