Shon a značná neřízenost jsou průvodní znaky konce volebního období. Politici se na poslední chvíli snaží dohnat všechno, co se jim v posledních třech a půl letech nepodařilo. Jednání Parlamentu i vlády se pravidelně mění v dílnu lidové tvořivosti. Kdekdo je expertem na kdeco. Leckdo má zaručený recept na leccos. Jako když pejsek s kočičkou tuhle vařili dort.

Naposledy mohlo být kdekomu špatně z novely stavebního zákona. Před několika dny ji bez řečí podepsal Miloš Zeman a s jeho podpisem přišla do stoupy práva občanů připomínkovat prostřednictvím spolků stavební záměry ve svém okolí. V září by měla projít ještě novela zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, která míří stejným směrem. Je to právě vyškrtnutí veřejnosti, které má dle mínění tuzemské politické reprezentace zrychlit výstavbu a ekonomický růst.

První ze zmíněných zákonů do stávající podoby vylepšila ve Sněmovně sociální demokracie za mohutné podpory dalších vládních stran. Koaliční poslanci tak učinili přesto, že se svými podpisy pod Koaliční smlouvou zavázali pro pravý opak. Věcně příslušná ministryně pro místní rozvoj Karla Šlechtová opakovala, že s omezením práv občanů nesouhlasí, u mluvení ale zůstalo.

Její stranický kolega a ministr životního prostředí Richard Brabec rovněž říkal, že s omezováním práv občanů skrze stavební zákon nesouhlasí. Proto připravil takovou novelu zákona, která téměř sedmkrát umenší zapojení veřejnosti do řízení o posuzování vlivů na životní prostředí. I tento návrh si získal ve Sněmovně širokou podporu. Ani jeden z poslanců nebyl při hlasování proti.

Vládní koalice společně s opozicí vzkazují občanům, že beton a ekonomické zájmy jsou jim milejší. Že s lidmi je potíž a mají sklon věci leda komplikovat. Občané jsou zkrátka dobří tak jednou za čtyři roky, nemusí-li se vláda ze Strakovky pakovat předčasně. Důležité je přijít k volbám, hodit do urny hlasovací lístek a o nic dalšího se nestarat. O občany, kteří využívají svých práv ku prospěchu společnosti jako celku, tu téměř nikdo nestojí.

Pravice chce, aby se dařilo nejbohatším. A proto vědomě škrtá všechny ostatní. Viděli jsme to za Nečasovy i Topolánkovy vlády: do nemocnice se vstupenkou; sKarty sockám, aby i v obchodě každý věděl, že zneužíváte dávky; vykrást veřejné důchody, aby si všichni začali raději spořit dobrovolně.

Leckdo na levici v posledních týdnech škrtal lidem práva mluvit do věcí ve svém okolí. Technokraté totiž rádi věří, že stát ví nejlépe, co lidé potřebují. Škrtací mánie se ujala. Mezi karikaturou otcovské péče a zlodějinou je ovšem rozdíl. A může být hůř. Andrej Babiš už teď sní o tom, co dalšího by se dalo škrtnout. Jen aby jeho firmy šlapaly. Lidi nelidi.