Od tragédii je k frašce vždy blízko. První žánr reprezentuje střídání klasických demokratických stran populistickými formacemi bez ideového zakotvení, druhý pak dvě zprávy, jež se seběhly na přelomu roku.

Jak jinak charakterizovat ekonomické konzultace, které Piráti vedou s Vlastimilem Tlustým, bývalým expertem ODS, šéfem jejího poslaneckého klubu a ministrem financí v první Topolánkově vládě?

Tlustý je inteligentní a obratný politik. Kdyby nenarazil na druhdy silný tandem Topolánek-Kalousek, mohl být na špici dál. Vždy šel za svým snem — minimálním státem postaveném na iniciativě jednotlivce. S jeho neoliberální až libertariánskou vizí, do níž patří rovná daň či všeobecný základní příjem nahrazující všechny sociální dávky (včetně důchodů) můžeme nesouhlasit, má však právo na existenci. Pořád lepší politik s velmi vyhraněným názorem, než ten, který neustále sliní prst a stanoviska střídá častěji než ponožky.

Co ale hlava nebere, je spojení Pirátů s Tlustého osobou. Zatím byli spíš řazeni k té části politického spektra, která se nespoléhá na neviditelnou ruku trhu jako Tlustý. Štíhlý, moderní a efektivní stát podle Pirátů dosud působil diametrálně jinak než plány egoistů z Liberálního institutu či Centra pro ekonomiku a politiku.

Schůzky s Tlustým mohou stokrát vydávat za nezávazné brainstormingy, na jejichž konci může být konstatování, že světy Pirátů a Tlustého nejsou kompatibilní. Když si ale strana, která nedisponuje silnými ekonomickými figurami, zadá s osobností kalibru Tlustého, vzbudí to spekulace celkem přirozeně.