Není jedno, kdo sponzoruje festivaly jako Colours of Ostrava
Jakub ČernýArcellor Mittal, Agrofert či ČEZ. Za nánosem kulturní filantropie sponzorů oblíbeného festivalu se skrývá predátorské podnikání, které ničí regiony. Není načase vymezit spolupráci s korporacemi hranice?
V půli července se ostravská iniciativa Probuď domy spolu s některými místními představiteli alternativní hudební a umělecké scény chystá vstoupit do veřejného prostoru s akcí Dollars of Colours/Colours of Dollars. Smyslem pouličního happeningu je upozornit na pochybné finanční skupiny v pozadí jednoho z nejpropagovanějších festivalů v České republice, Colours of Ostrava a nabídnout alternativní program.
Pořadatelé Dollars of Colours/Colours of Dollars chtějí poukázat na to, že aktivity hlavních i menších sponzorů a partnerů tohoto festivalu se podílejí na deprivaci nejen Severomoravského regionu a dalších regionů České republiky, ale svou činností nepříznivě zasahují i na dalších místech ve světě, a to ve třech hlavních oblastech — důstojného bydlení, životního prostředí a pracovních podmínek zaměstnanců.
Organizátoři chtějí také vyzvat interprety a návštěvníky k symbolickému jednodennímu bojkotu festivalu ve čtvrtek 20. července. V ulicích Ostravy bude v ten den probíhat alternativní program v podobě street party bez korporátních sponzorů, bez plotů a VIP zón, zato bohužel možná s přítomností pořádkové policie.
Pro pochopení vlny odporu je třeba porozumět vývoji a současné podobě oblíbených Colours. Festival má za sebou mnohaletou historii pečlivě budované výjimečné hudební události, která se vypracovala z poměrně alternativního a nekomerčního podhoubí a která si takový styl ještě donedávna snažila alespoň v náznacích uchovávat.
I dnešní plejáda umělců a umělkyň, která nebere konce, se pořád rekrutuje z poměrně kvalitní, někdy i nemainstreamové, nebo dokonce nezávislé scény. Snad i kombinací kvalitní muziky a manažerské prozíravosti se z alternativního festivalu stala velká akce čítající desetitisíce návštěvníků. Z festivalu, který striktně hudební optikou má zcela jistě stále co nabídnout, se nicméně stalo zlaté tele Ostravy, kterému by se zřejmě prominulo i spojení s ďáblem pod záminkou popularizace regionu a kvalitní hudby.
Když odkryjeme nános barev a muziky milovaných Colours, nacházíme rozpory dnešního globalizovaného kapitálu, který se na jedné straně (většinou té viditelnější) chová filantropicky a kulturně, zatímco na jiné (většinou té nákladnější, méně viditelné a periferní) barbarsky až zločinně.
Propojení atraktivního festivalu se jmény těchto korporací znamená mimo jiné legitimizování jejich chování na periferii a zajištění veřejně přijatelnějšího jména za velmi levnou cenu. Člověk nemusí být zrovna investigativní novinář, aby se mu minimálně u některých z firem sponzorujících Colours nevybavily závažné případy, které právem znepokojují českou nebo světovou veřejnost.
ČEZ „horror“ Family Park v Písnících
První z oblastí, která spojuje některé ze sponzorů festivalu, je oblast bydlení. Velké finanční korporace spolupracující s Colours vnímají bydlení jako komoditu. Důsledkem tohoto přístupu je mimo jiné i to, že základní životní potřeba, mít střechu nad hlavou, se stává položkou na burze, obchodovatelným artiklem, na kterém se především vydělává. Do této skupiny partnerů Colours patří především firmy Residomo a ČEZ.
První jmenovaná firma Residomo (dříve OKD Byty, následně RPG Byty) představuje pozůstatky rozpadlého a rozprodaného majetku OKD, který za pochybných okolností získal miliardář Zdeněk Bakala. Případ soustavně propíraný v médiích stále hýbe žlučí mnoha obyvatel Ostravy a přilehlých měst, kteří jsou svědky toho, jak se jim mezinárodní investoři vysmívají do obličeje a spekulují s bydlením, které mělo být jejich, nebo vytvářejí ghetta v havarijních domech na okrajích Ostravy.
Veřejně známé je už také vlastnictví bývalých OKD Bytů (pak RPG Bytů a dnes Residomo) jedním z největších spekulantů na globálním trhu s nemovitostmi, firmou Blackstone. Jejím cílem je především bez skrupulí profitovat, a to za cenu deprivace celých regionů, jak se například ukázalo ve Španělsku nebo v USA.
Dalším příklad bezohledného přístupu k bydlení jako ke zboží představuje firma ČEZ, která uvrhla do prekérní situace stovky rodin s dětmi na sídlišti v pražské Písnici. Obyvatelé tohoto sídliště se více než rok marně snažili o to, aby ČEZ byty, ve kterých někteří žili celá desetiletí, prodal jim, tak jak to v minulosti slíbil a jak učinil v případě jiných svých bytových fondů.
Do celé situace intervenovali i někteří politici, formovalo se bytové družstvo, které bylo ochotno vzít si nemalou půjčku, ale marně. ČEZ, i přes velký občanský odpor, prodal byty CIB Group, firmě s pochybnou pověstí. Asi nepřekvapí, že obyvatelé bytů obdrželi záhy od nového majitele dopisy se zprávou o navýšení nájmu, a to až o padesát procent.