Hlas lidu, hlas boží, říkejme mu Bohouš. Setkali jsme se u piva. Mluví nahlas. Je mu sedmdesát čtyři, bydlí na vesnici. Celý život pracoval jako zedník. Po revoluci zkusil podnikat a nevyšlo to. Dluhy splatil, vydělal na ně rukama. Bral melouchy od nevidím do nevidím. Pak až do důchodu měl živnost na zednické práce. Daně platil. Sobě dům opravil, dvěma dětem postavil. Nebyl komunista. Je rád, že je možné cestovat, a využívá to. Žena pracovala v JZD. Tipuji na Babišova voliče. Tipuji správně. Když se dostaneme na politiku, ještě přidá na hlase.

Návratný motiv rozhovoru: „Všechno zničili.“

Zničili řemeslo

„Palice študovaný, dlouhej bič a malej prostor na ně.“ Bohouš upozorňuje na špatnou kvalitu učňovského školství. „Nikdo nic neumí a naučit se nechce. Češi si myslí, že na ně navždy budou makat Ukrajinci. Ale národ, který si nedokáže základní věci udělat sám, je národ, který nejdřív zblbne, a pak ho někdo obsadí.“ Myslí si Bohouš. Kromě jeho řemesla zničili i většinu ostatních. „Východní Němci měli vždycky soukromníky. Když jsme tam jezdili, všechno ti udělali a všechno jsi sehnal. Ne úplně oficiálně, ale se známostmi se dalo. Takže po revoluci jen pokračovali. Tady to potřebovalo pomoct, aby se to vzpamatovalo. Ale místo toho, aby pomohli, všechno zničili.“

Zničili zemědělství