Od tragédii je k frašce vždy blízko. První žánr reprezentuje střídání klasických demokratických stran populistickými formacemi bez ideového zakotvení, druhý pak dvě zprávy, jež se seběhly na přelomu roku.

Jak jinak charakterizovat ekonomické konzultace, které Piráti vedou s Vlastimilem Tlustým, bývalým expertem ODS, šéfem jejího poslaneckého klubu a ministrem financí v první Topolánkově vládě?

Tlustý je inteligentní a obratný politik. Kdyby nenarazil na druhdy silný tandem Topolánek-Kalousek, mohl být na špici dál. Vždy šel za svým snem — minimálním státem postaveném na iniciativě jednotlivce. S jeho neoliberální až libertariánskou vizí, do níž patří rovná daň či všeobecný základní příjem nahrazující všechny sociální dávky (včetně důchodů) můžeme nesouhlasit, má však právo na existenci. Pořád lepší politik s velmi vyhraněným názorem, než ten, který neustále sliní prst a stanoviska střídá častěji než ponožky.

Co ale hlava nebere, je spojení Pirátů s Tlustého osobou. Zatím byli spíš řazeni k té části politického spektra, která se nespoléhá na neviditelnou ruku trhu jako Tlustý. Štíhlý, moderní a efektivní stát podle Pirátů dosud působil diametrálně jinak než plány egoistů z Liberálního institutu či Centra pro ekonomiku a politiku.

Schůzky s Tlustým mohou stokrát vydávat za nezávazné brainstormingy, na jejichž konci může být konstatování, že světy Pirátů a Tlustého nejsou kompatibilní. Když si ale strana, která nedisponuje silnými ekonomickými figurami, zadá s osobností kalibru Tlustého, vzbudí to spekulace celkem přirozeně.

Zesměšnění značek

Spíš než úmyslu bych to přičítal školácké chybě Pirátů. Prostě neumí v politice chodit, ba chyběli na hodinách politického dějepisu. Jinak by znali i Tlustého bruslení na tenkém ledě etiky a morálky, zejména vířivkovou aféru, v níž figuruje i Jan Morava, další exposlanec ODS, na jehož texty představitelé Pirátů odkazují.

Škoda je to tím větší, čím inspirativněji působil vstup českých Pirátů do veřejného dění. Jde vlastně o nejúspěšnější a nejnadějnější z relativně čerstvých přírůstků do rodiny srozumitelných politických stran. Pokud si ale pletou solidaristický koncept všeobecného základního příjmu, s nímž pracuje evropská levice, s Tlustého představami, je to s jejich čitelností bledé.

Ze stejně absurdního soudku je zpráva o vzkříšení Občanské demokratické aliance. Vymýšlet vtípky o zombie či oživlé politické mrtvole se mi příliš nechce. Už jen proto, že ODA byla úctyhodnou politickou stranou vypolstrovanou mixem kultivovaných konzervativně a liberálně profilovaných politiků — vedle otců zakladatelů Pavla Bratinky a Daniela Kroupy jmenujme Tomáše Ježka, Jiřího Skalického, Michaela Žantovského, Jaroslavu Moserovou, Jana Kalvodu, Oldřicha Kužílka nebo Michala Prokopa.

A také Vladimíra Dlouhého a Romana Češku, kteří stáli u kolébky polistopadové ekonomické transformace a privatizace, což vrhlo na ODA podezření z uvíznutí v nekalých korupčních a klientelistických pavučinách. Kvůli tomu v ní též probublávaly neshody mezi ekonomizujícím proudem a „ideology“ trvajícími na absolutní čistotě politiky.

Není náhodou, že hřebíčkem do rakve ODA byly dluhy. Proto také v roce 2002 byli její zástupci vyloučeni ze společné kandidátky Čtyřkoalice (tu tvořili ještě lidovci, US a DEU). To však byl až konec. Na začátku stál Meziparlamentní klub demokratické pravice v rámci Občanského fóra a následný pokus vykřesat zárodek kultivované pravice, lišící se od rychlokvašených manažerů ve fialových sakách, kteří se nadchli pro ODS.

Z této role ODA vypadla zejména při rozkližování česko-slovenské federace. Sázka na „hrdé češství“ se až příliš blížila zrcadlovému obrazu Vladimíra Mečiara. V řadě dalších oblastí však aliance odvedla solidní práci.

Nyní si ale vzal opuštěnou a mnohými pohřbenou značku do svojí péče miliardář Pavel Sehnal. Dalšími členy vedení ODA mají být manažeři Sehnalovy společnosti SPGroup. No potěš pámbu, to trhnou i Babiše. Třeba i on jednoho dne pochopí, k čemu je zpřísnění zákona o střetu zájmu dobré. Nová ODA prý vzniká „za účelem působení především v komunální politice“ a chce „podporovat podnikání a prosazovat elektronické volby na všech úrovních“.

Skoro to připomíná performerskou akci Ztohoven. Daniel Kroupa se brání, seč může, ale politicko-podnikatelský záměr Sehnalovi rozmluví jen stěží. Když si takový člověk umíní, že si pořídí zvučnou značku, sotva se nechá ovlivnit intelektuálskými řečmi. Pochybuji přitom, že si zadal sociologický výzkum, zda si někdo ještě ODA pamatuje a zda je po další pravicové straně poptávka.

Jako silvestrovský vtip působí Sehnalova logika: nejprve pravici novou partají rozdrolíme, ale protože jsme aliance, tak potom nabídneme platformu pro integraci. Skoro se zdá, že byznysmeni se pokoušejí zdejší politiku a stranický systém dorazit i prostřednictvím zesměšnění druhdy seriózních značek.

Pak už jen zbývá zajistit nové Občanské demokratické alianci volební vítězství a do koalice přizvat Piráty s ministrem financí Vlastimilem Tlustým.