V půli července se ostravská iniciativa Probuď domy spolu s některými místními představiteli alternativní hudební a umělecké scény chystá vstoupit do veřejného prostoru s akcí Dollars of Colours/Colours of Dollars. Smyslem pouličního happeningu je upozornit na pochybné finanční skupiny v pozadí jednoho z nejpropagovanějších festivalů v České republice, Colours of Ostrava a nabídnout alternativní program.

Pořadatelé Dollars of Colours/Colours of Dollars chtějí poukázat na to, že aktivity hlavních i menších sponzorů a partnerů tohoto festivalu se podílejí na deprivaci nejen Severomoravského regionu a dalších regionů České republiky, ale svou činností nepříznivě zasahují i na dalších místech ve světě, a to ve třech hlavních oblastech — důstojného bydlení, životního prostředí a pracovních podmínek zaměstnanců.

Organizátoři chtějí také vyzvat interprety a návštěvníky k symbolickému jednodennímu bojkotu festivalu ve čtvrtek 20. července. V ulicích Ostravy bude v ten den probíhat alternativní program v podobě street party bez korporátních sponzorů, bez plotů a VIP zón, zato bohužel možná s přítomností pořádkové policie.

Pro pochopení vlny odporu je třeba porozumět vývoji a současné podobě oblíbených Colours. Festival má za sebou mnohaletou historii pečlivě budované výjimečné hudební události, která se vypracovala z poměrně alternativního a nekomerčního podhoubí a která si takový styl ještě donedávna snažila alespoň v náznacích uchovávat.

I dnešní plejáda umělců a umělkyň, která nebere konce, se pořád rekrutuje z poměrně kvalitní, někdy i nemainstreamové, nebo dokonce nezávislé scény. Snad i kombinací kvalitní muziky a manažerské prozíravosti se z alternativního festivalu stala velká akce čítající desetitisíce návštěvníků. Z festivalu, který striktně hudební optikou má zcela jistě stále co nabídnout, se nicméně stalo zlaté tele Ostravy, kterému by se zřejmě prominulo i spojení s ďáblem pod záminkou popularizace regionu a kvalitní hudby.

Když odkryjeme nános barev a muziky milovaných Colours, nacházíme rozpory dnešního globalizovaného kapitálu, který se na jedné straně (většinou té viditelnější) chová filantropicky a kulturně, zatímco na jiné (většinou té nákladnější, méně viditelné a periferní) barbarsky až zločinně.

Propojení atraktivního festivalu se jmény těchto korporací znamená mimo jiné legitimizování jejich chování na periferii a zajištění veřejně přijatelnějšího jména za velmi levnou cenu. Člověk nemusí být zrovna investigativní novinář, aby se mu minimálně u některých z firem sponzorujících Colours nevybavily závažné případy, které právem znepokojují českou nebo světovou veřejnost.

ČEZ „horror“ Family Park v Písnících

První z oblastí, která spojuje některé ze sponzorů festivalu, je oblast bydlení. Velké finanční korporace spolupracující s Colours vnímají bydlení jako komoditu. Důsledkem tohoto přístupu je mimo jiné i to, že základní životní potřeba, mít střechu nad hlavou, se stává položkou na burze, obchodovatelným artiklem, na kterém se především vydělává. Do této skupiny partnerů Colours patří především firmy Residomo a ČEZ.

První jmenovaná firma Residomo (dříve OKD Byty, následně RPG Byty) představuje pozůstatky rozpadlého a rozprodaného majetku OKD, který za pochybných okolností získal miliardář Zdeněk Bakala. Případ soustavně propíraný v médiích stále hýbe žlučí mnoha obyvatel Ostravy a přilehlých měst, kteří jsou svědky toho, jak se jim mezinárodní investoři vysmívají do obličeje a spekulují s bydlením, které mělo být jejich, nebo vytvářejí ghetta v havarijních domech na okrajích Ostravy.

Veřejně známé je už také vlastnictví bývalých OKD Bytů (pak RPG Bytů a dnes Residomo) jedním z největších spekulantů na globálním trhu s nemovitostmi, firmou Blackstone. Jejím cílem je především bez skrupulí profitovat, a to za cenu deprivace celých regionů, jak se například ukázalo ve Španělsku nebo v USA. 

Dalším příklad bezohledného přístupu k bydlení jako ke zboží představuje firma ČEZ, která uvrhla do prekérní situace stovky rodin s dětmi na sídlišti v pražské Písnici. Obyvatelé tohoto sídliště se více než rok marně snažili o to, aby ČEZ byty, ve kterých někteří žili celá desetiletí, prodal jim, tak jak to v minulosti slíbil a jak učinil v případě jiných svých bytových fondů.

Do celé situace intervenovali i někteří politici, formovalo se bytové družstvo, které bylo ochotno vzít si nemalou půjčku, ale marně. ČEZ, i přes velký občanský odpor, prodal byty CIB Group, firmě s pochybnou pověstí. Asi nepřekvapí, že obyvatelé bytů obdrželi záhy od nového majitele dopisy se zprávou o navýšení nájmu, a to až o padesát procent.