Když objíždíte Prahu po obchvatu, míjíte reklamy na koalici lidovců a STAN. Je to reklama na zboží, které bylo staženo z pultů, ještě než si ho stihl kdo koupit. Možná to v konečném součtu bude ona chyba, která znemožní postavit protibabišovskou koalici. Jako dost pravděpodobné se momentálně jeví, že STAN se do Sněmovny nedostane a lidovce jeho samostatná kandidatura oslabí.

Je zvláštní vrátit se domů po chvíli v zahraničí. Blížící se politickou změnu k horšímu zdejší lidé přijali jako nevyhnutelnou, téměř přírodní danost. Je to léto čekání na Babiše. Vlastně by to měl být čas mobilizace ze všech koutů, které mají z příchodu Babišovy éry oprávněnou obavu. Přední hlavy by se měly předhánět v tvůrčích návrzích, jak natřepat, rozprostřít, nasvítit politické síly, které chtějí demokracii a právní stát.

Jak jsme vyklidili pole

Mám dojem, že jsme dospěli do bodu, kdy jsme autoritativní politice prostě uvolnili místo. U každé strany se nashromáždilo mnoho důvodů, proč je nevolitelná. Přestože by se, čistě podle volebního programu, zrovna takto volit chtělo, nebo dokonce mělo.

Politika v podání politických stran se okoukala. Za obvyklou politickou postavou je cítit mediální agentura a spousta těch, kdo se ji pokoušejí ovlivnit. Obvyklá politická postava věnuje spoustu energie vlastní straně, kde se bedlivě čeká na každý projev její slabosti. Když se pak objeví někdo, kdo opravdu chce moc a politickou stranou se nezdržuje, má cestu volnou.

Neobvyklá politická postava působí jako talentovaný neherec ve filmu. Na rozdíl od filmu ale politické prostředí profesionální a školené herce nutí, aby se také pitvořili. A tak u nás napříč politickými stranami vzniká koaliční potenciál pro ANO. Třeba u lidovců stačí sáhnout po osvědčeném Čunkovi a pár dalších by se také našlo.

Přestali jsme v naší civilizaci žít spolu. Také proto se vyprazdňuje politika. Politika definuje a osloví nejdříve skupinu, pak prosazuje její zájem. Politici jako Trump nebo Babiš skupinu definují jako „nás, kdo žádnou okoukanou politiku nepotřebujeme“.

Kulturní alternativy systému Babiš

Kde vzít široce založenou shodu pro politiku bez systému Babiš? Z toho, co je vůbec ještě schopen dělat národní stát, by bylo potřebné klást důraz na lidskou důstojnost, na vzdělání a soudržnost vlídné společnosti. Lidé mají vnímat svou zemi jako prostor šancí, které systém podporuje a lidé si dávají navzájem.

Česká republika je napospas systému Babiš vydána také proto, že jsme si svůj stát srozumitelně nepopsali. Z velkých stran to ODS dělala špatně, což ji dovedlo až k přiblížení politickému profilu Marine Le Penové, a sociální demokracie prakticky vůbec. Malé strany by musely při takovém popisu být hodně kreativní, a takové u nás nepřežily.

Současný politický provoz nepřesvědčil rozhodující počet lidí, že mohou něco ztratit, pokud se pustí do experimentů s autoritativním pojetím moci. Strana Věci veřejné se lidem rozdrolila před očima na prach, ale poučení se nedostavilo.

Hnutí ANO je manažersky vedené efektivněji, než byly Věci veřejné. Po čtyřech letech u vlády je u hnutí ANO přitom vidět, že je neúspěšné. Jde o slepenec najatých zaměstnanců, který drží pohromadě čímsi, co se dá srovnat s obručí. Aby hromada lidí mohla dělat politiku, musí se vnitřně sjednotit, prokvasit jako těsto. To se ANO nestalo a stát nemůže.

Naše země si systém Babiš, který odporuje její kultuře, prostě nezaslouží, i když si ho vykoledovala. Malátností a kulturní neschopností. Reklamy na koalici lidovců a STAN, která se rozpadla, ještě než stihly opršet její plakáty, jsou jasnou ukázkou zdejší neschopnosti domluvit se.

Kořeny stavu, který přivodil letargické očekávání vlády systému Babiš, jsou hluboce kulturní. Země, která měla v devatenáctém století neuvěřitelnou dynamiku korunovanou vlastním státem po první válce, se propadla do přežívání bez programu a vize.

Volby budou nedlouho po prázdninách. Dost lidí zůstalo o dovolené doma. Třeba si naši zemi prohlédnou a zjistí, že pro většinu lidí tu může být slušná kvalita života. Ano, bude líp, vždyť jsme se toho od revoluce hodně naučili. Stačí neexperimentovat s koncentrací moci, která zatím nikde na světě nepřinesla pozitivní změnu.