O únavě z venkovní reklamy
Barbora BírováPrvní září letos přináší i začátek platnosti zákazu reklamy v ochranném pásmu podél dálnic a silnic první třídy. Způsobený rozruch ale upozorňuje na širší problém venkovní reklamy ve veřejném prostoru a otevírá důležité otázky.
Pokud se týká přeplňování veřejného prostoru sděleními, billboardy představují jen špičku ledovce. Reklama, která působí agresivně a často je umístěná nelegálně, vytváří vizuální znečištění. Reakce některých světových metropolí můžeme již zhodnotit s časovým odstupem. Brazilské São Paulo zareagovalo na přehlcení venkovní reklamou zřejmě nejvýrazněji, když ji v roce 2007 zcela zakázalo. Mnoho reklamních ploch bylo nahrazeno uměním.
Fenomén rozmachu venkovní reklamy můžeme pozorovat hlavně ve větších městech, kde je logicky více prostoru a důvod ke snaze prodejců komunikovat s potenciálními zákazníky. Vizuální znečisťování veřejných prostor reklamou na vše, na co si vzpomeneme, je tudíž i problémem, se kterým se potýkaly i země východní, nebo chcete-li střední Evropy. V post-socialistických městech je ale patrná jakási větší touha po nablýskanosti a zvuku velkých značek.
Když je řeč o reklamních plochách, lemujících silnice, je důležité zmínit, že poutají pozornost natolik, že mají přímý vliv na nárůst nehodovosti. Zářivá vizualizace podmanivé chuti osvěžujícího nápoje, předvolební slogan slibující hvězdnou budoucnost nebo třeba upozornění na program letního festivalu nemá vliv jen na zvýšení pravděpodobnosti, že se u něj srazí vozidla.
Existují jenom dva způsoby, jak se tomu postavit:
1. Přísnou a neúplatnou reglementací ze strany státu respektive obcí
2. Kulturní vyspělostí samotné společnosti, když by tato si tento dekadentní hnus dokázala uvědomit ve své většině, a ne jenom v myslích několika "podivínských" jedinců.