V devadesátých letech, když v Občanské demokratické alianci byli lidé jako Pavel Bratinka, Daniel Kroupa nebo Michal Prokop, považoval jsem tuto stranu za stranu svobody a odpovědnosti.

Tehdejší ODA chtěla také nízké daně, ale třeba u Daniela Kroupy byl křesťanský akcent tak silný, že by se u něj v řádu milosrdenství a člověčenské solidarity vždy našlo dost, aby lidé netrpěli nouzí.

Se zkušeností s širším než českým světem došel jsem k závěru, že milosrdenství má být přítomno pro zvláštní případy. Jinak je ale třeba každého člověka považovat za někoho, kdo má nárok na podíl z bohatství společnosti. Prostě protože se narodila či narodil. Ano, má pracovat, má se snažit, hlavní téma ale je, jak může co nejvíc lidí prožít co nejdůstojnější život.

ODA, kterou garantovali lidé prošlí disentem, jevila se mi jako strana, která má respekt k lidské důstojnosti v genech, a to v daleko větší míře než tehdy dravá ODS. Program současné ODA, kterou jako svůj projekt provozuje miliardář Pavel Sehnal, shrnuje svůj program do několika vět:

„Občanská demokratická aliance bude podporovat podnikání a rozvoj demokratické společnosti. Zásadním rysem tohoto programu je omezit vliv státu a veřejných financí na podnikatelskou sféru a bránit tomu, aby veřejné peníze nevstupovaly do sféry, kde je schopen fungovat soukromý kapitál. ODA bude prosazovat, aby peníze, které si občan nebo firma vydělá, zůstávaly z větší části v jejich dispozici a oni mohli rozhodnout o způsobu jejich použití. Znamená to omezit přerozdělování v rámci veřejných rozpočtů.“

Asi bych těžko hledal stručněji formulovaný opak toho, co si myslím. Soukromý kapitál z mého pohledu nemá vstupovat tam, kde to zvládnou veřejné peníze. Případ Budvaru ukazuje, že stát může vařit i pivo, prodat pražské letiště by býval byl nesmysl, i když menší, než bylo svěření vody francouzské Veolii. Když kapitál zakládá pracovní agentury, prostě berete méně.

A tak dál. Cesta do práce po zpoplatněné dálnici u Barcelony stojí tolik, že se některá povolání nechytnou, shodou okolností si jejich vykonavatelé přímo v Barceloně nemohou dovolit byt. Kapitál je tu pro zisk. Nejlepší věci zařídil Pánbůh, a jsou zadarmo. Stát není firma, a firma být nemá, protože z firmy je možné lidi vyhodit.

Miliardářova ODA

ODA miliardáře Pavla Sehnala se v průzkumech nevyskytuje, přestože republiku pokryla billboardy. Za poučnou bych v jejím případě považoval vůli přijmout euro. Když to říká miliardář, který si jinak nebere servítky, stálo by za to zeptat se ho blíže proč.

Pavel Sehnal, miliardář, se mohl zkusit vlomit do trhu s populistickým zbožím. Babiše budou volit důchodci, lidé s nižším vzděláním, lidé nahněvaní, kteří nemají moc co ztratit. Babiš má voličský potenciál podobný jako Okamura. Vlastně je mi sympatické, že miliardář Pavel Sehnal nezamířil do těchto kalných vod.

Jako politický projekt je obnovená ODA s velkou pravděpodobností neschopná se prosadit. Stejně mi ale připadá, a to aniž bych cokoli věděl o miliardáři Sehnalovi, že když někdo zamíří do veřejného prostoru, zaslouží to pozornost, a často i vděk.

Až projekt ODA Pavla Sehnala neuspěje ve volbách, protože nereflektoval nic o tom, jak funguje současná společnost, bylo by milé, kdyby pan miliardář, který na to jde přímo, znovu promyslel, jak by mohl ve veřejném zájmu udělat něco prospěšného.

Může založit stipendium pro nadané studenty a studentky. Vzít opravdové jádro svého politického sdělení a založit institut, který ho bude nejdříve kultivovat, pak zastávat ve veřejné debatě.

Žijeme ve zvláštní zemi. Autor písní a bývalý majitel sázkové kanceláře si z nějakých důvodů řekne, že bude prezidentem, miliardář si vezme značku vyhaslé politické strany, polepí zemi plakáty a pro jistotu postaví i svého prezidentského kandidáta. Úspěšný premiér nejdříve z vlády vyhodí pár lidí, kteří byli přinejmenším stejně schopní jako ti z jiných politických stran, a pak se rozhodne, že z další politické dráhy stáhne i sám sebe. Japonec lepí plakáty „ne islámu“ a nikdo ho nepopotahuje za agitaci proti povolenému náboženství.

Systém Babiš jako kdyby otevřel stavidla všem ostatním. Utrhněte si, všechno je volné.

Politickou stranu nelze založit na principech, které propaguje obnovená ODA. V tom je její mise poučná. Pavel Sehnal se ale neprovinil proti základní slušnosti a měli bychom si přát, aby nezahořkl a navzdory tomu, že to u nás vypadá, že je všechno volné a k mání, napříště poklidně a s pokorou založí nový veřejný projekt.

Vlast určitě potřebuje Pavla Sehnala, třeba aby stát, který vybírá a přerozděluje dost velké daně, s nimi pořádně hospodařil. ODA polepila zemi plakáty, aniž by předtím absolvovala zaznamenatelnou veřejnou diskusi. Tak snad bude mít dost dlouhý dech, aby její otcové zakladatelé tuto vadu odstranili.