Kulturní kořeny naší politické krize

Jan Šícha

Čekání na Babiše u nás probíhá s podobnou odevzdaností jako čekání na příští déšť. Je to výsledek kulturní krize země, která nemá vizi, přestože má všechny podmínky k tomu, aby bylo líp.

Když objíždíte Prahu po obchvatu, míjíte reklamy na koalici lidovců a STAN. Je to reklama na zboží, které bylo staženo z pultů, ještě než si ho stihl kdo koupit. Možná to v konečném součtu bude ona chyba, která znemožní postavit protibabišovskou koalici. Jako dost pravděpodobné se momentálně jeví, že STAN se do Sněmovny nedostane a lidovce jeho samostatná kandidatura oslabí.

Je zvláštní vrátit se domů po chvíli v zahraničí. Blížící se politickou změnu k horšímu zdejší lidé přijali jako nevyhnutelnou, téměř přírodní danost. Je to léto čekání na Babiše. Vlastně by to měl být čas mobilizace ze všech koutů, které mají z příchodu Babišovy éry oprávněnou obavu. Přední hlavy by se měly předhánět v tvůrčích návrzích, jak natřepat, rozprostřít, nasvítit politické síly, které chtějí demokracii a právní stát.

Jak jsme vyklidili pole

Mám dojem, že jsme dospěli do bodu, kdy jsme autoritativní politice prostě uvolnili místo. U každé strany se nashromáždilo mnoho důvodů, proč je nevolitelná. Přestože by se, čistě podle volebního programu, zrovna takto volit chtělo, nebo dokonce mělo.

×