O politických výsledcích vládnutí současné koalice se jistě bude ještě diskutovat. Kulturní výsledky se ale pomalu rýsují. Otřepané a prázdné heslo „Co Čech, to muzikant“ bylo nahrazeno na první pohled poněkud překvapivým „Co Čech, to bouchačka“. No co, bouchačka je také zvuk, řeklo by se po švejkovsku. Do bouchačky se kupují náboje, kdežto do kytar jen občas struny, takže změna má příznivý ekonomický vliv.

Renesance národního socialismu

Národní socialismus se znovu ukázal jako typ politiky, který je zdejšímu společenství vlastní. Jeho kultura hledala, kam by se vrazila, a našla si bouchačky. Pak si našla soubor reakcí, které odmítají cizince, uprchlíky a další zvenku. Obojí je naprosto obdivuhodný výkon u společenství, které vojenskou historii psalo naposledy za husitství a v oblasti prchání zdejší společenství svět obdařilo dvěma vlnami politického exilu po roce 1948 a 1968. V počtu asi čtyř set tisíc lidí.

A to mluvíme jen o těch, se kterými se v národním vyprávění počítá. Jsou tu ještě tři miliony lidí vyhozených odsud po válce. Kdyby je přijímala méně schopná země, žili by dosud v uprchlických táborech. Sečteno a podtrženo, národní socialismus se zatím projevil jako výrazná síla, avšak dále hledá, kde by našel pořádné uplatnění. Když tu takovou věc máme, bylo by nanejvýš potřebné a prospěšné, kdyby zlepšila kvalitu domácí gastronomie.